Out Of Time [KOREKCE]

Bonus 1/2

*o sedm měsíců později*

,,Ne."

,,Ale Brandy..."

,,Řekla jsem ne! Jak chceš tyhle dva povaleče, zvyklý na pokojovou teplotu, donutit k pohybu v mrazu?" ukážu prstem na opeřeného a čtyřnohého člena týmu, zatímco se mračím na Starka s Benem, kteří se mě snaží přemluvit, abych s nimi - spolu i se zvěří - jela na "dovolenou" do Alp.

,,Normálně, dostanou jeden snowboard s provázkem a budou frčet s námi." pokrčí rameny Tony a koukne na ty dva zvířecí tvorečky, co nás zvědavě pozorují. ,,Cožpak jsi neviděla surfovat psy? Když může pes surfovat, proč by nemohl poník jezdit na snowboardu?"

,,Zbláznil ses?" povytáhnu obočí vyjeveně. ,,Ona není pes, nikdy pes nebude a nebude ani surfovat. Tahle je schopná se přerazit o vlastní nohy, nenechám jí jezdit z kopce na nestabilním prkně!" zavrčím naštvaně a poplácám jí jemně po hlavě, za což si vysloužím mokré oblemcnutí.

,,Brandy, prosím! Moc to pro mě znamená, nemůžeš tu zůstat a hlídat je. Oni to zvládnou, uvidíš." snaží se mě přemluvit Ben. S povzdechem rozhodím rukama a uklidněná Nemovou rukou na svých zádech nakonec svolím.

,,Fajn, ale jestli mi Prskalinda nachladne, bude soplit do tvé postele!" prsknu nakonec, aby bylo jasné, že jsem se svými protesty ještě neskončila a otočím se na patě pro své zavazadlo, které ale nenajdu, protože Steve už naše tašky stihl narvat do jetu. Sice nevím kdy se mu to podařilo, ale to nechám být. Přeci jen, kouzelník své magické triky neprozrazuje, že ano.

Nakouknu proto dovnitř, kde zatím sedí jen Clint s Tashou, kteří o něčem debatují, zatímco startují, připraveni vyrazit. Dřepnu si znuděně na rampu a kouknu na příchozí.

,,Jak dlouho hodláte zdržovat?" houknu k Tonymu, Stevovi, Brucovi a Thorovi, kteří se plouží se zvířenou jako želvy po tubě prášků na spaní.

,,Už vůbec, neboj. Jinak Ben říká, že pak chytne letadlo a dojede autem. Musí něco ještě zařídit." zamumlá Tony s potutelným úsměvem. Podezřívavě se na něj zahledím a zamračím se. Bez protestů se však usadím na jednom ze sedadel, připoutám se a trpělivě vyčkám na start.

,,Vstávej, jsme na místě." vzbudí mě tichý šepot u mého ucha. Se zamručením odvrátím hlavu na stranu a dlaní na obličeji dotyčného ho zatlačím dál ode mě.

,,Mmmfff..." protáhnu se a zamžourám do prostoru quinjetu. Kousek ode mě se na mě šklebí Steve, mezi jeho koleny stojí Prskavka a zvědavě si mě prohlíží, zatímco ostatní berou zavazadla.

,,Achjo, to cestování mě vážně jednoho dne zabije." povzdechnu si procítěně, nechám si pomoc s nemotorným zvedáním ze sedadla a popadnu svou tašku, jejíž popruh si přehodím přes rameno.

,,Doufám, že tu aspoň teče teplá voda." zamumlám  s drkotáním zubů, když připnu Prskavce vodítko k ohlávce a nepříliš nadšeně vylezu ven, kde mrzne, na sněhem pokrytou zem.

,,Nemusíš se bát. Dvacet metrů od nás je oáza tepla a bezpečí, kde si můžeš dát horkou vanu, nebo zalézt do postele pod peřinu." ujistí mě stále s tím otravným úsměvem Tony a popožene mě vpřed. Ani na chvíli nezaváhám a poklusem se s Prskavkou rozběhneme k... veliké vile, které se kouří z komínu.