Marry

Kapitola 5.

Přijela jsem k onomu hřišti. Měla jsem štěstí. Těch kluků tam bylo asi pět. Pro jistotu jsem si vypla zvonění u telefonu, skrčila se v autě a trochu stáhla okýnko, abych je slyšela. Bylo to marný. Mluvili moc potichu. Pomalu jsem otevřela dveře a zalezla za nejbližší strom. Naštěstí pro mě bylo všude spoustu křoví, takže jsem se mohla proplížit hodně blízko.
Lehla jsem si na zem a zapnula kameru. Snažila jsem se každého z nich vyfotit. Tak nějak se mi to povedlo...  Zapnula jsem nahrávání zvuku a poslouchala. "27.6 dostaneme další." Řekl první kluk. "Za kolik?" Zeptal se druhý. "Za    15 000." Řekl ten první. "Dobře. Zítra tady v 15:15." Rozkázal nejspíše šéf. Všichni na sebe kývli a rozešli se do všech směrů. "No tak toho jsem stihla hodně..." řekla jsem polohlasem, když se mi všichni ztratili z dohledu. Vstala jsem, šla k autu a při tom přemýšlela, co jsem právě slyšela.     15 000 ? A čeho? Tenhle případ začíná být zajímavý. Nastartovala jsem a odjela do mé kanceláře.

"Průkaz!" Přikázal mi vrátný. Tak na toho si budu zvykat dlouho. Vyštrachala jsem průkaz z batohu a ukázala mu ho. On mi ho vzal a kývl na znamení, že už mám vypadnout. Vyšla jsem schody, šla si sednout a zapnula počítač. Nahrála jsem zvukový záznam do mé složky a poslouchala jsem ji furt dokola. Při tom jsem dala do policejní databáze fotky obličejů těch pěti kluků a čekala, jestli je to najde.

Mike Dered

Podezřelý z prodeje drog. 21 let.

Hugo Lopder

Zatčen za prodej drog.
19 let.

John Mecklam

Podezřelý za vraždu své snoubenky, případ odložen
24 let.

Jonatan Psuha

Svědek v případu únosu.
28 let.

Anthony Desterra

17 let.

Všichni zločinci, až na toho Anthonyho. K tomu půjdu jako první. Bydlí až za městem, takže tam pojedu dlouho. Ostatní bydlí naštěstí celkem blízko ode mě. S sebou si vezmu mobil, klíče a pro jistotu i pistoli. Sešla jsem schody, vrátný mi dal průkaz a nastoupila jsem do auta. Pane bože. Já zapomněla na tu pokutu. Tak to zařídím jako první.

Na úřadě na mě byli naštěstí milí. Nestrávila jsem tam moc dlouho. Naštěstí.

Cestou k Anthonymu jsem uvízla v zácpě na dálnici. To mi vynahradí to krátké čekaní na úřadě... "PROČ TOLIK LIDÍ JEDE VE VŠEDNÍ DEN ZA MĚSTO?!" Zakřičela jsem naštvaně.
Ta věta musela být kouzelná, protože se to všechno najednou rozjelo.  Já se jen rozhlédla a mlčky šlápla na plyn. 

Přijela jsem do zapadlé uličky Baxterea a tentokrát jsem si dávala pozor, kde parkuji. Vystoupila jsem a začala hledat dům s číslem 303.  To je divný... Místo domu tam byl očíslovaný kanál, ale byl polootevřený.  Vší silou jsem ho otevřela úplně a posvítila baterkou dovnitř. Dolů vedl žebřík a ještě níž byly dveře. "Asi bych měla sehnat povolení... K čertu s ním, du tam." Rozkázala jsem si a začala šplhat dolů. Zaklepala jsem na dveře, čekala, ale nikdo mi neotevřel. Vytáhla jsem pistoli a rozrazila dveře. Vevnitř byla tma a smrad. Baterkou jsem hledala na zdi ovládání světla, ale nikde nebylo. Začala jsem postupovat dál a snažila se o nic nezakopnout. Objevila jsem stůl s lampičkou, kterou jsem následně rozsvítila. Chvíli jsem si musela zvykat na prudké světlo, ale když jsem si zvykla, všimla jsem si obrovské skříně. Takovou jsem ještě neviděla. Byla asi 4 metry vysoká a 5 metrů široká. Byla celá černá, špinavá a v zámku byl klíč. Se stolem to tu byl jediný nábytek. Pro jistotu jsem prozkoumala všechny zákoutí místnosti a šla opatrně otevřít skříň. Schovala jsem pistoli a otočila klíčem. Skříň zavrzala a se skřípáním jsem ji pomalu otevírala a při tom do ni svítila baterkou. Napjatě jsem se koukala dovnitř. Byly tam... Byly tam peníze! Spousta peněz! Tady byla asi nějaká skrýš. Ale... Ty peníze byly tak hezky srovnané a vyžehlené... Počkat.. Ony - byly falešné! Chyběl jim kód pro slepce! "To bych měla nahlásit. I když.... Oni z toho udělají zmatek a přeberou případ.  Kašlu na ně!" Řekla jsem, začala vše fotit a při tom jsem se pořád ohlížela, jestli někdo nejde. Vložila jsem jednu falešnou bankovku do pytlíku na důkazy a uklidila jsem ji do své tašky. V tu ránu  jsem uslyšela něčí kroky. Rychle jsem zavřela skříň, zhasla jsem a schovala se za stůl.