Will You Find Me? {Vkook}

[20]

Seděli jsme s Jiminem na chodbě a čekali. Paní Kim šla najít Taeho lékaře, aby zjistila, jak na tom její syn je. Byli jsme ticho, až do té doby, než Jimin promluvil.

,,Ještě pořád jsi mi to nedořekl. Mluv." Byl naštvaný, poznal jsem to podle jeho výrazu a tónu hlasu. Nedivil jsem se, každý by na jeho místě zareagoval stejně. Chvíli jsem hleděl do země. Nakonec jsem pokračoval s vyprávěním.

*Past#7*

Hned jak chlapec vstoupil do domu, Jungkook pověsil jeho bundu jako gentleman a pobídl ho, ať vejde do kuchyně. V tu chvíli se Taehyung střetl s jeho rodiči, kteří vypadali šokovaně. Mladší chlapec přistoupil ke staršímu a podíval se své matce do očí.

,,Mami, tati, tohle je můj přítel, Taehyung." Promluvil s úsměvem na tváři, ale ten hned upadl, když spatřil výraz svých rodičů. Taemu řekl, ať se usadí a on všem začal nandavat večeři. Jídlo položil na stůl a všichni se pustili do jídla. Celou dobu bylo ticho, nikdo neřekl ani slovo. Až starší z chlapců se odvážil něco říct.

,,Je to výborné lásko." Řekl a usmál se. Mladší poděkoval a naklonil se k němu, aby se mohly jejich rty spojit. Jungkookův otec se z ničeho nic zvedl a odešel pryč. Oba chlapci ho pouze sledovali a poté, co odešel po schodech nahoru, se podívali na ženu, sedící naproti nim. Ta jezdila chvíli vidličkou po talíři a nevěnovala jim pozornost. Nakonec ovšem promluvila.

,,Asi bys měl odejít Taehyungu." Její hlas byl chladný. Hned potom odešla a nechala je tak o samotě. Starší se pomalu zvedl a odešel ke dveřím. Mladší mu byl hned v patách a když viděl, že chytil kliku a chtěl odejít, zastavil ho.

,,Kam jdeš?" Zeptal se Jungkook a snažil se svému příteli pohlédnout do očí, ten však stále uhýbal pohledem. Chytil tedy proto jeho tváře a lehce odfoukl konečky vlasů, které mu padaly do očí. Jeho kaštanově hnědé kukadla se skláněla k zemi, přičemž se mu v nich třpytily potůčky horkých slz. Jedna mu stekla po tváři. Když ji chlapec uviděl, hned ji setřel palcem a políbil svého přítele na rty.

,,Nechci být na obtíž." Pronesl tiše mezi vzlyky Taehyung. Kook se zarazil. Nechtěl, aby jeho přítel o sobě takto mluvil.

,,Nikdy nebudeš na obtíž. Pokud tu nechceš být, dobrá, ale samotného tě nepustím, doprovodím tě." Tae ani nestihl odporovat a Jungkook si již oblékal bundu. Poté staršího chlapce chytl za ruku a vydal se s ním do chladných ulic nočního Seoulu. Bok po boku kráčeli po betonovém chodníku. Mezi párem panovalo ticho, které přerušoval hukot aut a hlasitá hudba z barů plných lidí. Mladší z chlapců se podíval na svého přítele, který pomalu kráčel s pohledem upřeným do země. Přemýšlel o tom, jak prolomit jejich trvající mlčení. Starší však promluvil jako první.

,,Tvoji rodiče mě asi nenávidí." Promluvil tiše Tae.

,,Nemají důvod tě nenávidět, spíš byli jen překvapení." Taehyung se zastavil a podíval se do Jungkookových očí.

,,Myslíš?" Zeptal se a čekal na odpověď. V očích se mu leskly slzy. Kook ho objal a lehce hladil po zádech.

,,Určitě." Řekl a usmál se. Přitáhl si svého přítele a jejich rty spojil do něžného polibku. Po chvíli se odtáhl a propletl si s ním prsty. Ruku v ruce kráčeli dál. Atmosféra mezi nimi se po chvíli uvolnila a tak v klidu pokračovali v cestě. Jungkook doprovodil Taehyunga až před vchodové dveře jeho domu. Už se chystali rozloučit, když v tom se otevřeli dveře a v nich stála Taeho máma.

,,Zdravím paní Kim." Pozdravil mladší a lehce zamával rukou.

,,Ahoj Kookie, co tu tak stojíte, pojďte dál." Řekla s úsměvem a pobídla je ke vstupu.

,,Já budu muset domů, ale..." Kook nestihl ani doříct větu. Tae ho objal a pomalu táhl dovnitř.

,,Prosím, zůstaň." Řekl tiše Taehyung.

,,Dobře, zůstanu." Jungkook ho políbil na čelo a oba vešli do domu.

Jungkook POV

Nechtěl jsem pokračovat dál. Věděl jsem, že by mě Jimin nenáviděl, stejně jako Tae. Byl jsem pitomec. Udělal jsem největší chybu vůbec. Pohled, který jsem celou dobu upíral k podlaze jsem přesunul na paní Kim, která kráčela po chodbě k nám. Zastavila se a s úsměvem a slzami v očích nám řekla, že bude Tae v pořádku.

,,Ještě spí, ale můžete ho navštívit." Víc jsem slyšet nepotřeboval. Zvedl jsem se a pomalu otevřel dveře nemocničního pokoje.

***

Aloha
Po půl roce vám přináším novou část. Omlouvám se, že to tak trvalo. Brzy snad vyjde další.
I love you all. 💜

-dadinkaz