kaktusová romance

já ho měla tolik ráda

Parker se vyděšeně koukal kolem nás. Jeho otec stál přímo naproti nám s vražedným výrazem ve tváři. Byl to vysoký muž s perfektně padnoucím sakem, hnědými vlasy a hustým obočím. Vypadal, že sportuje. Byli si s Parkerem tak podobní. Šel z něj strach. Vydali jsme se k němu, ale Parker mě odstrčil za sebe. Stála jsem tedy na místě a čekala. „ tak to je ta chudinka, se kterou se taháš?" zařval na Parkera a vrazil mu facku. Panebože. Zděšeně jsem se ohlédla kolem nás a zjistila, že jsme tu sami. Ostatní odešli na oběd. Z dálky jsem ale viděla postavu, která se k nám přibližovala. Bella. „ a co je ti do toho?" štěkl po něm Parker. „ tak teď mě poslouchej, je mi do toho všechno. Jde o dobro mojí firmy. Co kdyby to zjistil bulvár? Myslel jsi ty vůbec? Co kdyby viděli, s jakou štětkou se tu taháš. Podívej se na ní. Vždyť je otřesná. Tohle okamžitě skončí, jinak se můžeš s podílem u mě ve firmě rozloučit." Pořád křičel Parkerův otec a on na něj koukal s pohledem vyděšeného štěněte. Slzeli mi oči. Ty věci, co o mě jeho otec řekl a on se neměl k tomu se mě zastat. Spletla jsem se. Z lásky se stala nenávist. „ dobrý den Derecku." Přišla Bella. „ ahoj srdíčko, omluv prosím mého syna. Tohle už se nebude opakovat. Že ne Parkere?" otočili se na Parkera. „ nebude." Řekl skleslým hlasem. Já nevěřím svým uším. On se mě vzdal. Vzdal se času se mnou. Odehnal mě od sebe. Chtěl, abych nikdy neodešla, ale teď přede mnou zabouchl dveře. Slíbil, že budeme spolu, ale všechno je jinak. „ takže žádná pauza. Tvoříte pár i tady. A zbytek probereme jinde. Jestli se k tý děvce ještě přiblížíš, tak se s firmou rozluč. Ty snad nejsi můj syn. Rozumíš tomu ?" „ ano tati." „ Katie, odejdi" otočil se na mě. Cože? Já se ale ani nepohnula. Nebyla jsem toho schopná. Jen jsem stála a slzy se mi kutáleli po tvářích. „ co jsem řekl?! Tak vypadni odtud!" zařval po mně děsivým hlasem. Měla jsem z něj strach. Všiml si mého strachu v očích a z jeho naštvaného výrazu se stal vyděšený. Tvář mu změkla. Vypadal, jako by litoval toho, co se stalo, ale na to už bylo pozdě. Sebrala jsem se a utekla. Ještě jsem za sebou slyšela „ a s Takovouhle nevychovanou čubkou se taháš?!" utíkala jsem nevím jakým směrem, ani jak dlouho. Zastavila jsem se až v lese. Klekla jsem si a brečela. Brečela jsem nahlas. Moje vzlyky byli slyšet snad přes cely les. Mě to bylo ale jedno. Celej svět mi byl jedno. Tolik mi ublížil. Dokázal to. Povedlo se mu mě zničit. Měla jsem poslechnout Denny. Říkala, že z toho budou akorát problémy. Ale já za to nemohla. To on. Nasadil mi na oči růžové brýle. Tak dokonalé, že nešli sundat. Do teď. Najednou mi je strhl z očí a rozdupal jejich růžová skla na miliony kousků. Pořád v hlavě slyším ty slova, co jeho otec říkal. Ani se mě nezastal. Jen tam stál a nechával na sebe řvát. Slzy se mi stále kutáleli po tvářích. Už jsem ani nevzlykala. Neměla jsem na to sílu. Klečela jsem a plakala. Měla jsem pocit, že se rozskočím. Moje srdce pulzovalo, až jsem musela zjistit, jestli ho mám ještě v hrudi a nebo vypadlo ven. „ Katie? Katie jsi tu někde?" slyšela jsem z dálky hlas. „ ta tady. Ta tady j jsem." Hlas se mnou nechtěl spolupracovat. Někdo ke mně přišel a objal mě. Tu vůni jsem neznala. Dokázala jsem zvednout hlavu a podívat se dotyčnému do tváře. „ co co tu dě děláš Connore?" zajímala jsem se. Toho bych tu opravdu nečekala. „ slyšel jsem kus toho rozhovoru a měl jsem o tebe strach." Řekl tak starostlivým hlasem, že jsem měla okamžitě pocit bezpečí. Rozvzlykala jsem se nanovo. On nic neříkal a znovu mě pořádně objal. Šeptal mi do ucha, že to bude dobré. Že se všechno spraví, ale já mu odmítala věřit. „ já já ho měla tolik ráda." Vzlykala jsem. „ já vím. Já vím. Zapomeň na to. Už ti neublíží, neboj. Jsem tu s tebou." Usmál se na mě. Nevím, kdo ho sem poslal, ale byla jsem za jeho přítomnost neskutečně ráda. Vyzařoval z něj klid a pohoda. I jeho vůně jako by říkala, že bude všechno zase v pořádku. „nemáš hlad? Přece jenom, je oběd." Zeptal se. „ ne ne. Nemám hlad." „ tušil jsem to, ale zeptat jsem se musel. Hele mám nápad. Jsi úplně hotová. Takhle nikam nemůžeš. Doprovodím tě do mojí chatky a řeknu, že ti není dobře. Budu tu d tebou. Náš oddíl si bez nás poradí a ty se potřebuješ vyspat." Navrhl. Kývla jsem na souhlas a snažila se zvednout. Nohy mě ale nechtěli poslouchat. Connor si toho všiml a vzal mě do náruče. Jeho chatka byla blízko. Donesl mě tam a položil na palandu. „ za chvíli jsem zpět." Usmál se a přikryl mě. Pak už se jen otočil a odešel. Nechal mě znovu s mými myšlenkami. Zavírali se mi oči.

Když jsem se probrala, venku už se stmívalo. Všimla jsem si Connora sedícího vedle na palandě čtoucího nějaký magazín o autech. Odkašlala jsem si a on okamžitě zpozorněl. „ jak ti je?" „mizerně. Jako by mě někdo střelil. Jak dlouho jsem spala?" „ pár hodin. Byla se tu na tebe podívat Ela, ale měla jsi teplotu, a tak tě nechala spát." Usmál se zase. „ za chvíli se vrátí ostatní na večeři. Donesu ti jí sem. Nevím, jestli budeš chtít hrát večerní hru. Je to na tobě." Nechci být ta šíleně ublížená. Ano, zničil mě. Ale vyhýbat se mu nebudu. Takovou radost mu neudělám, jen ať vidí, co způsobil. Tu prázdnotu v mých očích. „ nemám hlad. večer hrát půjdu. Tedy jen, když tam budu moct být s tebou" zkusila jsem se usmát taky. Jediný úsměv co se mi povedl, byl neuvěřitelně falešný. Connor to ale nijak neřešil. „ s tím počítám. Ani se k tobě nepřiblíží, když nebudeš chtít. O to se postarám." „ mohl mohl bys mě prosím obejmout?" zeptala jsem se." Samozřejmě." Přešel chatku, vylezl po žebříku a objal mě. Nic jsem necítila. Byla jsem absolutně otupělá. S Parkerovým objetím se to nedalo vůbec srovnat. Chyběl mi. Nechtěla jsem si to přiznat, ale byla to pravda. Neviděli jsme se pár hodin, ale mě to připadalo jako věčnost. Jako bych měla absťák. Nechápu to. Nechápu sama sebe.

Byly slyšet hlasy. Ozývaly se z dálky. Ostatní šli na jídlo. Najednou někdo vběhl do chatky. Nějaký kluk. Když nás uviděl spolu zastavil se a ztuhl. Musela jsem vypadat hrozně. Červené opuchlé oči, rozcuchané vlasy a celá zmačkaná. „ eh ahoj. Ty jsi?" zeptala jsem se opatrně. „ jsem William. A ty? Co jsi jí udělal Connore? Vypadá příšerně. Nic proti baby." Zasmál se. „ tohle je Katie. Já nic, jen tu zachraňuju to, co způsobil někdo jinej. A docela bychom ocenili soukromí." Naťukl . Willovi to bylo ale úplně fuk a sedl si na druhou palandu. Tam, kde před chvílí seděl Connor. „ něco se šušká. Ty si ta Parkerova roštěnka že jo?" ptal se dál. No výborně. Stoprocentně už o tom ví celej tábor. Najednou se otevřely dveře a do chatky vletěla Denny. „ tak kde je? Katie zlato, hned jak mi Parker řekl, co se stalo, běžela jsem sem za tebou. Co tu vůbec děláš, proč nejsi u nás v chatce a ty jsi kdo ?" vychrlila ze sebe. „ Denny tohle je Connor. Connore Denny. Můj zachránce. Co ti řekl?" zajímalo mě. Okamžitě se od ní odlep. Vím na co myslíš." Křikla Denny na Connora a ten se opravdu odtáhl. „ před chvílí za mnou přiletěl a začal mi říkat, že něco brutálně posral a že s tebou musím promluvit a říct ti, že to tak nechtěl a že se omlouvá. Když mi vysvětlil, co o tobě jeho otec říkal, tak ode mě dostal pěstí. To ale ještě nebylo všechno. Slyšel nás Jack a pustil se do něj. Sice dopadl daleko hůř než Parker, ale taky mu udělal pár šrámů." Zasmála se Denny. Vlezla ke mně na postel a objala mě. Myslela jsem, že mě umačká. „ dobrý Denny. Už mi je líp. Connor se o mě postaral." Usmála jsem se na něj. Všimla jsem si Williama, jak to celý pozoruje a je totálně mimo. Denny si ho všimla taky a začala se smát. „ vidím, že tě tu můžu nechat. Jdu ještě za Davidem. Tak za chvíli na nástupu" usmála se a odběhla.