Out Of Time [KOREKCE]

Bonus 2/2

Na úvod obrovitánská omluva!

Poslední kapča téhle knížky vychází až teď a to nejen z důvodu mého dalšího a velmi neočekávaného onemocnění a velkých nároků, co na mě moje škola klade, ale i kvůli tomu, že jsem se nyní úplně zaměstnala přípravou dalších příběhů a všechno ostatní mi vypadlo z hlavy... Takže... Omlouvám se a užijte si čtení!

*zpět v Toweru*

,,Takže vy jste tedy... superhrdinové?" prolétne vzduchem otázka, pronesená dívčím hlasem, následovaná ovocnou tyčinkou v jogurtu, jíž se okamžitě zmocním. Maddy se zamyšleně zamračí, jak jí všechny nové informace kolují hlavou.

,,Ne, nejsme. Ani trochu. Ne. Vůbec." zamítnu to rázně, vrtíc hlavou jako sova s otřesem mozku. Agresivně roztrhnu obal od tyčinky a zakousnu se do ní jako Prskavka do pískací hračky.

,,Ahamm..." zamumlá Madison a zakousne se do polštáře, který je z toho určitě blahem bez sebe.

,,Nepospíchej, nikdo ti to nesní." klidní mě starostlivý Rogers, když se skoro zadusím kouskem maliny, která mi zaskočí.

,,Co ty víš? Třeba tu někde pobíhá neviditelné strašidlo, které má chuť na mé jídlo." ohradím se s plnou pusou.

,,Určitě bude chtít zrovna tvou oslintanou tyčinku. Protože to je sen každého bubáka." protočí nade mnou Tony očima. Thor se tiše uchechtne nad lidskou titěrností a malicherností a dál se zaobírá svým Fashion - časopisem pro budoucí modelky. Because you worth it.

,,Nech si toho. Co kdyby chtělo zrovna tvoje upocené triko, hm?" vypláznu na něj jazyk. On se však jen zašklebí a dál mi nevěnuje žádnou pozornost. Zmučeně zaúpím a popadnu první měkkou věc, kterou mám po ruce.

,,Nutně potřebuji svoje šokobons." zahuhlám do polštáře a zoufale se rozteču po Stevově klíně. Ten je z mého náhlého roztahování nadšený jak hravé štěně a začne si hrát s korálky, přišitými na mém triku, aby udělaly správný efekt natisklému jednorožci. Okamžitě ho plesknu přes ruce, sice už je tam těch korálků pomálu, ale i tak je mám ráda a chci, aby tam zůstaly ještě aspoň do příštího praní.

Které možná nebudu odkládat tak dlouho, soudě dle bílého fleku přímo uprostřed hrudi. Zatrapacený jogurt.

,,Koho?" chytí se Bruce mého kňourání, vykukuje zpoza průhledného tabletu se spoustou grafů velikosti mrakodrapu. Jako kdyby se nemohl podívat skrz něj.

,,Takový mňamózní bonbony." vysvětlí pohotově Clint, čtouce knihu, zatímco Natasha si ustlala hlavou na jedné opěrce gauče a zírala do mobilu. Maddy s Benem se někam odklidili a já se nehodlám pídit po detailech.

Rozhlédnu se po tichých a do svých věcí zabraných členech týmu a spokojeně vydechnu. Vypadá to na pohodovou sobotu, jak se zdá. Po chvíli se Steve zvedl, že prý nemá co číst a v knihkupectví naproti mají dvacet procent slevu. Nechala jsem ho jít, popadla mobil a zapla první hru, která na mě vybafla.

,,Ještě jednou na mě sáhneš s podobným úmyslem a přinesu si paličku na maso." tak prý ne.

,,Ty už jsi jak Brandy! Asi ti zakážu s ní trávit tolik času." zaslechnu vzápětí rozhořčeně.

,,Co prosím? Já jsem dospělá! Můžu si dělat co chci!" ozval se jekot, následovaný dusavými kroky směrem k nám. Nasupená Maddy sebou sekla na křeslo vedle mě a založila si ruce na hrudi.

,,Co se stalo?" rozhodnu se jí poskytnout svou profesionální psychologickou pomoc. A kdyby nefungovala, mám v zásobě ještě pomoc koronerskou, pohřební a nebo řeznickou. Záleží na situaci.