Kapitola 12.

51 3 0
                                    

Přijela jsem na místo. Bylo to tu ošklivé a staré. Takové zapadlé malé město, které vypadalo, jakoby bylo po nějaké katastrofě. Ten dům který měl být domov dětí u pěti sluníček, na tom nebyl o moc lépe. Už mu opadávala omítka, okna byla rozbitá a zahrada zarostlá, že vypadala jako džungle. Dveře byly posprejované a klika div neupadla, když jsem ji chytila, abych otevřela dveře.
Opatrně jsem nakoukla dovnitř. Nebylo to tam tak ošklivé jako z venku. Stoly srovnané, židle uklizené, čistý koberec a na zdech byla světle modrá tapeta, děti si hrály  a všechno vypadalo v pořádku. "Dobré odpoledne. Co si přejete?" Ozval se za mnou hlas a já se prudce otočila. Stála tam starší paní  a usmívala se na mě. "Dobrej. Já se jen... Já jsem inspekce." Řekla jsem. Asi je lepší když řeknu že jsem inspekce, protože by mi toho mohla ukázat víc. Teda pokud po mě nebude chtít průkaz. Ale jestli nikdy neviděla inspekci, mohla by si můj průkaz zaměnit za průkaz inspekce. Přecejenom doklady soukromých detektivů nikdo moc nezná... "Jistě! Volali mi že přijdete. Pojďte za mnou." Řekla paní. Takové štěstí si já ani nezasloužím. Ale jestli po mě přijde skutečná inspekce, asi budu mít průser.
"Co chcete vidět první?" Zeptala se paní. "Kuchyň a jídelnu. Pak bych přešla ke sprchám a toaletám a nakonec vám zkontroluji záznamy." Odpověděla jsem a vyndala si zápisník, abych si mohla zapisovat upomínky a pak jsem následovala pani.
Kuchyň byla obrovská a krásná. Bylo zde asi pět kuchařek a všechny vypadaly vstřícně. "Omlouvám se že se ptám, ale nedá mi to. Proč je z venku váš dům tak.... ošklivý a vevnitř je to tak útulné?" Zeptala jsem se ji. "Víte, tohle město je zvláštní. Skoro tu nefunguje. Pošta je zavřená, obchod taky, kostel se přestavoval a policie nefunguje. Vlastně tím chci říct, že kdyby tento dům vypadal zvenku hezky, lidé by si mysleli, že jsme bohatí a vykradli by nás. Né že by se to už nestalo, ale rozhodně je to lepší." Odpověděla mi. Já jen přikývla hlavou a šla si prohlédnout dnešní oběd.
                 "Uf... Já bych nemohla pracovat jako inspekce... " řekla jsem si v duchu, když jsem si sedala k záznamům adopcí.

Zuhtrovové-    Radek Zhajtle
                           David Floth

Takže dva... Budu vážně muset jezdit po všech dětských domovech? Tolik jich tu snad ani neni! Ale jestli brali po dvou, situace se mi ulehčuje. "Váš dětský domov je dokonalý. Nemám zde ani jednu upomínku. Nashledanou!" Rozloučila jsem se a odešla.
Další dětský domov je asi hodinu odsud. Tak snad nebude zácpa. Zatím jsem měla štěstí na vychovatelky. Všechny byly milé a vstřícné. Uvidíme teď!
             

MarryKde žijí příběhy. Začni objevovat