Will You Find Me? {Vkook}

[16]

Běžel jsem celkem dlouho. Nohy mě přestávaly poslouchat a plíce začaly pálit. Musel jsem zastavit, i přesto, že jsem nechtěl. Rozhlédl jsem se kolem sebe, byl bych moc rád, kdybych byl na místě, ale pořád mi scházelo pár stovek metrů a ještě k tomu do kopce. Stoupal jsem krok po kroku, i přesto, že mé nohy byly těžké, jako by je něco táhlo k zemi. Čím výš jsem byl, tím víc ve mně vzrůstala naděje, že mám šanci uspět.

Byl jsem konečně na kopci a spatřil naší školu, přemýšlel jsem kudy bych měl běžet, abych tam byl rychleji, rozhodl jsem se spěchat do prava. Doběhl jsem k zrezlé kovové brance a snažil se ji otevřít, avšak byla zavřená. Neměl jsem čas obcházet celou budovu a tak jsem přelezl plot a uháněl dál. Pamatoval jsem si to místo, jak bych na něj jen mohl zapomenout. Vzpomínky se mi vracely tím, jak jsem se tam blížil. Seběhl jsem menší kopec a uháněl k lavičce, která byla vždy obklopena hustým chmýřím. Před lavičkou jsem padl na kolena a hledal okolo ní další obálku. Našel jsem ji nalepenou zespodu. Posadil jsem se a otevřel ji. Papír v ní byl bílý a já byl rád, že mám pořád šanci. Začal jsem číst. Vše se mi začalo odehrávat před očima.

Vím, že ti to tu nemusím představovat, znáš to tu moc dobře. Všechny ty hodiny co jsme tu proseděli. Nejspíš by to tak nebylo, kdyby nás tělocvik bavil. Naštěstí tohle bylo něco, co jsme měli společného, možná proto jsme se tu schovávali společně nebo kvůli tomu, jak dlouho se známe, ale možná v tom bylo i něco víc, co myslíš Jungkooku, zapomněl jsi?

*Past#5*

Seděl na lavičce a rozhlížel se po okolí, všude byly jen stromy a keře. Doufal v chvíli klidu a ticha, ale jeho spolužáci na školním hřišti byli hluční a tak se jeho naděje rozplynula. Začal si tiše zpívat, snažil se uvolnit od stresu ze školy a všeho ostatního. Čím klidnější byl, tím hlasitěji zpíval a proto ani neuslyšel kroky přicházející osoby. Otočil se teprve až když mu někdo na rameno položil ruku. Prudce se otočil a spatřil bruneta s zářivým úsměvem.

,,Promiň jestli jsem tě vyděsil, hledal jsem místo, kde se schovat a uslyšel tě zpívat, tak jsem přišel sem." Řekl a posadil se vedle Taehyunga. Tae na něj pohlédl a lehce se usmál.

,,Nelekl jsem se, jen jsem tu nikoho nečekal." Řekl a sledoval zem pod sebou. Chvíli bylo ticho, nevěděl jestli něco říct a tak čekal, zda nezačne mluvit Jungkook. Netrvalo dlouho a promluvil.

,,Víš, nemusel si kvůli mně přestávát, hezky zpíváš, líbí se mi tvůj hlas." Jen co to Kook řekl, začal se chlapec vedle něj červenat. Jen tiše poděkoval a hleděl stranou, nezmohl se na nic jiného. Nebavilo ho už jen tak tiše sedět a tak se otočil ke svému příteli čelem a nadechl se, aby mohl něco říct.

,,Proč ses vůbec odplížil sem? Myslel jsem, že tě tělocvik baví, když ti to jde tak dobře." Jungkook se jen zasmál a pohlédl Taemu do očí.

,,Je to strašná nuda a nejde mi to zas tak dobře. Navíc jsem tě nikde neviděl, tak jsem se po tobě šel podívat." Jen co domluvil, dal Taehyungovi ruku přes ramena a přitáhl si ho blíž. Tae nevěděl co dělat a tak nechal dlaně položené na svých stehnách.

,,Víš co, je lepší tu být s tebou než sám." Zvedl se a utrhl pampelišku, jejíž květ se už změnil v chmýří. Přikročil k němu a podal mu ji se slovy: ,,Přej si něco Jungkooku."

,,Co so mám přát?"

,,Cokoliv chceš."

,,Přeju si, abych pochopil proč se mi vždycky rozbuší srdce, když se k tobě přiblížím, proč se mi klepou kolena když se na mě podíváš, proč mi to láme srdce když tě vidím plakat, proč tě chci obejmout a už nikdy nepustit. To bych si přál." Jungkook si stoupl a přiblížil se ke staršímu chlapci před ním. Jemně mu položil dlaň na krk a sledoval zmatený pohled svého kamaráda.

,,To ti mohu říct teď hned. Je to láska." A s těmito slovy si Taehyung přitáhl mladšího do sladkého polibku.

***

Aloha
Po sto letech je tu nová část a já se konečně dostala přes bod zlomu. Můžu vám s radostí říct, že už mám zase chuť a vůli psát, takže je určitě na co se těšit. A chtěla jsem se zeptat, s kým se od začátku školního roku uvidím v Praze, protože dadinkaz začíná novou kapitolu svého života na škole v našem hlavním městě. 🤩😂💕
Love you so much my sweethearts 💕💕💕💕💕💕

- dadinkaz