Out Of Time [KOREKCE]

Vetřelec

,,Co děláš?" vleze mi do pokoje zase Steve. Jsou tři hodiny ráno, proč nespí? Nebo aspoň neoxiduje v obýváku, jak to má podle Bena ve zvyku?

,,Piju tonica, okusuju jablko a uvažuju nad tím, jaký pitominy to zas dělám." odpovím zadumaně.

,,Jo a pro doplnění infa poslouchám hudbu, ofiko oznámenou jako chrámová hudba, respektive chorály, ale zní tam písnička ze dvojky Pána prstenů, ve kterou jsem doufala už od začátku..." tázavě se na mě zahledí. Chvíli na sebe mlčky civíme, dokud se neozve divný zvuk odněkud z venku.

,,A něco mi právě upadlo v tmavé kuchyni, která je ode mě vážně jen kousek, ale všichni obyvatelé tohohle... už jaksi... spí..." namířím ukazováček na stěnu do chodby.

,,Kromě nás dvou." řekne Cap a pokrčí rameny.

,,Jo, ale ani jeden není v kuchyni." on pobledne, vezme MOU vázu ze stolku a tiše se spolu vyplížíme ven. V té tmě jsem ho ztratila někde v půli cesty, když jsem asi špatně odbočila, nebo co a narazím hlavou do zdi.

,,Au..." promnu si čelo a kouknu kolem. Po mé pravici, asi o dva metry dál, někdo stojí a v něčem se hrabe. V tmavé chodbě se zaleskne zlatá přilba a já hned vím o koho jde.

,,Loki!!!" vypísknu vyděšeně tak nahlas, až vyděsím i dotyčného muflona, který se hrabal v nějaké věci u jedněch dveří a jakmile prudce zvedl hlavu, tak se do ní praštil o nedalekou zeď.

,,Kde?" ozve se z obýváku Nemo.

,,Tady!"

,,Kde tady?"

,,Ve tmě!"

,,Ta je všude!"

,,No právě!!!" protočím očima a plesknu se do čela. S protaženým obličejem udělám abrakadabra, čapnu nejbližší volnou věc - což se tedy ukázalo prkno, které nevím proč je opřené u zdi v chodbě, a majznu jím nevítaného vetřelce po zádech.

K mé smůle to prkno ale zlomím, aniž bych muflonovi nějak extra ublížila a on se se zamračeným pohledem zahleděl do tmy, přímo na místo, kde stojím.

,,Já tě vidím. Neskrývej se a neplýtvej energií na magii." zašeptá, očividně pobaven.

Vrátím se tedy zpět do původního stavu a zamračím se na něj. Už aby sem Steve dorazil, není to tak daleko a dům není tak veliký!

A já si s tímhle sama neporadím, nejsem bůh a má síla se té jeho ani zdaleka nevyrovná!

,,Nemusíš se bát, neublížím ti. To není můj plán..." zašeptá uklidňujícím hlasem.

,,A co je tedy tvůj plán?" povytáhnu obočí v tázavém gestu.

,,Zvídavá, jak jsem si myslel. Zatím se všechno daří." usměje se spokojeně a pohledem přejede okolí. Naštvaně si založím ruce na hrudi.

,,O co ti jde, muflone?" zasyčím a prohlédnu si ho. Je přesně takový, jako kdysi...

,,To už brzy poznáte. Ty i Ben." prohlásí tiše a velmi klidně. Než jsem však stačila položit další otázku, ozvaly se dusavé kroky v průchodu za mnou a Loki se rozplynul ve zlatavou mlhu. Zůstanu s pootevřenou pusou stále zírat na místo, kde ještě před chvílí byl.

-

,,Zbláznili jste se? Vždyť tohle má skoro čtyři hodiny!!" vyjeknu zděšeně, sledujíc čas na záznamech z kamer, asi o dvacet minut později poté, co Nemo zburcoval celý dům. Proč se v tom chtějí rýpat, když se nic neztratilo a nikdo, kromě - po mém výkřiku - vyděšeného muflona, nepřišel k úrazu?

,,Máš co dělat další čtyři hodiny! Nebudeš aspoň fňukat, že se nudíš." pronese spokojeně Tony.

,,No to teda budu."

,,Nebudeš."

,,Jo, budu. taky chci spánek takže..." všichni mě propálí pohledem. Kouknu na Clinta a vztyčím k němu ukazováček.

,,...budu dřepět u pc a vymýšlet s tebou hovadiny, u sledování nudného programu záznamu kamer."

,,S tím nepočítej." zamítne to okamžitě a odejde k sobě.

,,Ale notaaaak..." protáhnu zoufale a rozteču se po židli.

,,Proč se v tom vůbec chcete šťourat?"

,,Protože jeho náhlé zjevení nezaregistroval ani Jarvis, je na tom něco divného... něco je špatně."

,,A proto tu mám zůstat trčet sama u záznamů z kamer? Proč já?" zaprotestuji kňouravě.

,,Protože jsi jediná, kdo i když nemá dostatečný spánkový režim, tak funguje až otravně energicky." zabrblá Tony.

,,A navíc sama nebudeš. Jarvis je tu pořád." usměje se vítězně a založí si ruce na hrudi, zase.

,,Ale já..."

,,Já tu zůstanu." uvolí se Nemo. Asi se cítí provinile, že nedorazil včas, aby zasáhl při muflonově náletu. Ostatní kývnou a odejdou do svých pokojů se ještě dospat.

,,Ale tebe tady nechci." Steve jen pokrčí rameny a pustí rádio. Asi aby tu nebylo to nepříjemný trapný ticho. Ticho, který bývá v každém domě, v němž lidé SPÍ.

,,Oooh, tahle hudba ve mě vyvolává nepopsatelný pocit štěstí a chuti skočit s tím z okna." zamračím se na něj a podepřu si bradu rukou. Protočí nade mnou očima a uraženě odkráčí ke gauči.

,,Clinte! Dávají Pána prstenů!" zajásám, když kvůli dlouhé chvíli, kdy se na záznamech nic neděje, zapnu televizi.

Vyskočím na nohy a ženu se k pokojům. Najdu jeho a hned zaklepu.

,,Clinte?" zašeptám a vlezu k němu do pokoje. Hned nato z něj ale rychle vylezu.

,,Velocirapeye, žádný Hawkeye." prohlásím, když vyjdu na chodbu. On opravdu vydává zvuky jako dinosaurus. A to jsem si myslela, že blízko k nim má Steve.

Ale ten spí na tom gauči zcela v tichosti. Tedy samozřejmě, že dýchá, občas i trochu pochrupne, ale oproti Hawkymu je tichý jako let sovy.

S povzdechem si ho prohlédnu, jak se na té pohovce válí. Odšoupnu ho na úplný kraj a sama si sednu na opačný. Zvýším hlasitost, abych ten film přes zbíječku v Hawkeyeově pokoji slyšela, aspoň každé třetí slovo a počítač si přesunu na klín.

Zbývá ještě půl hodiny záznamu, pak budu mít konečně pokoj...