Will You Find Me? {Vkook}

[21]

Zastavil jsem ve dveřích. Nevěděl jsem, jestli vstoupit dovnitř, jestli se vůbec můžu k němu přiblížit. Stál jsem tam a díval se na něj, jak leží v nemocniční posteli se zavřenýma očima. Vlasy měl lehce poházené po polštáři a jeho tvář jemně osvětlovaly pouliční lampy. Kvůli bílému světlu vypadala jeho kůže ješte světleji, skoro až jako sníh. Vypadal tak křehce a to jen kvůli mně. Nejspíš bych tam stál dlouho, ale Jimin mě postrčil dovnitř a hned poté vstoupil. Zůstal jsem na místě a dál ho sledoval. Jimin si zatím sedl na židli vedle postele, chytil Taeho za ruku a hladil ho po vlasech. Konečně jsem se odhodlal a také usedl. Nemohl jsem z něj spustit oči, všechny vzpomínky se mi vracely a já se je snažil znovu schovat do krabičky, tak jako předtím.

,,Nikdy jsem nechtěl, aby to takhle dopadlo, promiň." Řekl jsem tiše, avšak Jimin mě přesto slyšel. Svůj pohled obrátil na mě a s nečitelnou tváří se mi díval do očí. Jeho pohled mně propaloval skrz na skrz. Povzdechl jsem si a víc se namáčkl na opěradlo židle.

,,Myslel jsem, že na mě zapomene, posune se dál a že mě zbyde jen špatná vzpomínka. Tohle jsem nechtěl, ale nevěděl jsem co dělat, neměl jsem na výběr." Hlas se mi třásl a do očí se prorážely slzy. Pevně jsem je držel, aby ani jedna nemohla sklouznout po mé tváři. Jimin na mě nechápavě hleděl. Nedivil jsem se mu, ale teď už se mu všechno vyjasní.

*Past#8*

Jungkook u Taehyunga strávil většinu dne. Po nezdařené večeři s ním chtěl být co nejvíc, dokázat mu své city. Věděl ale moc dobře, že se bude muset vrátit domů.

,,Nechoď." Řekl Taehyung s hlavou položenou na Jungkookově hrudi. Chlapec nechtěl odejít, přál si, aby mohl zůstat v objetí svého milence.

,,Budu muset Tae, včera jsem se nevrátil, budou mě hledat." Mladší si přitáhl chlapce blíž a lehce ho políbil do vlasů. Ještě chvíli leželi přituleni jeden k druhému, až se nakonec Kook zvedl a s posledním polibkem na rozloučenou zamířil zpátky domů.

Když dorazil před dům, chvíli jen tak postával. Nechtělo se mu dovnitř, možná za to mohl lehký vztek, který vůči svým rodičům stále pociťoval od včerejšího večera, nebo snad strach, jenž ne a ne zmizet. Nakonec chytil kliku a lehkým pohybem dolů otevřel. Tiše za sebou zavřel a bundu si odložil na věšák. Z obývacího pokoje se linulo světlo zaplé televize. Pomalými dlouhými kroky se vydal ke schodů, než však stihl šlápnout na první schod, rozsvítilo se na chodbě.

,,Pojď do obýváku, chceme si s tebou promluvit." Slova jeho otce zněla chladně jako zimní mráz. S očima upřenýma k zemi se otočil a pokračoval za ním. Na pohovce seděla jeho matka, jednu nohu měla přehozenou přes druhou a ruce zkřížené u hrudi. Posadil se před své rodiče a se strachem je sledoval. Chvíli se nikdo neodvážil nic říct, až nakonec prolomil ticho sám.

,,O čem chcete mluvit?" Nechtěl tam být, chtěl se v klidu dostat do své ložnice. Paní Jeon se podívala na svého muže a když se stále nerozhodl mluvit, spustila sama.

,,Takže máš vztah s Taehyungem?" Nevěděl co na to říct, bylo to opravdu tak šokující? Už dlouho o něm mluvil a přesto tu teď seděli s pohledem plným otázek.

,,Jo." Víc neřekl, proč taky?

,,Takže je to tvůj přítel, máte vážný vztah nebo?" Byl tím otráven, bylo to opravdu tak těžké pochopit.

,,Nebo co?"

,,Já nevím Jungkooku, jestli třeba nejste jenom přátelé." Začal se v něm shromažďovat hněv. Lehce se s každou větou, každý výrazem ublížení zvyšovala jeho zlost.

,,Ne mami, nejsme jenom přátelé, chodíme spolu, miluju ho. Vím to už dlouho." Nehodlal dokola poslouchat to samé, řekl pravdu a doufal, že vše pochopí. Věřil v dojemný moment jako ve filmech, hlavní postava řekne, že je gay a vše pokračuje dojemným momentem plným lásky a pochopení. Ovšem život není film.

,,Ale pořád si ještě můžeš najít přítelkyní, jsi ještě mladý, je to jenom taková fáze, všichni v mládí experimentujeme, ale za pár let..." Už to nevydržel, už to nechtěl poslouchat.

,,Dost! Tohle není jenom fáze, je to tak těžký tomu rozumět. Jsem gay, dobře? Žádná přítelkyně nebude a jestli myslíš, že..." Nestihl ani domluvit a ucítil palčivou bolest na své tváři. Jeho otec stál vedle něj. Jeho ruka byla lehce červená od silné rány, kterou Kookovi udělil. Jungkook se chytil za tvář a se slzami v očích hleděl na béžovou zeď před ním.

***

Aloha!
Vím, že jsem slibovala pravidelné vydávání, ale jak už je zvykem, nikdy to nedodržím. Chci se všem opět omluvit za čekání. Moc děkuji všem za podporu. Nechci nic slibovat, ale pokusím se zapracovat na dopsání tohoto příběhu. Love you all sweethearts. 🖤💜🖤💜🖤💜

-dadinkaz