Out Of Time [KOREKCE]

Výsadek

Konečně k tomu došlo. Po dalších dvou dnech mučení nastal osudný den D. Dnes se ukáže, zda máme na to pokračovat ve výcviku a nebo nás po nezdařené misi šoupnou do kumbálu ke zbytku nepotřebných věcí jako jsou košťata, mopy, noviny z roku 1820, staré punčochy, nějaký ten pátek hnijící lední medvěd...

,,Věci jste si vyzvedli?" zeptá se Fury a tím mě vytrhne z představ o pelichajícím medvědovi v kumbále. Spolu s Benem přikývneme.

,,Dobře, teď už si vás vezme na starosti buďto agent Barton nebo Kapitán, aby vám ještě ujasnili co se bude dít." s kývnutím hlavy se otočíme k odchodu do haly, kde si nás někdo z nich převezme. Připadám si jako balík. Jen doufejme, že si mě nevezme česká pošta. To bych se totiž také nemusela dožít dodání.

,,Byli jste někdy tady?" zeptá se Tony zvědavě, když nás odchytne.

,,Leda tak prstem na mapě." pronesu vážně a on se dá do smíchu.

,,Dobře, tak to napravíme."

,,Proč se ptáš?" zeptá se Ben.

,,Jen jestli nebudete tu oblast znát a tím pádem to nebude cvičení na houby." vysvětlí.

,,Aha."

,,Připravte se, máte deset minut do odletu. Hodně štěstí." usměje se spokojeně a my se poslušně odkráčíme převléknout do maskáčů a těžkých vojenských bot. Rychle na sebe všechno navléknu a vyskočím na chodbu jako potrkaný jelen.

,,Bene! Pohni si!" houknu do jeho pokoje.

,,No jo, pořád. Vždyť už jdu." zabručí nevrle, obtěžkán ruksakem a dalšími věcmi.

,,Dělej, ty opičí fantome!" popoženu ho nedočkavě, promotám se základnou do hangáru a vběhnu do quinjetu.

,,Jsi nervózní?" zeptá se mě Steve s úsměvem, když vzlétneme.

,,Trochu." přiznám. ,,Ale těším se."

,,To je dobře." kývne a po Clintově znamení se přesune k zadní části jetu, který se poté otevře.

,,Tohle nemůžete myslet vážně! To po nás nemůžete chtít!" vyjekne Ben zděšeně a koukne dolů, na to dlouhé nic pod námi, když nastane čas výskoku.

,,Ale no tak, Benny, bude to sranda!" výsknu a udělám pár kroků ke kraji. Cap mi ukáže palec nahoře a já kývnu.

,,Za Rohan!!!" vykřiknu hrdě a bez dalšího rozmýšlení vyskočím. Slyším ještě Benův výkřik, ale nedbám na to a jen sleduji přibližující se vodní plochu pode mnou.

,,Nezapomeň pak otevřít padák!" ozve se mi v komunikátoru v pravém uchu Clintův hlas. Hawkeye se uvolil, že bude naším pilotem po dobu tréninkové mise.

,,Neboj se, nezapomenu." ujistím ho se smíchem a přetočím se ve vzduchu několikrát okolo své osy. Líbí se mi to, ačkoli ten hvízdající vzduch je lehce nepříjemný.

Po otevření padáku to se mnou škublo, až jsem se lekla co se děje, ale na zem jsem dopadla bez větších problémů.

Začnu padák skládat, abych ho mohla potom někam dobře schovat, a zvednu zrak k nebi. Cap, dva agenti shieldu i Ben už také skočili, akorát mému nejlepšímu kamarádovi se podařilo zahučet do jezera. Se smíchem mu z vody pomohu.

,,Co se to s tebou sakra děje? Vždycky jsi se držela při zemi a teď ti nedělá problém skočit ze tří tisíc metrů?" chytí mě Ben za ramena a starostlivě si mě prohlédne.

,,Asi jsem jen chytila novou chuť do života. A to že jsem ji chytala hodně dlouho." pokrčím s úsměvem rameny a odhrnu mu z očí mokré vlasy. Pak se vymaním z jeho sevření a rozběhnu se za ostatními, kteří nás povedou dál naší misí a budou nás provázet naší novou náplní - doufejme, že ne každodenního - života.

,,Dobře, tady se rozdělíme a sejdeme se v táboře dvacet dva mil odsud. Je to jižně od Hlavní hory. Věci s sebou doufám máte." když přikývneme, pokračuje, ,,První dvě míle se můžete držet cesty, dál by vás ale jen pletla. Pokuste se nezranit, neztratit a nenarazit na nepřátele. Hodně štěstí." řekne Cap a vydá se pryč.

,,Nepřátele?" znejistí Ben.

S pokrčením ramen vytáhnu z ruksaku buzolu a mapu. Vyznačím si klíčové body jako Hlavní horu, jezero a poté slabě i přibližně dvě míle cesty. Cíl je stará ale střežená oblast, skrz níž se máme dostat do utajeného tábora kdesi v lese.

Ben vedle mě si povzdechne. Starostlivě si ho prohlédnu, on ale jen zavrtí hlavou, že se nic neděje.

,,Víš, že to poznám. Povídej." pokynu mu, sbalím zbytek do ruksaku, ten si hodím na záda a s mapou a buzolou v kapse se pomalým krokem vydám k cestě, jež nás má vést.

,,Jen takové věci nemám rád. Nikdy jsem v nich nevynikal." řekne, s pohledem upřeným na těžkých vojenských botách. ,,Nejsem voják. Neumím střílet, neumím se prát, neumím se nikde plazit, dostávat se do zabezpečených budov a oblastí a ani zachraňovat životy." zamručí nejistě.

,,Benny, tohle je cvičení. A na trénincích ti to šlo víc než dobře." chytnu ho povzbudivě za ruku. ,,Bude to dobrý. Naučíme se to, spolu." usměji se na něj povzbudivě. Chabě mi úsměv oplatí a kývne.

,,Když to říkáš..." dále už jsme postupovali převážně mlčky. Po nějaké době se začalo stmívat a mně se v žaludku usadil nepříjemný pocit nejistoty.

,,Pozor, tady je nějaký zbytek asi bunkru nebo tak. Radši to vezmeme vlevo podél potoka a oddělíme se až po deseti metrech." špitnu. Mám pocit, že tu nejsme sami.

,,Čím to je? Jak to děláš, že vždycky víš kudy jít?" zeptá se překvapeně.

,,Držím se Gandalfovy rady: Když jsi na pochybách, vždycky jdi za nosem!" odpovím, Ben se dá do tichého smíchu.