Marry

Kapitola 17.

"TARARARA - TARARARA" zarynčel budík a já div nesletěla z postele.Normálně se mi vstávat nechce, ale dnes je to jiný. Je osm ráno, takže bych to všechno měla stihnout s tím, že se tam jede asi tři hodiny. Hodina na přípravu bohatě stačí a zácpa by být neměla. A i kdyby, tak na mě Rockey určitě počká. Došla jsem před zrcadlo a prohlédla se v nových šatech. Líbily se mi a perfektně k nim pasovaly černé boty na malém podpatku. Rozpustila jsem si své pod ramena dlouhé černé vlasy a šla si nasadit modré visací náušnice ve tvaru kosočtverce. Nevěřícně jsem se podívala na makeup a přemýšlela jsem, jestli se nalíčím. Nakonec jsem došla k závěru, že nevypadám až tak hrozně a vykašlu se na to. Další den se mi totiž ze všeho makeupu udělají pupínky po obličeji a pálí. To za to nestojí!
Vzala jsem si kabelku, hodila do ní klíče, řidičák, mobil, peníze a vyšla jsem. Nasedla jsem do auta a nastartovala. Pomalu jsem vyjela a za mnou se objevilo tmavé auto. Zvláštní... "Nevšimla jsem si, že by tu stálo" řekla jsem si v duchu a jela dál. Asi po deseti minutách jsem si všimla, že to auto je pořád za mnou. Každopádně bych se nedivila, kdyby mě sledoval jeden z těch mafiánů... Bylo by od nich hloupé, kdyby mě nechali dělat co chci, jako třeba dále vyšetřovat. Zapnula jsem rádio a snažila se to hloupý auto ignorovat.
          Už je půl dvanáctý a já jsem na místě. Čekala jsem, že to budu mít jen tak tak, ale ještě mi zbyla půl hodina. To vůbec nevadí, ale raději počkám v autě. Vím jaké je, když někdo přijede na návštěvu o chvíli dřív a já už nestíhám. I když, co já vím... Třeba už je Rockey taky se vším hotový, ale přesto raději  počkám. Sesunula jsem si sedadlo o kousek níž abych mohla alespoň napůl ležet, upravila jsem si přední zrcátko, abych viděla na to auto které mě sleduje a zvýšila jsem hlasitost u rádia. Při tom jsem se stihla upravit a nezbylo mi už nic jiného než čekat.
              "Už je čas..." Opakovala jsem si nejmíň 3x, když bylo za pět minut dvanáct a byl nejvyšší čas vyjít... Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcátka a ujistila se, že vypadám dobře. Popadla jsem kabelku, vystoupila z auta a šla zazvonit na dveře dětského domova, kde jsme se měli sejít. "Ding dong" ozval se povědomý zvuk zvonku a ze dveří hbitě vyšel Rockey. Asi musel být hned u dveří, protože jinak by tu tak rychle nebyl. "Ahoj" pozdravil mě a zabouchl dveře budovy. Měl na sobě košili a černé kalhoty, s vyleštěnými botami. Moc mu to slušelo.... "Ahoj" Opětovala jsem mu pozdrav. "Sluší ti to." pochválil mě Rockey a při tom se mile usmál. "Díky" Poděkovala jsem a při tom malinko nekontrolovaně zrudla. "Znám tady jednu dobrou restauraci. Jmenuje se Akacia." Řekl a nabídl mi, ať se ho chytnu. "To zní dobře." Přikývla jsem a při tom se ho chytila. Pak jsem se jenom nechala vést.