kaktusová romance

zase nevnímáš

Dennyin pohled

Sejít s Parkerem jen pár těch pitomých schodů bylo utrpení. Pořád se jako stěně obracel zpět a kdybych ho nedržela za konec trička, vrátil by se za Katie. Jestli ho budu muset opravdu celý den hlídat jako malé, neposlušné štěně, aby měla Kat alespoň chvíli klid, tak se asi zcvoknu. Ale jak jí znám, kdyby se neukázal, už o poledním klidu by ho sháněla. Je prostě divná. „ Parkere, jestli tě budu muset ještě jednou zatáhnout za to tričko, aby ses pořád nezastavoval, přestanu se už ovládat a za svoje koleno, které se objeví ve výši tvého rozkroku, neručím. A já pak Katie odmítám vysvětlovat, že jsi kvůli mně impotentní." Sykla jsem po něm, když se opět zastavil a koukal nahoru. Podíval se na mě štěněčím pohledem, ale když viděl neústupný výraz v mé tváři, sklopil hlavu a konečně sešel ty poslední čtyři schody. Toma už v půlce schodů přešla trpělivost, a tak se někam vypařil. „ jé to je překvapení. Ahoj lásko, co jsi tady dělal? Snad jsi mě nehledal?" no to né. Proč musí jít okolo zrovna tahle můra? A s ní..... Jack? Divný. I Parkera to podle grimasy jeho obličeje překvapilo. „ šel navštívit svojí přítelkyni, víš? Ale co tady děláš ty bloncko? Snad se ti neodlepil kamínek z umělých nehtů. Nebo snad hledáš svůj mozek? Ten nehledej, stejně ho nenajdeš." Odpověděla jsem za toho troubu vedle mě, když se dlouho neměl k odpovědi. Ale i on teď těžce zadržoval smích. Nakonec to vzdal a začal se řehtat na celé kolo. Další směšná věc byla, pozorovat Belliinu tvář, která postupem času vystřídala snad celou škálu barev. Nakonec ale zvítězila červená. „ říká ta děvka, co vyměnila svoji důstojnost za sex se zadaným klukem. Výborně." Zasmála se pro změnu ona. „ ty jedna oslizlá prasnice, seber si tu svojí plastickou prdel a vypadni odtud. A přestaň už se srát Katie do života." Zavrčela jsem a hned za jejím pozadím opustila onu chodbu. Na Parkera jsem v tom shonu zapomněla, ale přece se nebojí svého nejlepšího kamaráda, který s Bellou neodešel. Než jsem ale stihla dojít do chatky, někdo zapískal nástup a já byla nucena se vrátit. Občas mě to pískání vážně vytáčí. Copak jsme psi? Kdyby nás svolávali na nástup nějakou písničkou, chodila bych na něj daleko radši. No, i když, spíš ne.

Děcka se seběhly docela rychle, ale Jacka, Bellu ani Parkera jsem na nástupu neviděla.ne že bych se po nich jindy nějak sháněla, ale teď mě zajímalo, kde jsou. Hlavně Jack s Bellou. Po našem úžasném rozhovoru zvítězila má zvědavost a já se rozhodla zjistit, co mezi nimi je. I když podle mě to nebude nic vážného. Ale živě si pamatuju, jak říkal, že ji nikdy nemohl vystát. Jak mu je protivná. To se, ale asi změnilo. Z jeho držení jejího mega pozadí jsem usoudila, že spolu spí. No, dost mého přemýšlení o sexuálních závazcích naší, plastický lady. Martin už nám notnou chvíli o něčem vypráví, ale já nemám absolutní tušení, o čem. „ takže výsledky minulé hry jste slyšeli a teď k dnešní dopolední hře. Budou vás čekat kouzelnické zápasy. Přesuneme se na hřiště a já vám povím, o co jde." Dopovídal a vydal se na cestu. My ho jako ovečky následovali. Cesta netrvala ani pět minut, ale po příchodu na voleyballové hřiště jsem opět přestala vnímat. Přemýšlela jsem nad nadcházejícím školním roce v Londýně. Škola, na kterou chodím, mě absolutně nebaví, ale do života se mi to bude nejspíš hodit. Stejně už mám dopředu jisté místo v tátově firmě. Nebude to špatnej život. Budu mít dost peněz a docela klidný život, ale stojím o to? Ne. Jediný, co mě na tom láká, je to cestování. Kdyby to šlo, sebrala bych se a jela objevovat svět. Afrika, Jižní Amerika nebo Čína. To je jedno. Objevit to, co ještě nikdo přede mnou. Najít nějaké krásné místo, na kterém by se dalo chvíli žít. Ale nezůstat dlouho na jednom místě. Vtom mi to ucha zařvaly nějaký děti. Panebože, to nemůžou být chvíli v klidu? Asi ne. Dneska mohl být tak hezkej den, ale zatím se mi všechno sere. Ptáte se, co opět zkazilo mou dobrou náladu? K vysvětlení mi bude stačit jedno slovo. Nevěříte? Jednoduchý. David. Ptáte se proč? Promluvil. Proč ho musím dennodenně vídat a potkávat? Nemohl by se třeba uložit k zimnímu spánku a probudit se až poslední den tábora? Nebo spíš vůbec. Nerada to jako silná a nezávislá žena přiznávám, ale chybí mi. Dokonce tak moc, že kdybychom si to mezi sebou nějak vysvětlili, asi bych s ním chtěla znovu být. Možná. Chybí mi tak jako žádnej kluk nikdy předtím. Nejen kvůli sexu. Teda sex byl taky boží, to jo, ale stejně tak mi chybí jeho trapný vtípky, který jsem nechápala, to, jak nadával pokaždé, když jsem si z něj dělala srandu. Chybí mi dokonce i to, jak mě nutil zkoušet zpívat rap, u čehož jsme se dost nasmáli, jelikož se mi zamotal jazyk už u pátého slova a zbytek písničky jsem huhňala. Samozřejmě, že kdybych byla opravdu rozhodnutá vzít ho zpět, šlo by to vrátit rychle, ale neudělala bych chybu? „ Denny, tak sakra odpověz." Zakřičel na mě někdo. Achjo, jak dlouho jsem asi nedávala pozor? „ co cože?" „ jen jestli mě vnímáš, ale jak vidím, tak ne. Vadilo by ti bojovat se Sophií ze zmijozelu?" zeptala se mě nějaká holka z našeho týmu, jejíž jméno jsem si ještě nestihla zapamatovat. I když nevím, o co jde, tak vyhublou Sophii porazím ve všem. „ jasně, že nevadilo." Odpovím jistě. Tak a teď musím najít někoho, kdo mi vysvětlí, co mám vlastně dělat. Za kým půjdu? „ nevíš, o co jde, že?" usmál se na mě David. „ A co je ti do toho?" co jsem říkala o tom zimním spánku. „ nic, jen jsi mi připadala bezradná, tak jsem chtěl pomoct." Zvedl ruce do vzduchu jako by se vzdával. Proč mi přijde, že je ještě dokonalejší než předtím? Vážně jsem dneska nějaká divná. „ promiň, byla bych ráda, kdybys mi to vysvětlil." Snažila jsem se být milá. A on mé nenadšení asi neprokoukl. Měla jsem spíš říct někomu jinému. Bylo by lepší ho ignorovat a říct té roztomilé blondýnce, co nám zařizovala ty souboje. Té by to snad nevadilo. A rovnou bych se jí mohla zeptat na jméno. „ zlato, nechci tě rušit, ale zase nevnímáš." Zasmál se David. Pane bože, proč mi to děláš? „ že jsi mi právě nevysvětlil tu hru? Protože jsem jaksi nedávala pozor." Usmála jsem se trapně. Normálně se m stává, že když jsem před někým nervózní, tak plácnu nějakou blbost, ale tohle je jedna z věcí, co se mi taky stávají. Prostě přestanu dávat pozor a najednou je třeba kus filmu v kině pryč a nebo se na mě lidi koukají, jak na magora. A tohle je pravděpodobně jedna z těch věcí. „ ne, čekal jsem, než se zase vrátíš do reality." Znovu se usmál. Holky, viděli jste někdy něco hezčího než klučičí úsměv? Já asi ne. No možná tomu konkuruje čerstvě upečená pizza a plný mrazák zmrzliny. Když už David viděl, že dávám pozor, začal mi vysvětlovat pravidla hry. Seděli jsme na trávě u hřiště, kde se zrovna odehrával první ze soubojů, a tak mi to David vysvětloval na přikladu. Vlastně šlo o to, že vás oba postavili k jedné tyči, na které je normálně přivázaná síť a na tu tyč přidělali vlajku v barvě vašeho oddílu. Vaším úkolem bylo strhnout soupeřovu vlajku ze sloupu a přitom ochránit tu svojí. Nic těžkýho. „ díky za vysvětlení." Usmála jsem se. Proč se v jeho přítomnosti chovám jinak? Tak mile. „ není zač. a jak se poslední dny máš?" obdivovala jsem to, jak mu z tváře stále nemizel úsměv. A co víc, dokázal ho vykouzlit i na té mé. „ jde to. Sice to byl teď poslední dobou jeden problém za druhým, ale všechny jsem snad vyřešila. A co ty? Jak je?" zajímalo mě. „ už to bylo i lepší. Slyšel jsem, co se stalo té tvojí kamarádce. Mezi dětma se mluví o tom, že jí někdo hodil něco do pití. Ale nevím, co je na tom pravdy. Taky ses prý trochu opila a pozvracela Parkera. Dobrá práce." Smál se. Jestli jsem se předtím cítila trapně, tak nevím, co prožívám teď. Kdo mu to řekl? Asi jedna z holek. Počkat? Co to říkal o Kat? „ cože jsi to říkal?" „ no, bavil jsem se s Jackem a ten mi prozradil, že něco takového řešila Shannon s jednou s Bellyiných služek. Ale vážně nevím, co je na tom pravdy." Oznámil. No do prčic. Pak se na to musím zeptat Katie. Z čeho to vlastně má. „ Sophia a Denny. Dostavte se na svůj souboj." Zakřičel Martin. Naznačila jsem Davidovi, že už musím jít a on odpověděl, že tam na mě počká. Obě jsme se postavili k tyčím a na ní nám přidělali naše vlajky. Znovu nám vysvětlili pravidla a mě bylo tak nějak jasný, že to dělají kvůli lidem, jako jsem já. Obě jsme kývly na to, že můžeme začít a tak Martin pískl začátek. Dobře Denny, tohle zvládneš levou zadní. Sophia se svými čtyřiceti pěti kily a výškou metr padesát proti tobě nemá sebemenší šanci. Sophia jen přeskakovala z nohy na nohu a pořád se otáčela na svou zelenou vlajku. Vyběhla jsem na ní jako lvice a srazila jí k zemi. Jenže jsem nečekala to, že má sílu na to, aby mě otočila pod sebe. To jsem tak ale nenechala a znovu jí otočila pod sebe. Ve chvíli kdy zápasila s mýma nohama, vyšvihla jsem se nahoru a strhla jejich zelenou vlajku. V tu chvíli Martin zapískal konec. Moje červená vlajka zůstala netknutá.