Marry

Kapitola 23.

"Prásk" Třískl poklop, když jsem doběhla a zavřela se ve dvířkách, které jsem doufala že vedou do podpalubí, nebo k nějakému přístroji, se kterým bych mohla zavolat pomoc. Teprve po asi třech sekundách jsem si uvědomila, že na mě kouká třicet malých dětí. "Aaahoj. Nebojte se mě, já vás odsud dostanu. Jenom mne nesmíte prozradit..." Poprosila jsem je a oni se na sebe nechápavě podívaly. "Prostě dělejte, jakoby ste mě neviděly. Je to vlastně hra. Kdo neřekne že mě viděl, tak vyhrál! A je tu Marry?" Zeptala jsem se a ony se rozestoupily a udělaly cestičku pro malou černovlasou holčičku. "Ty jsi Marry?" Optala jsem se s nadějí v hlase a ona přikývla. "Slíbila jsem si, že tě najdu a odvedu odsud pryč i s ostatníma. Zavolám pomoc a odvedu vás domů!" Řekla jsem a snažila se na všechny mile usmát. Pak jsem se otočila a zjistila, že jsou za mnou nějaké dveře. Podívala jsem se skrz klíčovou dírku co tam je, ale nic jsem neviděla. Byla tam tma což znamená, že je tam buď zastrčený klíč, nebo tam nikdo není. Neslyšela jsem žádné zvuky, tak jsem prostě zmáčkla kliku. Byla tam tma a chlad... "Řikali, že když tam půjdem, tak nám ublíží" řekla Marry. "Já si ublížit nenechám" odpověděla jsem, vkročila do místnosti a snažila se najít, kde se zapíná nějaké světlo. "Tady! " Řekla jsem když nahmatala vypínač. Světlo se začalo pomalu rozsvěcet a já uviděla starou vysílačku, se kterou bych při velkém štěstí něčí frekvenci chytit mohla! Byla položená v rohu. Asi ji nikdo dlouho nepoužíval, jelikož byla celá od prachu. V té místnosti bylo také spousta krabic. Zavřela jsem za sebou dveře a předpřipravila si cestičku k mé skrýši za velikou bednou, abych se tam dobře ukryla až zhasnu - takže poslepu.
         "Haló? Tady Sára Beldrová a potřebuji pomoc!" Řekla jsem hned jak jsem naladila první frekvenci. A nic. To samé teď budu dělat ještě hodně - hodně dlouho...
             "halo tady Sara Beldrová a potřebuji pomoct." Řekla jsem znuděně asi po padesáté. "Kdo?" Ozval se hlas. Já jsem se narovnala a s nadějí v hlase řekla: "Prosím potřebuji pomoct ! Potřebuji policii!". "Přicházíte v míru?" Zeptal se znovu. "Cože?" Řekla jsem  nechápavým hlasem. "Jste z vesmíru a já se ptám, jestli přicházíte v míru..." Odpověděl. "Ach tak... Vy budete asi nějaký radioamatér... Jsem Sára Beldrová a potřebuji policii! Ani nevíte jak dlouho někoho v tý zatracený vysílačce hledám!" Řekla jsem. "Haló?! Haló!" Naléhala jsem když se dlouho nikdo neozýval. "Sára -Beldrová..." řekl najednou. "Ano to jsem já!" Usmála jsem se, když se znovu ozval. "JAK TO, ŽE JSTE NEPŘIŠLA DO PRÁCE A TEĎ MI TU LEZETE DO MÉ FREKVENCE?!" Zařval na mě teď už povědomý hlas. "No jasně! Vy jste vrátný z mé kanceláře! Ani nevíte jak ráda vás slyším!" Vydechla jsem. "Mě - ráda slyšíte? Dobře... Co že jste chtěla?" Zeptal se teď už se zklidněným hlasem. "Dostala jsem se do maléru a potřebuji zásahovku. Jsem na lodi s číslem 775 asi půl hodiny od přístavu Aras. Na téhle lodi jsou ozbrojení muži a drží tu děti..." Vysvětlila jsem okolnosti. "Jestli kecáte Beldrová, příjdete o práci!" Řekl a víc už se neozval.