kaktusová romance

můj oddíl

Když jsme přišli do tábora, byl všude zmatek. Jediné, co se dalo přes dav lidí zahlédnout byla větší budova uprostřed tábořiště, kolem které se tísnili ostatní. Pobídla jsem Denny a Toma a společně jsme se protlačili davem. Bylo slyšet spoustu rodičů loučících se se svými dětmi a teenagerů, kterým to ve většině případů přišlo hrozně trapné a podle pohledů se chtěli co nejdříve vypařit. Do tohohle shonu jsem uslyšela silný zvuk motoru a motorku řítící se směrem do davu. Lidi kolem stačili jen tak tak uskočit, jinak by skončili pod koly toho blázna, co jí řídil. Všichni se začali ohlížet a pár rodičů si i ťukalo na čelo. Ohlédla jsem se taky. Z motorky slezl ten bláznivý řidič a sundal si helmu. Musím uznat, že i když je to magor, tak je celkem fešák. Jeho světle hnědé vlasy mu padaly do jeho zelených očí a zakrývaly mu notnou část obličeje. Na tváři mu seděl mírně rošťácký úsměv. Jak jsem si všimla, tak pár holkám z mého okolí se z něj podlamovala kolena. Nevšimly si ale jednoho, podle mě dost důležitého detailu, že za ním sedí ještě nějaká holka. Ten kluk víc neotálel a okamžitě se vydal za ní a pomohl jí slézt z motorky. Když si i dívka sundala helmu, tak se všem klukům údivem otevřela pusa. Dívčiny blonďaté vlasy ožívaly v mírném vánku a vítr na nich tvořil miniaturní prstýnky. Její pronikavě modré oči se ale upíraly jen na toho neznámého kluka. Měla na sobě světle modrou blůzku, pod kterou byla zřetelně vidět černá sportovní podprsenka. Upnuté džíny jí zvýrazňovaly její větší pozadí. Ten luk k dívce přišel, políbil jí a pak se spolu vydali do budovy. Na ten povel jako by se všichni probrali z transu a pokračovali ve své původní činnosti. Já, Denny a Tom jsme se také dali do pohybu. První, co bylo vevnitř vidět, byl vstup do velké jídelny, kde už sedělo mnoho dětí. Našli jsme volný stůl a čekali, až se konečně začne něco dít.

Po příchodu posledního táborníka se dveře zavřely a na malé pódium po levé straně místnosti vystoupalo pár lidí v čele se strýčkem Martinem.

„milí, mladí táborníci, vítám vás tady na našem čtrnáctidenním táboře. Doufám, že se vám tu bude líbit a budete se sem s chutí vracet. Ať už jako děti nebo vedoucí. Jmenuji se Martin a jsem hlavní vedoucí tohohle tábora. To znamená, že pro vás připravuji program, dohlížím na chod tábora a řeším všechny důležité věci. Ale protože nemůžu být na více místech najednou, tak vám představuji můj tým, který tu s vámi bude trávit čas." Začal proslov strýček. Po něm k mikrofonu přišli čtyři muži a ženy." Nazdar dětska. My jsme vaši táboroví vedoucí, co vás budou mít následujících čtrnáct dní na starost a pokusí se z vás udělat vítězný tým. Jako táborové téma bude Harry Potter a my doufáme, že domů odjedete s kouzelnými zážitky." Začal jeden z nich a potom se začali představovat. Začali od nejmenší ženy nalevo. „ ahoj, já se jmenuju Mia a jsem spolu s Ianem vedoucí nebelvírského oddílu. „ poté mluvili další. Dee vedla s Matyasem mrzimorský oddíl, Thomas a Terry oddíl zmijozel a Peter a Annie oddíl havraspár. Pak přišlo na řadu představení kuchařek, které tvrdili, že se pro nás budou snažit vařit co nejlépe. Stejně to podle mě nebude k jídlu. Asi něco jako školní jídelna. Jako další se nám představil náš zdravotník Philip a jeho pomocnice Ela. Myslím, že ti dva spolu něco mají.

A pak už nás konečně začali rozdělovat do oddílů. Doufám, že budeme s Denny ve stejném oddílu. Nerada si totiž hledám nové přátele. Nebo spíš to neumím. Prvního z nás zařadili mého bratra do oddílu k Peterovi a Annie. Pak přišla na řadu Denny, která se dostala do oddílu Mii a Iana. Chvíli nato jsem uslyšela jméno Parker Clark , který šel do zmijozelského oddílu. To byl ten kluk s tou motorkou. Takže Parker, hezké jméno. Hned po něm přišla na řadu ta holka, co přijela s ním. Bella Robinson se měla přidat do oddílu k Dee a Matyasovi, ale ona se sebevědomě zvedla a na svých poměrně vysokých podpatcích docupitala k Parkerovi a stoupla si vedle něj. Ten jí okamžitě chytl okolo pasu a vydal se směrem k Peterovi, se kterým začal okamžitě diskutovat. Co se řešilo, jsem bohužel neslyšela, ale každému došlo, kde byl problém. A podle Parkerova obličeje a Belliiny nazlobené tvářičky jsem usoudila, že to, oč usilovali neprošlo, a tak se Bella odpojila od Parkera a došla k Dee. Pokračovalo se dál. Už nás zbývalo jen pár a vtom se ozvalo mé jméno. Mám se připojit do Thomasova oddílu, tedy do skupiny, kde je Parker. Milý bože, co proti mně máš? Za co se mi mstíš? Tak, jestli přežiju tohle, tak už všechno.

Potom jsme opustili jídelnu a po oddílech se rozešli na odlehlá místa tábora. Thomas vybral místo pod velikým stromem, protože tenhle den bylo opravdu neskutečné vedro a ten strom představoval nejbližší stín, co jsem široko daleko viděla.

„takže ahoj, moje jméno jste nejspíš všichni zaregistrovali, ale kdyby ne, tak já jsem Thomas a tohle je Terry." Ukázal na dívku vedle sebe. „ patříme do oddílu zmijozel, který byl odjakživa proslaven tím, že v něm byli ti největší lumpové." Tak to, už podle Parkerova chování sedí dokonale. „ Ale já doufám, že každý z vás bude hrát čestně a bude dodržovat fair play. A teď k pravidlům. Nikdo bez dovolení nebo doprovodu vedoucího neodejde z tábora. Nikdo nebude sám chodit k rybníku ani do lesa. Každý den má jeden oddíl službu. Ten ráno vede rozcvičku, poté občas při poledním klidu připravuje další hru nebo pomáhá vedoucím s úklidem jídelny. Večer hlídá po dvojících dodržování večerky až do doby, kdy je vystřídá jejich vedoucí nebo další dvojice. Když je potřeba, tak budí děti na noční hru. To je asi prozatím všechno. Teď se seznámíme a pak vás pustím do chatek, abyste si vybalili a připravili se na večerní program." Konečně dokončil svůj proslov Thomas. Terry vedle něj jen seděla a zamyšleně přikyvovala. Asi byla duchem jinde. „ půjdeme prostě po kruhu a vy se představíte a řeknete o sobě ty, podle vás, nejdůležitější věci." Vysvětlil Thomas. A tak jsme začali.

První na řadě byla drobná holčina po Thomasově pravici. Představila se nám jako Lenny. Je tady už podruhé, baví jí ruční práce a týmové hry. Podle hlasu je to moc příjemná holka a myslím, že si s ní budu rozumět. Další byly na řadě Audrey a Adel. Jsou to dvojčata, sportují a letos tu jsou podruhé Pak se představili Jack, James a Daniel, kteří mi nepřišli ničím zvláštní. Obyčejní namakaní kluci co hrají fotbal a studují. Pak se nám představila Chloe, Emily a Sophie, které se prakticky ničím nelišily od toho, co o sobě řekla Lenny. Další na řadě jsem byla já. „ takže ahoj, jmenuju se Katie, jsem tu poprvé i s mým bratrem Tomem. Baví mě kreslit a ráda poslouchám hudbu." Jo, šlo to hladce, na to že se stydím cizích lidí. Potom se představilo pár dalších a nakonec byl na řadě Parker. „ čus, já jsem Parker, jsem tu už počtvrté. Vzal jsem s sebou i svou holku Bellu. Baví mě týmový hry, fotbal, posilování a spánek." Všichni okolo se zasmáli. Jo, tak to je asi ta jediná věc, co máme společnou. „nesnáším, když mě někdo nerespektuje nebo když si hraje na něco, čím není." Teď se asi snažil znít drsně, ale mě se z toho prostě chtělo smát. Takže jsem se začala smát na celé kolo a plácat rukama kolem sebe. Po chvíli jsem se konečně uklidnil, a když jsem se podívala na ostatní, tak na mě všichni zírali jak na blázna. To jsem se zase ukázala v tom nejlepším světle. Parker si jen odfrknul a zamumlal něco ve smyslu, tohle jsem měl na mysli. Tohle bude ještě zajímavý