Will You Find Me? {Vkook}

[14]

V tu chvíli jsem nevěřil tomu, že se znovu začneme bavit, ale opravdu se tak stalo. Vydej se tedy tam, kde jsme si dohodli sraz. Nápovědou je chmýří.

,,Jungkooku vysvětluj, já to nechápu!" Jin zmateně prohlížel onen list ze všech stran a snažil se najít odpovědi na své otázky. Divil jsem se, že ho ještě neroztrhal na spoustu malých kousků.

,,Nech toho, ještě to budu potřebovat." Opatrně jsem mu dopis vytrhl z rukou a složil, přičemž hned skončil v mé kapse. Zdá se mi to nebo je to opravdu to nejbezpečnější místo pro tyto listy?

,,Potřebuju odpovědi, prosím." Vyčpulil na mě spodní ret a nadále prosil.

,,Fajn, ptej se." Tu větu jsem vyslovil s takovou nechutí a jedovatostí, že by to zabilo půlku Seoulu. Jin radostně zatleskal jako malé dítě a narovnal se. Všeho budu ještě litovat, neměl jsem mu to říkat, akorát mě s tím teď bude neustále otravovat.

,,Takže.. Proč ses s ním nezačal bavit dřív? Co pro tebe znamená? Doufám, že mě nenahradíš!" Povzdechl jsem si a sedl si k němu blíže. Ruce jsem mu položil na ramena a zahleděl jsem se do jeho očí.

,,Pokud nepřestaneš být tak otravný, tak mi nezbude nic jiného, něž tě vyměnit." Lehce jsem ho poplácal po zádech a snažil se nesmát, když se naštval ještě víc.

,,A abych ti odpověděl, důvod, proč jsem se s ním nezačal bavit dřív, je prostý. Měl jsem strach. Bál jsem se, že by se mi vysmál do obličeje. Je to můj kamarád možná i stejně dobrý jako ty. Ještě nějaké otázky?" Lehl jsem si na prostornou postal a ruce dal za hlavu. Na chvíli jsem zavřel oči, avšak po tom co Jin řekl, jsem oči otevřel a zprudka se posadil.

,,Víš, že se mu líbíš?"

,,C-cože?! Jak jako, co tím myslíš?" Byl jsem zaskočený a netušil co dělat.

,,Ale notaak. Vždyť je to tak očividný. Musí po tobě jet už delší dobu, důkazem jsou i ty vaše chvilky v dopisech. Proč by to jinak nechal na tobě. Navíc ti nevěřím, že ho bereš jen jako kamaráda. Dal ti na výběr mezi hledáním a jeho ztrátou, ovšem ty ses hned vrhnul do pátrání. Kdybych to byl já, nehnul bys ani palcem u nohy." Byl jsem ještě zmatenější než předtím. Má Jin pravdu? Netušil jsem jestli ano nebo ne, nedokázal jsem se vyznat už ani v sobě.

,,Fakt si to myslíš?" Jen přikývl a usmál se. Schoval jsem si tvář do dlaní a zhluboka se nadechl.

,,Jine co mám teď dělat?" Znovu jsem se na něj podíval se zmateným výrazem. On jen protočil očima. Asi to byla špatná otázka.

,,Co asi? Najdi ho!" Vykřikl a obmotal mi ruku kolem ranen. Usmál jsem se a přikývl. Měl pravdu. Jediné co mi zbývalo, bylo ho najít. Musel jsem, chtěl jsem. Jin začal zívat a tak jsem usoudil, že je na čase jít spát. Zalezli jsme tedy do postele a popřáli si dobrou noc, přičemž jsemvse okamžitě ocitl ve spárech svého kamaráda.

---

Ráno jsem se vzbudil v šest, ovšem Jin už byl dávno vzhůru. Udělal mi snídani a po dlouhé konverzaci, jsem se rozhodl dostavit domů. Vzal jsem si tedy všechny věci a po rozloučení s Seokjinem jsem se vydal na zastávku. Z kapsy jsem vytáhl papír a přečetl jsi, kam se vydat dál.

Teď tedy k místu, kde jsme se střetávali nejvíce. Hlavně tedy o volných hodinách tělesné výchovy. Mělo by to být lehké. Viděl jsem tě tam chodit často a nejen se mnou.

Tentokrát to bylo lehčí, stačilo jít ke škole. Zastavil jsem se u přechodu a čekal. Už stačilo přejít silnici a počkat na autobus, jenže mě někdo chytl za límec a odtáhl do odlehlejší uličky.

***

Aloha
Dneska jediná otázka. Kdo si myslíte, že to byl? I love you all guys! ❤❤❤❤

-dadinkaz