kaktusová romance

příjezd

„ Tome pospěš si, zase na nás budou muset čekat" křikla jsem na svého bratra, který si něco zapomněl ve svém pokoji. Asi bych se měla představit. Jmenuju se Katie Swan, je mi sedmnáct let a bydlím se svým šestnácti letým bratrem a rodiči v nejbohatší čtvrti Londýna. Rodiče totiž vlastní obrovskou firmu s pobočkami po celém světě. Proto nejsou skoro vůbec doma a snaží se nám to vynahradit penězi. S bratrem chodíme na jednu soukromou střední školu v centru Londýna. Miluju malbu, kresbu, dobré knihy a hudbu. A v neposlední řadě taky našeho kocourka Tlouštíka. Mám taky nejlepší kamarádku Denny, bydlící o pár ulic vedle. Naši rodiče spolupracují, takže většinou cestují společně. My ve volném čase chodíme ven, nakupovat nebo fandíme bratrovi, když má basketbalový zápas.

A zrovna teď sedíme všichni tři v otcově limuzíně, která nás veze na tábor našeho strýčka Martina, kde strávíme následujících čtrnáct dní. Rodiče totiž odjeli na celé léto na konferenci na Maltu a abychom prázdniny netrávili celé doma, domluvili nám tenhle tábor pro děti od patnácti let. A jelikož trávit tábor jen s bratrem bych asi nepřežila, vzala jsem s sebou i Denny.

„vážně nechápu, proč jsem ti na to kývla. Mohla jsem si užívat čtrnáct dní klidu, relaxování u bazénu a chození na nákupy, ale místo toho jedu někam na konec světa, kde nebude ani signál a o elektřině v chatce si taky můžu nechat jen zdát." Začala nadávat Denny okamžitě potom, co jsme nastoupili. „ kývla si mi na to, protože mě máš moc ráda a nechceš nechat svojí BFF na holičkách." Usmála jsem se co nejvíc sladce." A navíc přiznej si, že to neděláš jen kvůli mně, ale i proto, že jede i Tom" pošeptala jsem jí a ohlédla se na svého bratra, který ale věnoval pozornost prsaté hlasatelce počasí, která v televizi řešila hurikán na Floridě. Denny se jen uculila a přikývla. Tom se jí líbí už přes půl roku, ale můj bratr je jako slepý a nevšímá si jí. Bere ji jen jako moji kamarádku. Obě jsme se znovu otočili na Toma, kterému málem vypadly oči z důlků při pohledu na prsatku v televizi a začali se hrozně smát. Bratr se díky tomu konečně probudil z transu, dal si do uší sluchátka a začal sledovat krajinu. S Denny jsme si ještě chvíli povídali, ale ona po chvíli usnula, a tak mi nezbylo nic jiného než se spokojit se sluchátky v uších a pozorování krajiny.

Po dalších třech hodinách cesty jsme konečně zastavili na malém parkovišti před velkou bránou s nápisem „ lesní tábořiště". Tak tohle se mi přestává líbit. Bratrovi najednou začal zvonit mobil. Jelikož má hodně hlasitý vyzvánění, tak než to stačil zvednout, probudil tím rámusem Denny, která se leknutím sesunula dolů ze sedačky a zamotala do pásu. Musela jsem se hrozně smát. Vtom mi ale Tom podstrčil telefon, ze kterého už byl slyšet matčin hlas. Sakra. „ ahoj mamčo, potřebuješ něco?" začala jsem mluvit a slažila se znít co nejmíň otráveně" ahoj zlato, jen volám, abych vám popřála krásný tábor. Tatínek má teď jednání, ale taky vás moc zdraví. Užijte si to a napište, kdybyste potřebovali peníze. Pozdravuj brášku a Denny. Ahoj máma". Nestihla jsem říct ani ahoj a už zavěsila. Tak tohle bylo naštěstí rychlý a my už jsme se mohli konečně vydat do tábora. Řidič nám vyndal věci, popřál hodně štěstí a odjel. A tak se naše tříčlenná skupinka vydala do tábora.