kaktusová romance

taky tě miluju

Asi za půl hodiny pískali na nástup. Byla jsem po večeři, kterou mi Connor donesl do chatky, a tak jsem měla víc síly. Connor mě vzal kolem ramen a šli jsme spolu na nástup. Za tohle jsem mu byla dost vděčná. Většina lidí se na nás otáčela a já doufala, že už mě brzo přestanou řešit. Bylo mi to tolik nepříjemné. Došli jsme na plac před jídelnou. „ v dnešní hře skončil první Nebelvír. Další byl havraspár, pak zmijozel a poslední byl mrzimor. Další hra je hledání viteálů. Je to běhací hra. Bude se konat v lese na cestě. Jako štafeta. Pojďme tam." Zavelel Martin. Všichni jsme se vydali do lesa za budovu. „ Katie Katie můžeme si promluvit?" přiběhl ke mně Parker. Při pohledu na něj se mi vraceli slzy do očí. Podívala jsem se mu do očí. Měl v nich lítost. Ale to je mi jedno. Při pohledu na mě a Connora mu oči trochu ztmavli. „ ne nemůžeme." Řekla jsem klidně a obešla ho. „ ale..." snažil se něco říct a chytil mě za ruku. Já jsem se mu ale okamžitě vyškubla a víc se namáčkla na Connora. Bála jsem se. On to viděl. Viděl ten strach v mých očích. I jemu po tváři stekla slza. Překvapilo mě to, ale nevěnovala jsem tomu větší pozornost. „ hele ona ti to snad řekla jasně ne?" ozval se Connor vedle mě. Parker jen sklopil hlavu a odešel. Já si setřela slzy. Najednou jsem před sebou viděla Jacka. Musím za ním. „ Connore, něco si vyřídím a jsem zpět ano?" otočila jsem se na něj. On jen kývl. Vypadal, jako by měl obavy. Protáhla jsem se dopředu a chytila Jacka za rukáv. On se lekl. Když ale zjistil, že jsem to já, zastavil a čekal. „ ehm Jacku, slyšela jsem, co si udělal a děkuju." Objala jsem ho. Měl roztrhlý ret. Monokl pod levým okem a spoustu malých oděrek. „ není vůbec zač." usmál se. Okamžitě mu ale úsměv spadl a chytil se za ret. Musí ho to hrozně bolet. Dala jsem mu pusu na tvář a vrátila se zpět ta Connorem. Byli jsme na místě. Vedla tudy lesní cesta. V dálce byla vidět zapálená pochodeň. „ v téhle hře půjde o to, aby se celý tým přemístil až na konec a zdvihl do vzduchu pochodeň. Ve dvojici vám svážeme nohu k sobě. Rozestavte se ve vzdálenosti asi padesát metrů. Ten kdo zůstane sám, tvoří poslední část a ten doběhne pro pochodeň." Domluvil Philip a vedoucí začali organizovat to, o čem mluvil. Martina jsem nikde neviděla. Byla jsem ve dvojici s Connorem. Byli jsme druhá dvojice. Před námi na startu byla Chloe s Lenny. Na písknutí se holky rozběhli k nám. Šlo jim to docela dobře. Když byli u nás, Chloe pleskla Connora, předala mu štafetu a my mohli vyrazit. Šlo nám to dost pomalu. Když ale Connor zmenšil kroky, začala jsem mu stačit a šlo nám to rychleji. Doběhli jsme za Emily a Sophiou a plácli je a oni pokračovali. A tak to bylo dál a dál. Skončili jsme první. Za námi byl mrzimor, pak havraspár a poslední Nebelvír. Šli jsme zpět do tábora. Tahle hra mě vůbec nebavila. Ani jsem neměla náladu se bavit. Po chvíli jsem před sebou viděla svého bratra s nějakým klukem. Smál se a vypadal tak šťastně. Jsem ráda, že alespoň jeden z nás si to tu užívá. Zase mi chybí domov. Připadám si jako děcko, ale je to tak. Doma bych nikomu takhle ošklivě nenaletěla. K nám do domu jsem žádné kluky nevodila. Nikdy. Občas si tam bratr pozval kamarády, nebo uspořádal menší party, ale nikdo z nich nikdy nepřekročil práh mého pokoje. Chci být doma.

Došli jsme do tábora, ale Martin nás do chatky nepustil. „ ještě tu máme nějaké resty. Při odpolední hře byly rozdány některé úkoly navíc. Molly už pomáhala mít nádobí od večeře, Zoe má za úkol nás ráno všechny vzbudit. Ale ještě nám chybí jeden úkol. Ten je pro Katie. Ta bude mít dnes večer tří hodinovou hlídku od dvanácti do tří." Rozhodl. Čekala jsem něco horšího. I když být sama v noci venku taky není nic moc. Měla jsem z toho smíšené pocity. Ale zvládnu to. Stejně teď v naší chatce moc být nechci. Kiara ho milovala a varovala mě, Denny mě taky varovala, ale já je neposlouchala. Po Martinově oznámení jsem se vydala do chatky. Je deset, takže tam budu muset zůstat jen dvě hodiny. Když jsem vešla, holky už tam byli. „ ahoj Katie. Slyšeli jsme, co se stalo. jsi v pořádku?" promluvila Megan hned, jak mě uviděla. Nechci, aby se mě na to ptali. Nechci ani lítost. Chci, aby se alespoň ony chovaly normálně. „ neřešte to." Řekla jsem prosebně, jim to bylo ale očividně úplně jedno. „ já ti říkala, že se od něj máš držet dál. Ale ty né, ty ses rozhodla mě neposlouchat a koukni, jak to skončilo." Začala Denny. „ když jsem ti říkala, co se stalo mě, tak mě nenapadlo, že mu na to taky naletíš. Měla ses od něj držet dál." Přikyvovala Kiara. „ stejně nechápu, co na něm vidíte, mně přijde docela obyčejnej." Přidala se Megan. Jediná Kristy mlčela. Vytáčeli mě. Možná se mi snažili pomoct, ale bylo mi tak akorát hůř. Nechci tu být s nimi. Nevydržím to ani ty dvě hodiny. Rozhodla jsem se, jdu pryč. Znovu jsem si oblékla mikinu a vyběhla z chatky ven. Chci být sama a vím o místě, kde mě nikdo nenajde. Oblékla jsem si mikinu a zabočila na lesní cestu. Byla tu nehorázná tma a já stále zakopávala o kořeny stromů trčící ze země, al vrátit nebo zpomalit jsem nechtěla. Les po chvíli vystřídala mokrá, vysoká tráva a když i ta skončila, byla jsem na místě. Jezero. Vyzula jsem si boty a došla ke kameni ve vodě, který čněl z vody kousek od břehu. Sedla jsem si na něj a nohy máchala ve vodě. Jen tak jsem bez hnutí seděla a přemýšlela. Cítím se prázdná a v naprosto bezvýchodné situaci. Spustil se mi nový příval slz. Nestačila jsem je ani utírat, jakou intenzitou tekly. Vzlyky se rozléhaly lesem a ozvěnou se vraceli zpět ke mně. Bylo to děsivé. Přišla jsem si jako v bublině. Slyšela jsem nějaký pohyb. V dálce, na břehu. Co když je to srnka nebo divoký prase? Nebo nějakej vrahoun? Tady jsem úplně na ráně. Jakmile se to něco dostane na pláž, uvidí mě. Ale co teď? Když vlezu do vody, uslyší mě to. A kam bych šla. Stejně se tou cestou musím vrátit zpět. Přitiskla jsem se tedy víc na kámen, připravená se dát okamžitě na útěk. Blížilo se to. Byl to nějaký kluk. Z dálky jsem ho nepoznala, ale vypadal mladý. Je divné, že si mě ještě nevšiml. Sedl si na pláž a ruce dal do vlasů. On pláče? Tyhle vzlyky nejsou moje. Ten dotyčný stočil hlavu na jezero. Všiml si mě a postavil se. Nemám na vybranou. Musím z vody ven, ale tenhle kluk mi stejně neublíží. Vypadá ještě víc zničeně než já. Třeba potřebuje pomoct. Seskočila jsem tedy z kamene a vydala se vodou zpět na pláž. Čím blíž jsem byla, tím divnější pocit jsem měla. Panebože. Když jsem přišla dostatečně blízko, tak jsem ho poznala. „ Parkere? Co tady děláš? Sleduješ mě?" řekla jsem s obavami v hlase. Jeho výraz ale mluvil za vše. Nevěděl, že jsem to já. „ Katie, prosím odpusť mi to. Měl jsem se tě zastat a neodhánět tě od sebe, ale jinak to nešlo. Věř mi, ublížil by ti." V jeho hlasu byly slyšet i vzlyky. Byl na tom podobně jako já. Byl stejně v prdeli. Co bych teď dala za to obejmout ho. Ale nejde to. „ ne Parkere. Jediný, kdo mi tu ublížil, jsi ty. Zničil si mě. Já se do tebe zamilovala, chápeš?! Doufala jsem, že mluvíš pravdu. Že jsi jinej. Ale Denny měla pravdu. Jsi jen prolhanej hajlz, co mě celou dobu vodil za nos. A já hloupá, zamilovaná nána ti na to skočila. Ale to už se nebude opakovat. Je konec. Měl jsi pravdu. Ty už naplánovanou budoucnost máš. A já ti do ní nebudu zasahovat. tak si tu svojí růžovou a plastickou budoucnost užij, ale za mnou už nelez. Vážně. Tvůj otec měl asi pravdu. Chovala jsem se jako šlapka. Naivně jsem za tebou lezla, i když jsem věděla, že máš holku." Otočila jsem se od něj." Je mi to líto." Znovu jsem se rozbrečela. „ ne Katie, tohle neříkej. Vím, že jsem to totálně posral a zničil všechno co je hezký, ale já se tě nevzdám. Neumím bez tebe být. Nezvládám to, a to je to teprve pár hodin. Celá moje chatka voní tvým parfémem. Nevím jak, ale načichlo mi i všechno oblečení. Tou dokonalou vůní, kterou tak miluju. Otáčím se za každým dívčím hlasem a doufám, že za mnou stojíš ty. Moje dokonalá a usměvavá Katie. Celý svět mi najednou přijde tmavý a nezábavný. Každý kousek prahne po tom obejmout tě a už nepustit. Schovat tě celou v mém náručí a chránit před tím hrozným světem, co je tam venku. Byl bych to já, kdo by tu pro tebe byl. Ke komu bys šla, kdyby ti někdo ublížil. Viděl jsem, jak ses tiskla ke Connorovi, když jsem přišel. To mě dostalo. Nebyl jsem schopnej slova. Nebyl jsem to já, kdo tě chránil. Já byl ten, kdo ti ubližoval. A v roli zachránce byl taky někdo jinej. I Jack se ukázal jako víc chlap než já. Řval na Bellu takovým způsobem, až se rozbrečela. A já za to byl rád. Jak jsem na tebe zařval já. Jako na psa. Měla si v očích strach, bála ses mě ještě víc než Alexe. Nenávidím se za to káčátko. Tak mě nech to napravit. Nech mě ti dokázat, že ty jsi ta jediná, se kterou se chci ráno probouzet a večer usínat. Ta jediná, kterou miluju." Brečel. Brečel a třásl se. Stejně jako já. „ taky tě miluju." Řekla jsem jen a odešla. Běžela jsem vysokou trávou tak rychle, jak jsem mohla. Jen aby za mnou nešel. Přes slzy a tmu jsem nic neviděla, ale stejně jsem šla dál. Zašla jsem do chatky. Holky už spali. Vzala jsem mobil a koukla se na čas. Proboha. Měla jsem být u Philipa před deseti minutama. Vyběhla jsem z chatky a došla před hlavní budovu, kde už na mě čekal. Ukázal mi místo, kde mám hlídat a popřál dobrou noc. Pak odešel. Sedla jsem si na židli a čekala. Už jsem neplakala. Neměla jsem na to sílu. Jako by mě všechny emoce najednou opustili. Uběhla hodina, dvě, ale Parker se stále nevracel. Měla jsem nutkání dojít se k jezeru podívat, jestli se mu něco nestalo, ale nakonec jsem od toho upustila. Je přece dospělej. Ví, co dělá.

Moje služba skončila a já odešla naprosto vyčerpaná zpět do chatky. Umyju se ráno. Zalezla jsem do postele a během pár minut usnula.