Will You Find Me? {Vkook}

[4]

*Past #1*

Byl začátek podzimu a slunce svítilo jako při letních dnech, proto se dvě ženy se svými dětmi setkali a nechali je, ať si společně hrají. Chlapci byli šťastní, že mohli strávit čas spolu a užít si tak spoustu zábavy a smíchu. Probíhali po zahradě sem a tam a pak vylezli do domku na stromě a zase dolů. Tak se to opakovalo stále dokola, avšak změnilo se to když zůstali v koruně stromu.

,,Podívej Kookie odtud je všechno vidět!" Vykřikl starší z chlapců a dále vyhlížel z malého okénka. Mladší se usmál a též se podíval.

,,Máš pravdu, vidím odsud až naši školku." Mladší ukázal prstem na budovu kdesi v dáli.

,,Teď už tam jsou jenom učitelky. Myslíš že nás vidí?" Spekuloval starší a poškrábal se na hlavě.

,,Možná. Třeba mají dalekohled a vyhlížejí jestli nezlobíme!" Oba chlapci se zděsili nad těmito slovy.

,,Musíme rychle za maminkami, aby nás ochránili!" Mladší Přikývl a oba se rychle vydali k žebříku. Mladší byl u něj první. Chystal se položit nohu na první příčku, když v tom ztratil rovnováhu a začal padat dolů. S výkřikem dopadl na zem. Obě ženy se k němu rychle rozeběhli a začali zjišťovat co se stalo. Jeho matka zavolala sanitku a ta jej odvezla do nemocnice. Starší byl zděšený. Moc se o něj bál, naštěstí si mladší pouze zlomil nohu. Avšak nikdo kromě nich nevěděl co se doopravdy stalo. Proto se Jungkookova matka objevila u dveří rodiny Kim s rozhněvaným výrazem na tváři.

,,Ty jsi ho strčil, že?!" Malý Taehyung seděl na pohovce s rukama v klíně a pohledem upřeným do země. Na otázku pouze záporně pokýval hlavou a nadále tiše vzlykal.

,,Alespoň nelži! Zeptám se znovu, shodil si ho nebo ne?!" Tentokrát už byl její hlas hlasitý a malý chlapec leknutím nadskočil.

,,N-neshodil o-pravd-du ne!" Snažil se ze sebe dostat mezi vzlyky. Říkal pravdu byla to nehoda, tak to však žena stojící před ním neviděla. Natáhla se a svou dlaní ho udeřila tak, že mu na tváři zůstal rudý obtisk.

,,Už nikdy se s ním nebav, rozumíš?!" Chlapec pouze kývl, přičemž se držel za bolavou tvář. Jungkookova matka se rychle otočila na podpadku a odešla ke dveřím, kde se jí začala omlouvat Taehyungova matka. Na tento moment ani jeden z chlapců nezapomněl, byl to totiž den kdy se jejich cesty měli rozdělit. Avšak ne vždy se tak musí stát.

Jungkook POV

Povzdechl jsem si a slezl dolů. Tohle je jedna ze vzpomínek, na které nerad vzpomínám. Moje matka to přehnala, snažil jsem se ji říct, že to byla nehoda, ale kdo by věřil pětiletému dítěti. Pamatuji si, jak o něm potom mluvili doma. Alespoň jednou se ozvalo něco jako "je štěstí, že se ti nestalo něco horšího" a "mohl tě klidně zabít". Kolikrát je chtěli i žalovat. Nikdy jsem je nechápal, navíc by to vůbec nebylo správné. Můj otec je právník a Taehyung otce už nemá. To je také místo kam teď musím jít. Hrob jeho otce. Stalo se to krátce poté nehodě s domečkem na stromě.

Jeho otec byl voják a Taehyung ho miloval. Bylo pro něj velmi těžké nechat ho odejít. Tolikrát mi vyprávěl, jak se těší až se vrátí a oni budou zase spolu. Celá rodina konečně pohromadě. Bohužel jednou přišli muži v uniformách k nim domů a řekli že zemřel. Nikdo doteď neví proč. Ranilo ho to, i přestože byl malý věděl co to znamená. Věděl, že už ho nikdy neuvidí. A tak zůstali sami jen on, jeho matka a jeho starší bratr.

***

Aloha
Tak jsem se konečně vzpamatovala a dokopala se k nové části. Není to nic extra, ale nic lepšího můj mozek bohužel nevymyslí. Užijte si víkend! I love you all!! ❤❤❤❤❤

-dadinkaz