Will You Find Me? {Vkook}

[1]

Další nudný den ve škole. Hodina výtvarky byla tichá tak jako vždy. Všichni kreslili zadání a u toho poslouchali hudbu, já však nekreslil. Nemohl jsem. Pokaždé když jsem se snažil kreslit zadání, nakreslil jsem místo toho jeho. Nemohl jsem na něj přestat myslet. I když jsme se moc nebavili, nemohl jsem odtrhnou oči od prázdného místa ve druhé lavici. Byly to už tři dny, někomu se to může zdát jako krátká doba, ale mě to přijde jako věčnost. Dlouho jsem neviděl jeho tmavé oči, které byly vždy lehce zakryty hnědými prameny nakrátko ostříhaných vlasů.

Myslím, že bych ve svých myšlenkách bloudil ještě dlouho pokud by nezazvonilo. Všichni se začali zvedat a balit své věci, při odchodu nezapomněli odevzdat výkres. Pomalu jsem se zvedl, uklidil si věci a snažil se vyplížit ze třídy nezpozorován, což se mi také povedlo. Byla to moje poslední hodina, proto jsem se rychle vydal ke skříňce a vyndal z ní všechny potřebné věci. Už jsem ji zamykal a chystal se odejít, ale zastavil jsem se při pohledu na malý plakát přilepený na zdi. Byla na něm jeho fotka společně s nápisem "pohřešovaný". Povzdechl jsem si a vyšel ze školních dveří.

Venku už se ozýval nadšený křik ostatních studentů, díky kterému by byl schopný ohluchnout každý. Společně s tím mě do nosu uhodil nepříjemný zápach cigaret a trávy, kterou v okolí kouřili snad všichni až na osobu čekající u lampy. Rozešel jsem se za ním a zamával. Jen co jsem byl u něj, skočil mi kolem krku.

,,Kooku co ti trvalo tak dlouho?" Zeptal se hned co jsme se vydali domů. Lehce jsem pokrčil rameny.

,,Je to kvůli Taehyungovi?" Jen jsem přikývl a pokračovali jsme dál. Znal mě moc dobře, takže mu bylo jasné, že je to kvůli tomu.

,,Hele netrap se, určitě ho najdou. Navíc znáš ho, ten se jen tak nedá." Pokusil se mě rouveselit. Za tohle jsem mu byl vděčný, lepšího kamaráda jsem si nemohl představit.

,,Díky Jine." Řekl jsem a slabě se usmál. Zbytek cesty jsme se bavili o víkendu, jelikož se u jedné dívky z naší třídy konala párty. Upřímně se mi tam vůbec nechtělo, ale Jin mě přemluvil s tím, že se musím nějak odreagovat.

Zastavili jsme se před mým domem a rozloučili se. Jin pokračoval dál a já odkráčel ke dveřím, odemkl je a konečně vstoupil dovnitř.

,,Jsem doma!" Rozkřikl jsem se přes celý dům a rozešel se do obývacího pokoje, kde na pohovce seděla mamka.

,,Ahoj Kookie." Řekla s úsměvem a objala mě. Na chvíli odešla a pak se vrátila s poštou v ruce.

,,Něco ti přišlo zlatíčko." Do rukou mi podala bílou obálku.

,,Mě?"

,,Třeba máš nějakou tajnou ctitelku. Od koho je." Zasmála se, přičemž se mi snažila dopis vytrhnout z rukou.

,,Nevím, není tam zpáteční adresa." Pohledem jsem pro jistotu prozkoumal obálku, avšak kromě mého jména a adresy, tam nebylo nic.

,,Půjdu k sobě." Jen přikývla a já se tak konečně dostal do svého pokoje. Tašku jsem hodil na zem a sedl si ke stolu, na který jsem položil dopis a opatrně ho otevřel. Vytáhl jsem větší papír několikrát přeložený a malý papírek se dvěma slovy "najdeš mě?". Nechápal jsem o co šlo, tak jsem nad tím pokrčil rameny a přesunul se k druhému papíru. Po rozložení jsem se dal do čtení a hned po prvních slovech jsem zůstal v šoku. Je tohle vůbec možné?

***

Aloha
Konečně jsem tu s novým příběhem, který jste chtěli. Překvapilo mě, jak jste se skoro všichni schodli na tomto, ale dobře tedy. Doufám, že nakonec nebudete zklamaní. Dobře tedy, kdo z vás první najde Taehyunga? I love you all my sweetheart. ❤❤❤

-dadinkaz