Will You Find Me? {Vkook}

[12]

Dveře se po chvíli otevřeli a vykoukla z nich rozcuchaná blonďatá hlava s překvapeným výrazem. Otevřel ještě více a založil si ruce na hrudi. Byl naštvaný už od pohledu.

,,Vida, není to náhodou ten, co si říká kamarád a pak mě z ničeho nic seřve jako malýho haranta?" Jeho slova zněla jako syčení, trochu i prskal.

,,Jine promiň. Vím, že jsem kvůli tomu nemusel způsobovat rozruch, jen toho je na mě teď moc. Omlouvám se." Sklopil jsem pohled. Ta omluva byla upřímná, ale i tak jsem mu hrál na city, jelikož mi byla zima a jeho dům byl jediné místo, kde jsem se mohl zahřát.

,,No tak jo, omluva se přijímá a teď pojď dovnitř, než mi umrzneš." S děkovným výrazem jsme vešel dovnitř a mokrou mikinu pověsil na věšák. Pokračoval jsem za Jinem, až jsem se ocitl v kuchyni, sedíc na barové stoličce. Věděl jsem co nastane jako další, Jin mi začne "nabízet" jídlo. Jako návštěva babičky. Ne znamená ano.

,,Uvařím ti čaj. Taky musíš mít hlad, udělám ti alespoň polévku." Hned začal pobýhat sem a tam. Věnoval se vaření a mě zajímalo jediné. Co se nachází v té plastové krabičce, kterou mám v kapse. Tiše jsem se zvedl a po uchopení krabičky jsem se vrátil na místo. Otevřel jsem ji a vyndal navlhlý kus papíru. Už jsem ten dopis chtěl začít číst, ale Jin přede mě postavil misku a hrnek. Jen co spatřil papír v mých rukách začal se vyptávat.

,,Jungkooku co to máš, od koho to je, co tam je, ukážeš mi to?" Smršť otázek, kterou na mě spustil byla silná. Nevěděl jsem co dál. Rozhodoval jsem se, jestli se s ním o vše podělit a svěřit se mu se vším, co jsem mu tajil nebo zůstat mlčet a znovu mu lhát. Nechtěl jsem se s ním znovu hádat a navíc by to poznal. Věděl, že se mnou bxlo něco špatně. Proto jsem se rozhodl říct mu to všechno.

,,Tohle je dopis, co pro mě Taehyung nechal v tom praku hned tady, to je taky důvod proč jsem tady. Tyhle dopisy mě vedou na různá místa, kde mi objasní jednu ze svých vzpomínek. Už pár dní to tak funguje. Dozvídám se věci, o nichž jsem neměl ani tušení. To je ten důvod, proč jsem po tobě vyjel a taky proč jsem praštil Yoongiho. Každý den po škole běhám po městě a hledám další dopisy, jsem totiž jediná osoba, co ho může přivést zpátky, zachránit ho." Vydechl jsem si a napil se nyní už vlažného čaje. Jin nevěděl jak zareagovat, viděl jsem mu to na očích. Začal jsem pomalu srkat polévku, když v tom konečně promluvil.

,,Proto ses choval tak divně, bože proč jsi mi to neřekl dřív? Jasi myslel, že fetuješ nebo tak něco."

,,To snad nemyslíš vážně, to sis fakt myslel, že jsem si začal s drogama?!" Chvíli jsem se tvářil uraženě. Moc dlouho jsme to nevydrželi a začali jsme se smát. Jin se dokonce smíchy i rozbrečel. Když jsme se uklidnili, pustil jsem se znovu do jídla.

,,Kde jsou vlastně tvoji rodiče?" Zvedl jsem pohled a podíval se mu do očí. Jen pokrčil rameny a zvedl se ze židle. Došel do kuchyně a se sušenkami se vrátil zpět. Do jedné se okamžitě zakousl a zbytek položil na stůl.

,,Oba někam odjeli, tudíž se nejspíš vrátí až příští týden. Co kdybys tu přespal, alespoň bys mi to všechno více objasnil." Usmál jsem se a pokýval hlavou.

,,Víš, že bys mi dokonce mohl pomoct. Navíc, už dlouho jsme spolu takhle nemluvili, byl bych rád, kdybychom si to mohli mezi sebou urovnat." Pak už jsem jen volal mamce a zůstal u Jina. Mohlo být kolem půlnoci, když jsme se rozhodli otevřít Taeho dopis.

***

Aloha
I když to musí být šokující, nová část je tu. Hlavně kvůli tomu, že vám chci neskutečně za všechno poděkovat. Jste úžasní, I love you all! ❤❤❤

-dadinkaz