Will You Find Me? {Vkook}

[5]

Pomalými kroky jsem se blížil k bráně černé barvy, která se díky větru lehce pohybovala a její vrzání tak vytvářelo strašidelnou atmosféru. Opatrně jsem se dotkl chladného kovu a malinko ji pootevřel, abych se mohl protáhl dovnitř. Celé místo bylo tiché a prázdné, nejspíš kvůli tomu, že už bylo půl osmé večer. Kdo by se přeci v tuto hodinu potuloval na hřbitově? (Kdo jiný než jst_whr😂)

Prošel jsem několik uliček a stále hledal náhrobní kámen Taeho otce. Po asi deseti minutách jsem ho konečně našel a začal hledat obálku. Byla tam společně s několika květinami, položených na chladné kamenné desce. Vzal jsem ji do rukou a otevřel ji. Další dopis několikrát přehnutý jsem rozložil a začal číst slovo po slově.

Přeci jen jsi nepřestal a hledáš dál. Dobře tedy, o tomto místě víš moc dobře, sám si tu i několikrát byl. Určitě si vzpomínáš na den jeho pohřbu. Všichni začali odcházet, já ale zůstal sedět vedle náhrobku se slzami v očích. Bylo to poprvé po velmi dlouhé době co jsi na mě promluvil. Sedl sis vedle mě a se slovy " je mi to líto" si mi dal ruku okolo ramen. Co ti bylo líto? To že jsi mě musel ignorovat nebo smrt mého otce? Seděli jsme tiše a hleděli na hrob...

Ze čtení mě vyrušilo zvonění telefonu, který jsem rychle vytáhl z kapsy a hovor příjmul. Hned se ozval hlas mé mamky, ptající se kdy se vrátím. Chystal jsem se odpovědět, avšak nedaleké křoví z ničeho nic zašustilo a já malinko naskočil. Odpověděl jsem tedy rychle, že se vrátím asi za hodinu a hovor položil, přičemž jsem upřeně hleděl na ono křoví. Vydal jsem se tím směrem, ale nic tam nebylo. Až tehdy když jsem se otáčel, jde spatřil osobu s kapucí odcházející pryč. Zbystřil jsem a rozeběhl se za ní.

Běžel jsem dál a zastavil se až před bránou, kterou zavřela osoba s kapucí. Stála hned za bránou a ztěžka dýchala, stejně tak jako já.

,,Kdo..sakra..jsi?" Dostal jsem ze sebe mezi nádechy.

,,Na tom nezáleží, prostě pokračuj v tom co děláš a zachraň Taeho!" S těmito slovy se opět rozeběhl pryč a já tentokrát zůstal na místě. Nejen kvůli vstřebávání toho faktu, že ví o tomhle a že to všechno přichystal Tae, ale i díky tomu, že se brána zasekla.

,,Sakra! Co teď?" Začal jsem se rozhlížet po okolí. Nakonec jsem se rozhodl zeď přelézt. Nasadil jsem si kapuci pro jistotu, kdyby mě náhodou někdo viděl, aby mě nepoznali. Začal jsem lézt po zdi, přičemž jsem si pomáhal stromem, který rostl hned vedle.

Sice to chvíli trvalo, ale nakonec jsem se přeci jen dostal na druhou stranu. Oddechl jsem si a zkontroloval jestli mám všechno v kapsách. Když jsem si byl jist, že všechno mám rozešel jde se směrem domů. Bylo už moc pozdě na to, abych se vydal na další místo a navíc mamka by vyšilovala. Celou cestu jsem přemýšlel jak to zítra udělám, jelikož mě čekalo vyučování, které končilo ve čtyři. Ještě k tomu jsem přemýšlel kdo byl ten v té kapuci, jediné co jsem tušil bylo to, že to byl kluk, aspoň podle hlasu. Jak mohl vědět o tom, že je za tím Taehyung?

***

Aloha
Tady tedy máte novou slíbenou část, kterou bych ráda věnovala svojí sis jst_whr. Chybíš mi.❤ Dále chci poděkovat za přečtení, hvězdičky a komentáře. Opravdu si toho moc cením!❤ I love you all my sweethearts! ❤❤❤❤

-dadinkaz