kaktusová romance

oops

Po chvíli našeho společného lenošení za námi přišla Ela, aby se podívala, jak nám je. Byla jsem šťastná, když nám řekla, že Parker je naprosto v pořádku no a já víceméně taky. Jen rýma, horečka a kašel se mě prostě ani za tu dobu proleženou v posteli nechtěly pustit. Ale nebylo to nic hrozného. „ pro dnešek ještě navrhuji klid na lůžku. Kdybyste se moc nudili, i když o tom pochybuju" zasmála se a já už cítila svoje růžové tváře. „ tak v hlavní budově je playstation a spousta her. Můžete si tam pustit i nějakej film." „ jo, díky Elo." Odpověděl i za mě Parker, protože já se kvůli svým rudým tvářím schovávala pod peřinu. „ jo a žádné fyzicky namáhavé aktivity" mrkla ještě, než opustila chatku. Ještě, že už jsem nemohla být víc červená. Nebo jsem si to alespoň myslela. Když to zaregistroval Parker, začal se mi chechtat. „ jsi roztomilá, to jo, ale stejně se červenáš zbytečně". Jelikož byl jeho smích dost nakažlivý, tak jsme se za chvíli smáli oba. Museli jsme vypadat jako dva šílenci. „ co si takhle něco zahrát?" navrhl. „ ehm, nechce se mi z pelíšku." Zašklebila jsem se. „ můžeme hrát tady." „ nehraju nic, co skončí kocovinou nebo zlomeninou." Zkřížila jsem ruce na prsou. „ za koho mě máš? Je to absolutně nezávadná hra." Slezl z postele a ze skříně vyndal nějakou krabici. Sakra, měla jsem zdůraznit i to, že ta hra nebude končit nahotou. On ale vylezl zpět za mnou a já tak viděla na krabici s velkým černým nápisem ČLOVĚČE NEZLOB SE. „ vážně? Tohle už jsem nehrála takových osm let" přišlo mi to docela komický. Čekala jsem něco horšího. „ já to hraju se sestrou často. Je to psina." Má pravdu. Alespoň se nebudeme nudit. „ co to ale víc okořenit?" napadlo mě. „ poslouchám." Usmál se a laškovně zvedl jedno obočí. Bouchla jsem ho do ramene. Zase myslí na nějaký úchylárny. „ tak jsem to opravdu nemyslela." Zasmála jsem se a on se na oko smutně ušklíbl. Jeho smutek trval ale jen pár sekund. „jelikož toho o tobě vím žalostně málo, napadlo mě, že kdo vyhodí figurku toho druhého, může se ho zeptat na jakoukoli otázku a on musí odpovědět. No a kdo bude mít v domečku všechny čtyři figurky, vymyslí pro toho druhého úkol. Bereš?" skončila jsem. Hlas mi z nachlazení přeskakoval a já byla ráda, že to pochopil a já to nemusela vysvětlovat znovu. „ to se mi líbí. Beru. Jen bys měl vědět, že já neprohrávám. Jsem mistr v hraní všech her." „ takže co? Zvyšujeme si tu ego nebo hrajeme?" zasmála jsem se. Stejně nevyhraje. Zašeptala jsem tak že to neslyšel. Otevřela jsem krabici a vyndala hrací plán. Parkerovi jsem podala modré figurky a sama si na hrací desku rozestavila zelené. On se zamračil, ale nijak to nekomentoval. Věděla jsem, že i on chtěl ty zelené a právě proto jsem si je vzala já. Taková malá provokace. Když i on měl figurky na správném místě, podala jsem mu z krabice i bílou hrací kostku. „ na, začni." Hodil. „ jedna" zasmála jsem se. Jestli to takhle půjde dál, tak jsem jasnej vítěz. On se ale jen zamračil a hodil znovu. Šest. On tedy sebevědomě posunul první postavičku na start a po dalším hodu s ní popojel o pět. Teď já. Vzala jsem mu kostku a hodila. Tři. Sakra. Tak znovu. A zase nic. A naposled. Padla mi dvojka. Ale notak! On se jen uchechtl a popojel se svojí modrou....... ............................... Konečně jsem nasadila i já. Parker byl ale svou figurkou o dvě za mnou a zrovna byl na řadě. „ a teď koukej zlato." Zasmál se a hodil. TŘI. Jak to proboha udělal? Jen se uchechtl, když uviděl můj výraz a vrátil mi mýho zelenýho válečníka zpět do domečku. „ takže moje otázka zní, co tvoje rodina? S mým otcem už jsi měla tu čest se seznámit, ale já o tvých rodičích nic nevím." „ ehm, no. Mýho bratra už jsi viděl. Vypadá skoro stejně, jako můj táta. Černý vlasy, modrý oči, drzej kukuč a odpověď na všechno. Naši hodně cestujou. Doma jsou asi tak jeden měsíc v roce. S tátou je občas docela legrace. Je doma ještě míň než mamka, a proto jsou chvíle s ním tak vzácný. Rád se mnou kouká na válečný filmy a prohlíží si momentky, který jsem fotila. Fotky mých spolužáků, kamarádů, naše obličeje focený na bramboru, který jsem fotila s bratrem nebo Denny u bazénu. Poslední dobou jsme spolu ale moc nebyli. V práci má nějaký potíže a tak když už je výjimečně doma, je nepříjemnej a všechno okolo je špatně. Chybí mi. Když byl jednou dlouho pryč, jen tak se večer objevil u našich dveří, i když vůbec neměl přiletět a v ruce držel malý, tlustý koťátko. Tak jsem dostala tlouštíka." Usmála jsem se. „ kolik ti bylo, když jsi to vymýšlela?" smál se. „ pět. Hele nesměj se. Je to boží jméno." Řekla jsem hrdě. „ a teď máma. Pracuje s tátou v jeho firmě. Občas je dost nesnesitelná a přísná. Hlavně na mě. Ona si děti nikdy nepřála. A moje narození jí zničilo kariéru právničky. Ani se mnou ani s bráchou doma na mateřský nebyla. Nechtěla. Občas je na ní dost vidět, že jsme jí na obtíž. Ale když už mě má, tak ze mě dělá sebe. Chodím na balet a jógu, mám kurzy spisovného jazyka a vystupování.je to hrozná nuda. Brácha, jelokož je až druhorozenej, má o dost lehčí život.ale ani já si nestěžuju. Mám všechno, co potřebuju. Na rozdíl od něj mám přesně stanovenej režim dne. Pro všechny ve škole jsem prostě ta hodná holčička. Ale hodný holky jsou jen zlobivý holky, který nikdy nechytily. Rodiče doma nejsou, a tak se mi to daří úspěšně porušovat. Učitelka na klavír mě snad ani nezná. Vždycky jí jen pošlu peníze, aby zalhala tátovi o tom, že jsem tam byla. Myslím, že už jsi ani nepamatuju noty." Zasmála jsem se. Koula jsem na Parkera, který mě se zájmem poslouchal. „ až přijedeme domů a oni se vrátí z Malty, tak tě našim představím." Dopověděla jsem a my hráli dál................................ konečně se mi taky povedlo vyhodit jednu z Parkerových figurek. Dvě už měl v domečku a jednu na cestě. „ tak se ptej." „ moje otázka je úplně stejná jako ta tvoje. Mluvil jsi o sestře. Otce znám. A co tvoje mamka?" Mrkla jsem. Vypadal, jako by to čekal. „ jo, mojí sestře je pět let. Je to takový malý sluníčko. Jmenuje se Angie. Bydlí ve vile s otcem, což mě neuvěřitelně sere a ve volných chvílích si ji vždycky beru k sobě do bytu. Matku už nemám. Odešla od nás, když byli Angie dva roky někam do Ameriky. Před rokem nám přišel dopis od jejího novýho přítele, že zemřela. Uchlastala se. Otec si pak našel milenku. Jmenuje se Shannon a je asi o tři roky starší než já. I kvůli tomu jsem se odstěhoval hned, jak to bylo možný. Je to akorát protivná zlatokopka, co má ráda jen sama sebe. Táta je hajzl. Já ani Angie ho nezajímáme. Řeší jen firmu a prachy. Taky bych tě s nimi seznámil, ale pochybuju, že bys chtěla. Angie ti ale představím. Bude z tebe nadšená. Bela jí nikdy nepadla do oka, n a kdo se jí taky diví, že jo, ale vy dvě si snad rozumět budete. moc to pro mě znamená." Kdybych si teď mohla cokoliv přát, přála bych si mu to usnadnit. Celej jeho podělanej život. „ určitě" odpověděla jsem. Hráli jsme dál.

„ Zlato počkej, hodím tě do postele a celou tě vysvleču." Ozvalo se ode dveří a někdo se zasmál. Parker si odkašlal, čímž ty dva vyrušil. Seděla jsem zády ke dveřím, a tak jsem neviděla, do tam je. Otočila jsem se. Ve dveřích stál Daniel s Adel, která neměla tričko a jakmile si nás šimla, tak zčervenala jako rak. „ promiňte, že vám rušíme vaše sexuální hrátky, ale my tu byli první a vážně nestojíme o živé porno, a tak se prosím odeberte jinam. Děkujeme." Řekl Parkerem takovým tím hlasem, jak nám říká třeba v obchodních centrech, že se bude zavírat, abychom odešli. Já se smála jako blázen a Parker k tomu neměl daleko. „ kurva brácho, myslel jsem, že jsi tady s mylady na marodce. No to je fuk. Jen si tu něco vezmu." Řekl a vytáhl ze svojí tašky malej stříbrnej balíček. „ příjemnou zábavu." Popřála jsem jim mezi smíchem a mrkla na červenající se Adel. Daniel na mě ale jen ukázal prostředníček a táhl Adel ven z chatky. „ asi jsme jim zkazili hezkej večer." Uklidnila jsem se konečně. „ ooops" ozval se Parker a oba jsme znovu vybouchli smíchy.