Out Of Time [KOREKCE]

Vlastní příprava

,,Brandy?" ozve se čísi šepot do ticha, které ruší jen ti uskřehotaní ptáci zvenku. To už je ráno?

,,Mmmchmmpfff..." zamručím do vyhřáté peřiny a nespokojeně mlasknu.

,,Budíček!" zatřese mi někdo ramenem. Prudce otevřu oči a vymrštím ruku směrem ke dveřím.

,,A VEN!!!" vřísknu nepříčetně. Dotyčný, tedy Ben, se se smíchem rozběhne pryč. Následně slyším jen prásknutí dveří z chodby, jak se zavřel u sebe.

Naštvaně zamžourám do tmavého pokoje a kouknu z okna. Pořád tma, tedy už ne taková, ale jinak stále. Rozmrkám spánek z očí a vyhledám pohledem hodiny. Je teprve půl čtvrté ráno a budík bývá až kolem osmý!

Já toho idiota zabiju. zavrčím v duchu a vstanu z postele, s úmyslem ho zadusit polštářem, nebo tak něco. Hned, co se mi však připomene po trénincích rozlámané tělo, jeho vraždu zavrhnu. Tedy ne nadobro, jen ji trochu posunu na později.

Jenže co s načatým... ránem? Teď už nejspíš neusnu a to hlavně díky těm uštěbetaným neřádům. Po dlouhém zvažování možností se rozhodnu zkusit zlepšit svůj boj proti nebezpečnému cvičnému panákovi a převléknu se.

,,Co mám dělat?" zazoufám si tiše do prázdného prostoru tělocvičny, když se stále přistihávám při stejných chybách.

,,No tak, Brandy, to zvládneš. Pereš se normálně, nakopat zadek figuríně by neměl být problém!" zašeptám si pro sebe tiše. Postavím se do pozice, kterou nám ukazoval Clint, pokrčím kolena a začnu při ranách kontrolovat přílišný pohyb horní části trupu.

K mé bezmezné radosti zjistím, že to docela jde a tak zkusím i různé chvaty, jež jsme trénovali minulých pár dní.

,,Nemůžeš spát?" ozve se mi najednou za zády. Polekaně sebou trhnu, prudce se otočím a málem v obranném reflexu jednu vrazím Stevovi.

Ten se však pohotově vyhne a mou ruku chytí, abych se ho nepokusila praštit znovu. Tentokrát už třeba i úmyslně.

,,Promiň, vyděsil jsi mě." omluvím se hned.

,,Tak to se omlouvám spíš já, to v plánu nebylo." pustí mě s rozpačitým úsměvem. Poté přikývnu, jako odpověď na jeho otázku. Nebudu mu říkat, že mě vzbudil Ben. Poddám si ho později sama.

,,Zlý sen?" zavrtím hlavou a prohrábnu si vlasy, abych urovnala culík.

,,Ne, to ne. Jen už jsem snila moc dlouho. V podstatě celý život. Myslím, že je na čase to změnit a něco začít dělat, to je všechno." pokrčím rameny. S úsměvem pokývá hlavou a zahledí se kamsi do temných koutů tělocvičny, kam ještě nedolehlo brzké ranní šero.

,,Chceš nějak pomoct?" zeptá se po chvíli absolutního ticha. Zamyslím se nad tím, ale pak s úsměvem a tichým díky zavrtím hlavou.

,,Zvládnu to sama."

,,Věřím, ale nemusíš. Jsme tu od toho, abychom ti pomohli a učili tě." stiskne mi povzbudivě rameno.

,,Kdybys přeci jen něco potřebovala, budu hned vedle." ukáže na pár boxovacích pytlů v pravém rohu.

,,Dobře, díky." usměju se a vrátím se ke své předešlé činnosti.

,,Skvěle, Brandy. Úžasný zlepšení. Trénovala jsi?" zajásá překvapeně Clint o pár hodin později na dalším tréninku.

,,Trochu."

,,Je to vidět. Dobrá práce, jen tak dál." pochválí mě a pak nás pustí na oběd. Konečně, první jídlo mého dne. Na snídani jsem vůbec neměla chuť, ale teď nějaké teplé jídlo uvítám.

,,Bene, to vážně?" povzdechnu si zoufale, když si poté začne v jedné ze 'společenských místností' stavět bunkr z polštářů.

,,Jak malý dítě." protočím nad ním očima.

,,Jak to, že s ním vydržíš tak dlouho v jedný místnosti?" zeptá se zvědavý Clint, sledující pomateného Bena, když se k nám připojí.

,,Už jsem si na jeho výlevy za ty roky zvykla. Naučila jsem se to ignorovat, protože jsem zjistila, že řešit to a zabývat se tím, byť jen to vnímat, je sebevražda..." pokrčím moudře rameny. Poté se otočím na Steva, který si mě stále měří tím posměšným pohledem z výšky.

Od té doby co si ten rozdíl plně uvědomil, mi s tím nedal pokoj. Já nejsem malá, jen oni jsou moc vysocí!

,,Rogersi, přestaň!" upozorním ho s podmračeným pohledem. Pak přesunu pozornost ke křepčícímu Benovi a zamračím se.

,,A ty už taky kušuj!" zavrčím a seberu mu část gauče, s níž nyní šermoval ve vzduchu. Jen se na mě ublíženě podívá a kecne si na zem mezi ohrádku z polštářů.

,,To bolelo. Proč nejsi takhle zlá i na něj?" ukáže vyčítavě na pochechtávajícího se Steva.

,,Tak za prvé," vztyčím mu před obličej svůj ukazováček, ,,ty otravuješ pořád, on poprvé. Za druhé, je to supervoják. A má svaly. Já mám sice čáry ale všechno taky nesvedu." ohradím se, založím si ruce na hrudi a ignoruji smích některých členů Avengers týmu, kteří konečně už také dorazili.

Jako třeba Thor a Tony. Tohle bude horší utrpení, než jsem si myslela.

,,Na zítřek máte volno." přisedne si Tony na pohovku a hodí nohu přes nohu.

,,Vážně?" vykulíme s Benem oči.

,,Vážně. My musíme připravit ten výsadek." přidá se Clint k objasňování.

,,Tak brzy?" zděsím se.

,,Brzy? Je to víc jak týden co tu jste a trénujete. Vaše pokroky jsou čím dál lepší a proto je podle mého zbytečné se plácat na jednom místě, když se můžete posunout dál a přiblížit se znovu o kousek ke konci výcviku." oznámí vážně. Zamyslím se nad jeho slovy a uznám, že má asi pravdu. Něco na tom bude.