Will You Find Me? {Vkook}

[8]

,,Ten parchant." Řekl jsem si tiše pro sebe a s posledním lokem jsem se zvedl, na záda si hodil batoh, vzal hrníček a vydal se k němu. Hrníček jsem položil před něj a z kapsy vytáhl peněženku. Potřebné peníze jsem vyndal a dal mu je do ruky.

,,Tady máš za ten čaj a ještě spropitné." Natáhl jsem ruku a pěstí jsem mu dal do tváře. Pak už jsem se jen otočil a vyšel ven. Znovu jsem vytáhl papír a přečetl si několik posledních řádků.

Nejbližší místo dětských radostí. Další papír bude na nejvyšším vrcholku.

S povzdechem jsem se vydal na nejbližší dětské hřiště, které bylo u parku. Řídil jsem se jeho slov, tudíž jsem začal šplhat na jednu ze stříšek, které byli nejvýše. Avšak k mé smůle, se další z dopisů na oné nenacházel. Pomalu jsem tedy slezl dolů a vydal se k druhé.

,,Co to tam děláte?" Ozval se tenký hlásek za mými zády. Otočil jsem se a naskytl se mi pohled na malou holčičku s úsměvem na rtech a červeným lízátkem v ruce.

,,Něco hledám." Usmál jsem se na ni a ona přistoupila blíž.

,,Vás já neznám, ještě jsem vás tady neviděla." Zkoumavým pohledem si mě prohlédla od hlavy až k patě. Lízátko si znovu dala do pusy, přičemž mě stále sledovala.

,,Nešel bych sem, kdybych nemusel. Chodíš sem často? Třeba bys mi mohla pomoct." Přikývla na znamení souhlasu.

,,Bydlím kousek odsud, chodím sem každý den." Konečně se na mě usmála štěstěna. V mobilu jsem našel Taehyungovu fotku a ukázal jí ji.

,,Viděla jsi ho?"

,,To je TaeTae. Kamarádí se s mým bráškou. Ještě včera byl u nás doma a byl i tady. Lezl na tamten strom." Prstem ukázala na nejvyšší strom v okolí. Nechápal jsem. On byl včera u nich a nikdo to neřekl policii? To ho nikdo nepoznal nebo šlo o něco jiného?

,,Moc děkuji." Usmál jsem se na ni a vydal se k onomu stromu. Na zem vedle kmene jsem položil školní tašku a začal jsem pomalu lézt nahoru. Ruce a nohy jsem přesouval z větve na větev, až jsem se dostal na horu. Na jedné větvi byla připevněná krabička. Odvázal jsem ji a strčil do kapsi, i přes velké nutkání, které jsem pociťoval, ale chtěl jsem mít jistotu, že budu mít pevnou zem pod nohama. Začal jsem tedy pomalu lézt dolů.

Když jsem se konečně ocitl nohama na zemi, vzal jsem batoh a sedl si na nejbližší lavičku. Krabičku jsem otevřel a vyndal bílý list. S výdechem přebytečného vzduchu jsem papír rozevřel a jako vždy začal potichu číst.

Vítej na dalším pro mě důležitém místě, ale tentokrát tě čeká dobrá vzpomínka.

*Past #3*

Po škole se Taehyung se slzami v očích rozeběhl ven. Běžel tak dlouho, dukud se neocitl na dětském hřišti. Sedl si na lavičku a tiše vzlykal, když v tom lavička tiše zaskřípala, kvůli tlaku na místě vedle něj. Zvedl pohled a podíval se na nově příchozího.

,,Ahoj." Řekl a trochu nadzvedl koutky. Tae byl zmatený a překvapený zároveň.

,,Ahoj?"

,,Proč brečíš?" Zeptal se ho hned chlapec s černými vlasy a kapucí lehce přetaženou přes hlavu.

,,Proč to chceš vědět?" Zeptal se ho s bezcitným podtónem.

,,Třeba bych ti mohl pomoci, jak se jmenuješ?" Taehyung z počátku váhal, zda mu věřit či nikoliv, přesto se nakonec rozhodl věřit mu.

,,Jsem Taehyung a ty?"

,,Jmenuju se Jimin."

,,Jiminnie oppa!" Ozval se zničehonic dívčí hlas. Otočil jsem se a uviděl onu holčičku jak běží k chlapci s černými vlasy a kapucí. Byl to on? Nejspíš v tomhle celém bude hrát velkou roli...

***

Aloha
Už to byla dlouhá doba, že? Omlouvám se, ale nějak jsem se zasekla. Pokouším se do toho znovu dostat tak uvidím jestli to vyjde. I love you all guys.❤❤❤

-dadinkaz