já tě nechápu

107 1 0
                                    


Když jsem se ráno vzbudila, tak Parker ještě spal. Leželi jsme skoro stejně, jako jsme usnuli. Líbilo se mi to. Noc vedle něj. Mám dokonce i pocit, že jsem se vyspala daleko lépe než normálně. A to jsem spala jen... koukla jsem na Parkerův mobil. Jen asi čtyři hodiny? No výborně. Díky tomu, že jsem se přes Parkera nahýbala k jeho mobilu, povedlo se mi ho vzbudit. „ dobré ráno" promluvil s blaženým výrazem na obličeji. „ dobré. Co způsobilo tvou dobrou náladu?" zasmála jsem se. „ ty. Takhle bych se chtěl probouzet každý den. Vedle mojí malé, dokonalé princezny." Usmíval se a já taky. „ byli tu kluci?" „ jen James a toho jsem poslal pryč. Jo a ještě ta tvoje šílená kamarádka. Myslím, že říkala, že se jmenuje Denny. Představila se mi jako princezna podsvětí, prezidentka Antarktidy a tvoje lepší a dokonalejší polovička. A když jsem řekl, že lže, tak na mě plivla. Přišla mi opilá říct, že cituji: jestli jí ty ošklivej slimáku ublížíš, tak si tě najdu a udělám z tebe impotentního chudáka. A pak odešla. Divím se, že tě nevzbudila." Smál se Parker. Jo Denny, to ses zase předvedla. Jenže ty bys mu to řekla i střízlivá. Jen já se tu můžu hanbou propadnout. „ prosím tě promiň. Nechci ti říkat, že je to tím alkoholem, protože není. Ona by ti tohle řekla, i když by nebyla." Začala jsem se smát. To nám ten den ale hezky začíná. „ půjdeme na snídani? Začíná asi za půl hodiny" „ jo ještě se dojdu k nám převléct. Jen tě prosím, počkej na mě tady, já přijdu. Očekávám totiž výslech." Zasmála jsem se, vylezla z postele, obula si boty a opustila Parkerovu chatku. Jelikož je docela brzo ráno, venku ještě nikdo nebyl, a tak jsem se nemusela cítit trapně, že se tady plížím z klučičí chatky neučesaná a totálně zmačkaná. Snad holky nevzbudím. Potichoučku jsem otevřela naší chatku a zapadla dovnitř. Ve své posteli leželi všichni, kromě Denny a Megan. Vylezla jsem na svou postel, kde jsem měla připravené čisté oblečení a převlekla se. Potichu jsem chtěla opustit chatku, ale zakopla jsem o Dennyiny holínky a hodila ukázkovou držku. Samozřejmě jsem probudila holky, které začali leknutím křičet. Dneska je vážně bezva den. „ co to tu nacvičuješ Katie?" vymáčkla ze sebe vyplašená Kiara. „ šla jsem se převléct. Pardon." A opustila jsem chatku. Před ní už na mě čekal Parker, který se mi hned začal smát." Ty bys nemohla být špión. Šplhat z oken neumíš, plížit se neumíš. Tebe by hned zajali nebo zastřelili." Smála jsem se taky. Moje převlékání mi trvalo trochu dýl, než jsem plánovala, takže už jsme mohli jít rovnou na snídani. Zase obložený talíř. Sedli jsme si ke stolu, kde už seděl Jack a James. Oba vypadali jako by spali někde pod stromem. Celí od hlíny a lupení a úplně zničení. „ ahoj kluci." Pozdravil je Parker. Potom i já. Oni jen kývli a dál se věnovali snídani. „ vy jste spali někde pod stromem, že jste tak unavení? Nebo spali jste vůbec?" „ ale jo. Asi dvě hodiny. Skončili jsme v pět a já usnul v herně a James někam odešel, ale za chvíli se vrátil a natáhl se vedle mě. A pak jsme šli vyzvednout pečivo, jak nás o to poprosil Philip, a porvali jsme se." Zasmál se Jack. „ tys tam měl nějakou babu co?" zajímalo ho. Parker mu ale neodpověděl a usmál se na mě. Pomalu se do jídelny začali trousit ostatní táborníci. Bylo skvěle poznat, kdo včera ponocoval. Třeba Adelliny kruhy pod očima nešly přehlédnout. Stejně jí z očí zářila spokojenost. Podle mě za to může Daniel. Jsou spolu. Po chvíli se ve dveřích ukázala i Denny s Davidem. Když zjistila, že na ní koukám, naznačila mi, že si potom musíme promluvit. No jupí. Další přišla Bella. Jakmile nás viděla, mířila si to k nám. Přišla k našemu stolu a přitáhla si Parkera do polibku. Věděla, jak moc mi to vadí, a proto to taky udělala. On se ale okamžitě odtáhl a pohoršeně se na ní podíval. Ona se jen usmála a přisedla si. „ tvůj tatínek přijede ještě dopoledne. Asi po první hře, tak jsem si to chtěla nacvičit. A né, že řekneš něco nemístného. Jsme pár a před ním tak musíme i vypadat. Né že se na tebe bude pořád lepit tahle chudinka." Zasmála se Bella. „ takhle o ní mluvit nebudeš." Děkuji Parkere, že si to řekl takhle nahlas. Vážně jsem chtěla pozornost celé jídelny. Protože už jsem měla jídlo snědené, odešla jsem od stolu, vrátila tác a vydala se do chatky. Umyla jsem sebe i vlasy. Vyfoukala je. Lehla si na postel a rozečetla si knížku, co jsem si přivezla. Potom jsem se ještě koukla na mobil. Nikdo mi nepsal. Ani rodiče. Vtom bouchli dveře. Do chatky vletěla Denny. „ můžeš mi sakra říct, co jsi proboha dělala v Parkerově posteli? Ty si neposlouchala, kolika holkám tady už zlomil srdce? Tobě je jedno, že má holku? Jak si to prosím tě představuješ? Vždycky si chtěla prince na bílým koni. Tak proč si teď skočila po prvním magorovi, co se namanul? Já tě nechápu. Třeba takovej Jack je daleko lepší volba. Hlavně není takovej děvkař a nemá holku? I když je to blbka, jak myslíš, že se musí cítit? Panebože, ty ses snad zbláznila." Zařvala na mě na jeden nádech Denny. „ ehm, já nevím. Prostě je mi s ním dobře." Odpověděla jsem jednoduše. Vlastně jsem si všechny její otázky ani nepamatovala. „ to je všechno? Budou z toho akorát problémy Katie. Rozmysli si, jestli ti za to stojí" řekla Denny. Do toho zapískalo. Takže jsme obě vyběhli na nástup.

kaktusová romanceKde žijí příběhy. Začni objevovat