Will You Find Me? {Vkook}

[2]

Je to vůbec možné?

Ahoj Jungkooku,

Pokud tohle čteš už pár dní jsem pryč. Nejspíš mě nepostrádáš jako ostatní, ale pokud tě zajímám pojďme si zahrát takovou hru. Je lehká stejně jako její pravidla. Tvým jediným úkolem je najít mě. Není stanovený čas za který mě máš najít, je to jen na tobě. Když už se rozhodneš hrát zůstane to pouze u tebe. Nikomu nic neříkej pokud řekneš prohrál si a mě už nikdo nenajde a věř mi, že se to dozvím. To je jediné pravidlo. Pořád to ale je lákavá nabídka, zbavit se mě napořád. Pokud tedy chceš hrát začneme od začátku a něčím jednoduchým. Můj dům znáš, už jsi tam byl. Běž tam a najdi místo, které není na zemi, ale ani nevisí ve vzduchu, tam najdeš první dopis, který tě navede kam jít dál. Doufám, že se brzo uvidíme.

-Kim Taehyung

,,Co to sakra je? To si ze mě někdo utahuje?" Řekl jsem si trochu naštvaně a šel dolů za mamkou. Jen co jsem ji spatřil zeptal jsem se ji na věc co mě teď zajímala nejvíc.

,,Mami neviděla jsi toho co přinesl ten dopis?" Trochu se lekla, protože jsem přišel neslyšně, přesto jen se usmála a dál myla nádobí.

,,Ale ano viděla a dokonce jsem s ním i mluvila, byl velmi milý." Pokládala do skříňky talíř za talířem.

,,A jak vypadal?" Jen se zasmála a pokročila rameny.

,,Jako normální kluk tvého věku. Nechápu proč to chceš vědět." Otočila kohoutkem a ruce si utřela do utěrky.

,,Prosím mami, je to důležitý." Prosebně jsem se na ni podíval. Ona si jen povzdechla a posadila se na židli.

,,Byl menší než ty, černé vlasy a chtěl abych ti ten dopis dala co nejdříve." Taehyung to být nemohl, má hnědé vlasy.

,,Co v něm vlastně bylo?"  Nevěděl jsem co jí odpovědět, tak jsem plácl první kravinu, která mě napadla.

,,Jen pozvánka na párty." Řekl jsem trochu neslyšně.

,,Aha a kdy to bude a kde?" Začala se mě vyptávat.

,,Tenhle víkend a bude to u jedný holky od nás. Když tak si o tom promluvíme zítra." Jen jsem se rychle otočil a vykročil zpět k sobě. V pokoji jsem si vzal mobil, klíče a dopis. Jen jsem křikl, že jdu ven a začal se obouvat. Vyšel jsem do ulic Seoulu, zjistit jestli je to vtip a nebo ne.

Venku pofukoval chladný březnový vítr, venku pobíhaly děti a lidé chodili sem a tam, aniž by se na chvíli zastavili, aniž by se soustředili na ty nádherné maličkosti kolem sebe. Za normálních okolností bych šel pomalu a rozhlížel se po okolí, teď ale šlo o něco důležitějšího než modré nebe. I přesto, že jsem se vydal na ono místo, nevěřil jsem, že by to byla pravda. Spíše vtip, na který jsem lehce naletěl.

Zahnul jsem za roh a uviděl bílý dům, díky kterému se mi vybavilo nespočet vzpomínek. Přešel jsem silnici a zastavil se ubranky. S výdechem přebytečného vzduchu, jsem udělal posledních pár kroků a zaťukal na tmavé dveře. Ty se po chvíli otevřeli a já tak spatřil ženu s rudýma očima.

,,Dobrý den paní Kim, nevím jestli si mě pamatujete jmenuju se..."

,,Jeon Jungkook, už je to dlouhá doba, co ses zde ukázal. Pojď dál." Řekla s menším úsměvem a já vkročil dovnitř. Vůbec se to nezměnilo. Ve vzduchu stále poletovala vůně vanilky avšak něco nového zde bylo a to malý tvor očuchávající mou nohu. S úsměvem jsem ho podrbal a postupoval dál, přičemž za mnou roztomile cupital.

,,Jmenuje se Yeontan. Taehyung chtěl mazlíčka už dlouhou dobu." Posadil jsem se na gauč a ona zatím odešla do kuchyně. Sledoval jsem Yeontana jak sedí před dveřmi a čeká na svého páníčka, který se možná nikdy nevrátí.

***

Aloha
Znáte to, když máte úkolů nad hlavu, ale stejně to necháte až na poslední chvíli, protože se vám do toho nechce?😂 I love you all my sweethearts!❤❤❤❤❤❤

-dadinkaz