kaktusová romance

nemiluji tě a milovat nikdy nebudu

Ráno, když jsem se probudila, tak venku už bylo světlo. V naší chatce bylo sice ticho, ale holky už byly určitě vzhůru. Bylo sedm hodin a v půl osmé je snídaně, takže už bych měla začít něco dělat. Než jsem ale stihla vstát z postele, tak Megan obsadila koupelnu a odmítla nás pustit i na záchod. „ co myslíte, že bude dneska za hry?" ptá se Kiara. „včera to ještě nebylo na nástěnce, tak nevím." Odpověděla Kristy, která se snažila navléct svou levou nohu do pravé nohavice svých kalhot. Já a Denny jsme tomu divadélku smíchy přihlíželi. Po chvíli jsme slyšeli píšťalku a vydali se na snídani. K jídlu byl obložený talíř a houska, který mi docela chutnal. Nedalo mi to a těkala jsem očima po jídelně. Snažila jsem se pohledem najít Parkera, což se mi ale nepovedlo. Dokonce jsem nezahlédla ani silikonovou Bellu. Megan si všimla mého divného chování, ale naštěstí to asi neměla chuť řešit, a tak mě ignorovala. Seděli jsme u stejného stolu jako vždy. Stalo se to naším pravidlem. U stolu se řešila správná velikost podpatků. Zatím vyhrávala Denny s názorem, že čím větší, tím to vypadá líp, ale tím hůř se v tom chodí. Kiařino přesvědčování, že čím má holka menší podpatky vypadá víc roztomile nikdo neposlouchal. Pravdu mají obě. Ale stejně jsou nejlepší tenisky. Jelikož jsem ještě nestihla ranní hygienu, tak jsem se vrátila do chatky dřív než holky, abych to bez problémů stihla. Hotovo. Lehla jsem si na postel a zapla mobil. Zpráva od mamky. Ahoj zlatíčka. S tatínkem se vrátíme až měsíc a půl po prázdninách, tak se chovejte slušně a choďte do školy. Rodiče. No jo mami, máme se dobře, nic nám nechybí. Díky za optání. Musím to říct Tomovi. Ten bude rád. Vždycky, když naši odjedou, tak si k nám pozve kamarády a pořádají party a maratony těch pitomých filmů se superhrdiny, takže se většinu času moc nevyspím. Ještě že můžu přespávat u Dendy. No jo, já ale absolutně netuším, kde má Tomy chatku. Bude to asi muset počkat do doby, než zjistím, kde bydlí. Odepsala jsem jen obyčejné „fajn" a začala projíždět instagram. Vtom do chatky vtrhli holky. „ tak tady jsi. Máme skvělou zprávu. Alex mi říkal, že se večer v hlavní budově pořádá taková menší oslava začátku tábora. Je to od sedmnácti let a ty tam jako nováček nesmíš chybět." Radovala se Kristy a ostatní holky kolem šťastně poskakovaly. „ no nevím. Přivezla jsem si skvělou knížku a doufala, že jestli se dnes vrátíme dřív, tak ji konečně začnu číst. „ ale notak Katie. Nechovej se jako stará knihovnice. Megan říkala, že budou hrát flašku, což je skvělá příležitost vidět kluky bez trička." Usmála se Denda. Sakra, ta holka ví, co na mě platí. „ no tak to máš pravdu, že by byl hřích to zmeškat." Zaculila jsem se a holky radostně vykřikly. To už jsme ale slyšeli píšťalku, která nám oznamovala nástup na první dnešní hru. „ dobré ráno děcka. Než na to zapomenu, tak vám musím oznámit, že včerejší hru vyhrál mrzimor, který zvládl splnit úplně všechny úkoly." Oznámil Martin a na chvíli se kvůli hluku odmlčel. „ no a dnešní ranní hra se jmenuje hledání kamene mudrců. Dostanete postupně pět nápověd a podle nich musíte najít schovaný. První vám dám já a až najdete místo o kterém nápověda mluví, tak u něj bude i další vodítko. Jo, a aby se nedalo podvádět, tak jsem každému z oddílů přeházel pořadí" Dořekl.

Náš oddíl se hned na písknutí rozeběhl k první indicii, která se skrývala pod jedním ze stolů v jídelně. První ji našel Sam a četl „ tam, kde to všechno začalo" většina z nás měla na tváři nechápavý výraz. „ Martinova kancelář" napadlo Chloe. To mi nepřijde jako dobrý nápad. „ to si nemyslím, podle mě to bude někde u příjezdové brány." Ozval se Connor. „ jo, to zní rozumně. Tak jdeme ne?" zavelela Lenny. Když jsme doběhli před bránu, čekala tam jedna z kuchařek a podala nám zelený papír. Chytla jsem ho a začala číst. „ štěstí i neštěstí" ehm cože? „ to je jasný, jdeme." Rozhodl Daniel a vedl nás někam pryč. Nechápu. Jackovi asi došlo, co se mi honí hlavou a vysvětloval. „ předminulý rok jsme na jenu ze skal poblíž měli navěsit vlajku našeho týmu. S Parkerem jsme přitom objevili takovou epickou jeskyni, ve které byli všude krápníky, a vypadalo to vážně božsky. Po hře jsme to řekli ostatním klukům, a protože jsme byli mladí a pitomí, tak jsme se jí vydali prozkoumat a nikomu to neřekli. Ryan tam špatně skočil a udělal si něco s nohou. Doběhli jsme pro Philipa a ten zavolal záchranku, protože to bylo vážně blbý. V záchrance přijela Ela, do které se Philip okamžitě zamiloval. No a půl roku na to ji v té jeskyni požádal o ruku. Už chápeš?" dovyprávěl a usmál se. To muselo být tak krásný. Taky bych chtěla někdy něco takového zažít. Teda ne to, co se stalo Ryanovi, ale tu romantiku.

Pomalu jsme vstupovali do té jeskyně, o které mi Jack vyprávěl. A vážně byla tak kouzelná, jak popisoval. Na první pohled mě uchvátila. Bylo v ní díky vchodu docela dobře vidět. Ze zdí kolem opravdu vystupovaly obří vápencové krápníky. Divím se, že to není nějaké chráněné místo. „ nikdo kromě lidí z tábora o tom neví." Ozvalo se odněkud. Jak je možné, že mi dneska všichni čtou myšlenky? Už podle hlasu mi bylo jasné, kdo za mnou stojí. „ teda alespoň tu nikdy žádní vědci ani ochránci přírody nebyli." Dopověděl. Dlouho se ale nezdržoval. Jen se na mě znovu podíval a odešel za klukama. Parker se dneska chová vážně divně. Do hry se vůbec nezapojuje a vždycky jde na úplně opačné straně oddílu než já. Třeba lituje toho, co mi včera řekl. Nebo má prostě jen špatnou náladu. Najednou se z nějakého jeskynního úkrytu vyklonil zdravotník Philip. Podal nám zelený papír, kterého se ujala Lenny.........

Po hře jsme se vrátili zpět do tábora. Skončili jsme první. Jsem úplně mrtvá, takže než se vrátí ostatní, chci relaxovat. Na knížku teď náladu nemám. Za chatkami je ale malé hřiště. Sedla jsem si tam na houpačku a přemýšlela. No spíš jen odpočívala. Za čas sem přišly i mladší holky z našeho oddílu. Lenny a Chloe si sedli na kolotoč a řešili kluky. Moc jsem toho neslyšela, ale z úryvků jsem pochopila, že jde o Parkera a Daniela. Postupně tu začaly přibývat i další děti. Najednou se ozvalo písknutí, což oznamovalo oběd. Pomalu jsem se plahočila do jídelny. Nebylo kam spěchat, protože tam teď bude obrovská fronta. Od někud se ozval křik. Připadal mi dost podobný hlasu Parkerovy princezničky. Ozývalo se to od chatky, kde spí kluci. Zajímá mě, co se děje, ale musím potichu. Vzala jsem to zezadu podél lesa a přitiskla se na rám okna Parkerovy chatky. Byl tam náš dokonalý páreček a hádali se. „ proč už se mnou netrávíš svůj volný čas? Já tě miluju a ty mě ignoruješ." „ domluva je, že se k tobě budu chovat jako k přítelkyni, že s tebou budu spát a všude se ukazovat, ale lásku ode mě nečekej. Nemiluju tě a milovat nebudu. Jsem rád, že mám klid alespoň tady a ty se tu po mně pořád neplazíš." Křikl na ní Parker. „ že ty sis našel někoho jiného? To ale nemůžeš. Je ti to jasný, že jo?" odpovídat ti nebudu, ale nemusíš se bát, dohodu dodržím." Bella z jeho chatky vyletěla snad rychlostí světla a mířila na oběd. Wow. On s ní vážně chodí z donucení? Ale proč? No na tohle budu mít dost času potom. Teď musím na oběd. Urychleně jsem se odlepila od okna a nepozorovaně se snažila dostat do jídelny. Bella byla jako raketa, protože právě vstupovala do jídelny. Nevšimla si mě. Určitě přeletěla tábořiště v rekordním čase. Doufám, že bude k jídlu něco poživatelného.