Will You Find Me? {Vkook}

[13]

Papír jsem rozložil a položil na postel. Jin se hned podíval a zvedl jej do rukou. Nejdříve jsem si myslel, že si to bude číst jen pro sebe, když se však po pokoji rozezněl jeho hlas, myšlenky přestaly a já začal poslouchat.

Vítej a vzpomínej. Jsem rád, že jsi nezapomněl. Víš, že naše setkání právě tady bylo osudovým zlomem. Seděl jsem na té lavičce, když jsi ke mně přišel a sedl sis vedle mě s vřelým úsměvem na rtech.

,,Počkej to fakt? Kdy? Proč jsi mi to neřekl?" Jin spustil otázky a pohlédl na mě. Jen jsem na něj tupě zíral.

,,To myslíš vážně?! Hej čti dál a nezastavuj! Tohle je důležitý!" Křikl jsem po něm. On jen protočil očima a pokračoval dál, ovšem ne ve čtení.

,,Ale že mi to pak všechno objasníš." Zamrkal můj praštěný kamarád, přičemž na mě zkoušel psí očka. Můj vztek rapidně vzrostl.

,,Vždycky to popiduje do detailů, takže to nebudu muset objasňovat! UŽ ČTI!" Poraženecky utichl a poté se omluvil. Konečně jsme se dostali k dopisu.

*Past#4*

Tmavovlasý chlapec s králičím úsměvem se usadil a pohlédl na osobu vedle něj. Možná že teď byla ta práva chvíle s ním znovu po tak dlouhé době promluvit. Už to přeci jen byla dlouho zapomenutá minulost.

,,Ahoj Tae" Řekl a pohlédl staršímu do očí. Ten trošku naskočil překvapením. Nejen kvůli tomu, že tu před chvílí seděl sám, ale také nečekal někoho jako on.

,,A-Ahoj.. Jungkookie.." Taehyung šeptal, měl strach. Pohled však neodvrátil, nadále se vpíjel do kaštanově hnědých očí mladšího. Bylo to velmi dlouho, co naposledy viděl jeho zvědavá kukadla.

,,Co tu děláš tak sám?"

,,Na stejnou otázku bych se mohl zeptat já tebe. Neměl bys být náhodou doma? Už se dávno setmělo." Pronesl chlapec s čokoládovými kadeřemi a lehce nadzvedl obočí. Za normálních okolností mohl být mladší venku pouze do deváté hodiny, avšak nyní byla skoro půlnoc a nacházel se vedle něj.

,,Byl jsem u kámoše a jelikož má teď máma noční a táta je bůh ví kde, rozhodl jsem se trochu projít. Lepší být na čerstvém vzduchu než zahrabaný doma. Teď ty." Jungkook se protáhl a zahleděl se na zářící měsíc.

,,Máma odjela na dva týdny k prarodičům. Bydlí teď u nich teta s dětmi, protože je strýc o všechno obral. Musí jim pomoct a já nemůžu zanedbat školu." Starší pohlédl na své nohy a začal s nimi houpat tak, aby rozprášil suchou hlínu pod lavičkou. Z ničeho nic se kolem jeho ramen obmotala svalnatá paže a přitáhla si ho blíže.

,,To je mi líto. Když jsi doma sám, nechceš třeba k nám? Rád ti budu dělat společnost." Na to Taehyung jen záporně pokýval hlavou a odtáhl se od Jungkooka.

,,Neber to tak, že bych snad nechtěl, jen se stále bojím tvé matky a navíc, už jsem se s někým dohodl, že budu u něj." Mladší si prohrábl vlasy a vydechl přebytečný vzduch. I když by byl velmi rád, pokud by se starším mohl strávit více času, chápal a nesnažil se změnil jeho rozhodnutí. Z jeho rodičů, obzvláště tedy z matky, šel strach. Nebylo by to poprvé a ani naposledy, co by se někdo bál u nich probdít pár nocí.

,,No nic už je pozdě, budu muset jít. Doufám, že se znovu potkáme a prohodíme pár slov. Moc rád jsem si s tebou popovídal. Měj se!" S tím tmavovlásek vyskočil na nohy, otočil se a rychle vyběhl k zastávce, aby stihnul poslední autobus. Taehyung zůstal sedět a sledoval, jak se pomalu vytrácí v dáli. Přitom doufal v jediné. Chtěl co nejdříve znovu slyšet to, jak sladce může vyznít jméno staršího, když jej vyslovuje on.

***

Aloha
Menší pauza, omlouvám se. Taky se chci omluvit, že neodpovídám na komentáře, ale pokaždé když napíšu odpověď a odešlu ji, zobrazí se mi pouze "chyba zkuste to později" a já to pak zapomenu nspsat znovu. I love you guys. Sorry.❤❤❤❤❤

-dadinkaz