Out Of Time [KOREKCE]

Kde to sakra jsme?

V záblesku bílého světla vpadneme po hubě do nějaké bílé místnosti. UGH! dostanu ze sebe přidušeně a odkopnu Bena, který se na mně v pohodě válel.

,,Slez ty bídná věci. Já nejsem žádná matrace!" prsknu a odvalím se na druhý bok, protože jsem si nehezky zalehla ruku a bolí to jako čert. Sice tedy nevím, jak bolí čert, ale řekla bych, že pekelně.

,,Tohle ale není žádný přístroj, Bannere..." prohlásí přemoudřele nějaký vyšší muž s černou hřívou a vousy, co stojí před námi. Čučí na nás jako někdo, kdo očekával pizzu ale přivezli mu salát. Se syčení nemocného krokodýla vykašlu trochu prachu, zhluboka nasaji vzduch do plic a stylem postižené želvy se vyškrábu na nohy.

Rozhlédnu se okolo jako včela na jaře a málem mi vypadnou oči z důlků, zatímco má spodní čelist se válí kdesi na zemi. Když si posbírám části svého obličeje, zaměřím se na lidi naproti nám, co na nás koukají podobně vyjeveně jako my na ně.

Mimo toho černovlasého hřivnáče tu byli i vysocí blonďatí muži (jeden dlouhovlasý a druhý krátkovlasý), rusovlasá žena, hnědovlasý muž v černé vestě, pak také muž s prošedivělými vlasy v bílém doktorském pláštíku a černý korzár. Tedy chci říct pirát černé pleti, s páskou přes oko.

,,Kdo tohle ksakru je?" vyhrknu zmateně a rozhodím rukama tak agresivně, že málem trefím všechny v dosahu dvou metrů. Ben se naštěstí stihl vyhnout tím, že se prudce zaklonil, až skoro přepadl. Má své zkušenosti.

,,To jsou Avengers. Ti, o kterých jsem ti říkal! Ti superhrdinové!" vyjekne nadšeně, narovná se a napřáhne jejich směrem ruku, jako kdybych snad nevěděla kam se dívat.

,,Jako myslíš ty, který máš na trenýrkách a triku na spaní?" zeptám se, možná až příliš nahlas. V Benově výrazu jasně vidím, jak moc rád by právě můj vysmátý obličej omlátil o obrubník.

,,Dobře, vy asi přibližně víte kdo jsme my, ale kdo jste ksakru vy?" prohlédnu si toho černovlasého vousáče od hlavy až k patě, než k němu udělám pár kroků.

,,Mafalda Hopkirková," usměji se a natáhnu k němu ruku, ,,tohle je moje kolegyně Rita Holoubková, reportérka Denního věštce. Chtěla by s vámi udělat rozhovor." slyším Benův povzdech a plácnutí se do čela.

,,Můžeš chvíli nechat toho Harryho Pottera a soustředit se na to, že buďto jsme se záhadným způsobem dostali do Hollywoodu přímo uprostřed natáčení, nebo do nějakýho paralelního vesmíru, kde tohle fakt existuje, anebo v tom sklepě byly nějaký jedovatý látky a my jsme teď nehorázně sjetý?" zabrblá Ben a stáhne mě za límec mikiny zpět k sobě, čímž mě trochu přiškrtí, ale koho to zajímá.

,,Ty jsi fakt lovec Voldemorta." protočím očima, okázale ignorujíc naší (pravděpodobnou) skupinovou halucinaci.

,,Na jednorožcích?" zašklebí se.

,,Dyť by ti je snědl." upozorním ho, Ben se jen zasměje.

,,Opravdu by mě zajímalo, zda to vidím jen já a nebo se to vážně stalo." promne si oči ten profesor, když si sundá brýle, které si následně očistil do košile.

,,Stalo. Místo přístroje jsi přenesl zřejmě nějaké cvoky."

,,Nejsme cvoci, to si vyprošuju! Teda- já možná trochu, ale..." zamotám se v protestu.

,,Dokažte, že nejste cvoci." zašklebí se ten ukecaný. Napadlo mě mu říct, že pokud si chce opravdu hrát na Iron mana, nebo koho že to hraje, tak ať se aspoň netváří jako obtloustlý poník v krámku s cukrovím a ďábelským nápadem o sežrání encyklopedie, nebo ovládnutí planety pomocí létajících muffinů, ale pak mi došlo, že by to nebyla nejlepší obhajoba.