Out Of Time [KOREKCE]

Rozeštvaní

,,Nemáme žádný důkaz, že by to byla skutečně pravda. Neříkám, že vám nevěřím, ale přeci nemůžeme začít celovesmírné pátrání jen kvůli tomu, že máte tušení ohledně nějakých dětských snů!" zamračí se Tony.

,,HA! Nemá důkaz! Nemá důkaz! Nemá bzzz..." všichni se na mě otočí.

,,Co je?" zeptám se hlasem mutujícího klokana a rozhodím ruce ve stylu chobotnice s epileptickým záchvatem.

,,Co to bylo?" nechápou, jen pokrčím rameny a mávnu nad tím rukou. Seskočím ze stolu a pomalým krokem k nim dojdu.

,,Možná se vám to zdá jako blbost, ale kdy jsme vám lhali? Tohle je vážná situace a jediným vodítkem je bohužel naše dětská mysl. Nestálo by za to to aspoň prozkoumat?" navrhnu a zahledím se doprostřed stolu.

,,Jsem jediná, kdo si jako malej myslel, že chorály jsou zkratka pro chromé nebo choré korály?" vyhrknu bezmyšlenkovitě. Všichni se na mě otočí. Měla bych se naučit korigovat svoje myšlenky.

,,Ty jsi taky chorá... a jestli ještě chvíli hodláš hovadit, tak budeš i chromá." napřímí se naštvaně Ben.

,,Hele nech si toho, Bernardýne!" prsknu nazpět a udělám k němu pár výhrůžně dupavých kroků.

,,Tak dost vy dva, co je to s vámi?" zamračí se Clint, dá mezi nás ruku, abychom si nic neudělali a pátravě si nás prohlédne.

My si však s Benem měníme vzájemné vražedné pohledy a ignorujeme ho. Proč je najednou tak výbušný a arogantní? Co jsem udělala tak hrozného, že je na mě poslední dobou takový?

Neujde mi Thorův zděšený zamyšlený pohled, kterým si nás prohlíží.

,,Co?" zavrčím jeho směrem.

,,Musím jít." řekne a spěšně odkráčí kamsi pryč.

,,Mýtické postavy..." odfrknu si pobouřeně a aniž bych věnovala zbytku týmu byť jen jediný pohled, opustím místnost.

,,Jestli mě tu nechcou, nemusím tu být. Stačí říct, já už to nějak zařídím." brblám si cestou do pokoje, s rukama zastrčenýma v kapsách. 

Posadím se na postel a v rukách sevřu polštář. V hlavě mi však myšlenky proudí jako zběsilé tornádo. Má snad ta dívka něco společného s tímhle vším? Je snad také součástí Lokiho plánu?

,,Mandy? Mandy... Mandy!!" vyběhnu zpět k ostatním, stále opakujíc její jméno. Všichni se na mě polekaně podívají.

,,To je ono! Ta holka, kterou jsem zachránila před těma idiotama! Mandy. Měla stejnou flashku, díky které jsme se sem dostali i my! Říkala, že má schopnosti, které nesmí využít proti ostatním lidem! To je ono! Ona je ten klíč! Ona je důkaz!" vyjeknu nadšeně.

,,Jak se jmenovala?" zeptá se lampičkový muž a zasedne za stůl, na který začne něco naťukávat.

,,Mandy Blue, dlouhé černé vlasy, vypadala tak na sedmnáct." popíšu ji hned Tonymu a hrnu se k němu, abych mu mohla koukat přes rameno.

 ,,Ehm... Brandy?" neochotně za tím hlasem otočím hlavu od dat, kterými se Tony probírá.

,,Proč držíš v náručí ten zmuchlaný polštář?" ukáže prstem na bílou věc v mých rukách. Se zamračeným výrazem si polštář přivinu do náruče a přitisknu si ho k hrudi.

,,Nech Hubera, ty hříčko přírody!" bráním hned svého miláška před Kapitánem. Ten zvedne ruce do vzduchu, jako že se vzdává a odcouvá do pozadí. Myslím tím pozadí mého výhledu, ne do něčí zadnice, abych byla přesná.

,,Máte to všechno poslané, veškeré informace. Připravte se, za chvíli vyrážíme." odlepí Tony nos od desky stolu, na které je hologram se vším ohledně Mandy a otočí se na nás.

Jen kývnu, zahledím se do mobilu a cestou do pokoje nabourám do futer.

,,Jau, já jsem kráva!" vyjeknu a chytnu se za bolavé čelo.

,,Stejně tě máme rádi." pokrčí rameny Natasha.

,,Děkuju!"

-

,,Tak jo, vyrážíme. Adresu máte, tak se necourejte. Pohyb! Pohyb!" snaží se nás Clint donutit k rychlejšímu pohybu.

Do Mandyina bytu vrazíme jako velká voda a bez pozvání se rozmístíme po všem místnostech, na které narazíme.

K naší smůle však nic nenajdeme. Nikde nikdo, jediné, na co se nám podařilo narazit, byl lísteček s usmívajícím se smajlíkem s rohy.

,,Tak tohle je vážně blbej smysl pro humor." zkonstatuji, s rukama založenýma na hrudi.

,,Muflon prašivej..." zavrčí i Tony a otočí se k odchodu. Jen ho zklamaně následujeme.

,,Dobře... Vzhledem k tomu, že nic jiného nemáme a po Mandy jakoby se slehla zem, zbývá nám jen jediná možnost. Záznamy a tvé bystré postřehy, B." jen kývnu a vydám se k počítači, jenže vtom mě vyděsí něčí pronikavý hlas.

,,Ježíš!" vyjekne překvapeně Bruce, když se mu podaří zakopnout o nohu stolu a vylít na zem trochu vody, co si nesl ve skleničce.

,,Cmrndo..."