kaktusová romance

počkám tu s ní

Chvíli jsem čekala, ale po pěti minutách mě zvědavost přemohla a já se tlačila směrem, odkud jsem před chvílí utekla.

Parker

Nevím, proč jsem byl takový. Bylo mi jí i docela líto. Jak se mě lekla. Ale nedám na sobě nic znát. Nemůžu. Ta holka se mi chce dostat pod kůži, ale nechci, aby věděla, že se jí to daří. Mám Bellu. Ani nevím, kam Katie utekla. Ale zezadu řady se někdo hnal mým směrem. To je Jack. „ kámo kam tak pospícháš?" otočil jsem se na něj. On se ale netvářil ani trochu nadšeně. „ Cos jí udělal?" zařval na mě takovým hlasem, že se lidi kolem nás začali zvědavě otáčet. Takže Katie už si stihla postěžovat. „ co by? Prostě jsem jí řekl, ať se ode mě drží dál." Odpověděl jsem co nejvíc sebevědomě. Nesmí v mém hlase poznat ani trochu nejistoty a lítosti, kterou v sobě mám. Jackovi se ale moje odpověď asi moc nelíbila. „ jo a to si jí to musel říct takhle hnusně? Nevím, co si jí řekl, ale když ke mně přišla, tak se rozbrečela a nemohla ani pořádně mluvit. Přestaň se chovat jako hajzl. Oba víme, že je to jen přetvářka. S holkou, co by se ti nelíbila, bys neprohodil pomalu ani slovo." Vyštěkl na mě. Vtom se Jack lekl a věnoval pozornost něčemu za mnou. Neřešil jsem to a pokračoval. „ myslíš? Tak mě teď pořádně poslouchej. Je to jen další chudinka, co chce prostě zapadnout a povýšit se nad ostatní tím, že si se mnou něco začne. Proto za mnou pořád leze a já toho mám dost. Něco ti povím. Já bych si o takovou holku neopřel ani kolo. Je mi tý ubožačky docela líto." Skončil jsem. Doufám, že jsem ho přesvědčil. Najednou za sebou slyším vzlyk. Ale ne. Pomalu se otáčím a doufám, že za mnou nestojí ona. Mé přání ale nebylo vyslyšeno. Katie stála jako přibitá a po tváři jí stékaly slzy velké jako hrachy. Tohle jsem nechtěl. Nechci, aby kvůli mně brečela. Mám pak strašný nutkání jí obejmout. To ale nejde. Byla zklamaná. Vím to. Koukala se do země. „ Parkere, já nechápu, co tak strašnýho jsem ti udělala, že se ke mně musíš takhle chovat. Chtěla jsem se jen spřátelit, ale jak vidím, tak ty o to nestojíš. Dobře." Přemístila své uplakané oči do mé tváře. „ ale nemusíš o mně tohle říkat. Stačí říct a můžeme se celý tábor ignorovat. Rozhodně to bude lepší než mě urážet." Řekla v klidu. Ani nečekala na moji odpověď a odešla. Jsi kretén Parkere. Jack se na mě dost hnusně podíval a vydal se za ní. „ no výborně." Ta holka mě něčím neuvěřitelně přitahuje, ale nedokážu přesně říct čím. Což není dobrý. Mám přeci Bellu.

Katie

Zklamal mě. Ale nepřekvapil. My dva asi nemůžeme být kamarádi. Od teď se přestávám snažit. Urážet mě ale vážně nemusel. „ Katie jsi v pohodě?" přiběhl ke mně Jack. „ asi jo. Díky." „ neměla jsi tam chodit. Když je naštvanej, tak plácá blbosti." „Jacku, já to chápu, prostě jsme si nesedli. Sice mě nemusel urážet, ale teď alespoň vím, co je za člověka a budu se od něj držet co nejdál."

Dál už jsme Parkera neřešili. Povídali jsme si o škole a přátelích, co máme doma. Jack mi vyprávěl o své partě, se kterou se skoro každý den po škole schází a tráví spolu volný čas.

Konečně jsme zastavili někde v lese, kde byli stromy tak blízko sebe, že bych se mezi ně jen těžko vešla. Když byl celý oddíl na místě, Thomas začal mluvit. „ další úkol byl určený pro někoho jiného, ale já věřím, že vy to na rozdíl od nich dokážete splnit. Lenny, Connore, tohle je úkol pro vás. Oba k němu přišli a on je vedl spletí stromů do lesa. Nám jako by až teď došlo, že máme čas na odpočinek a posedali jsme si mezi stromy kolem. Všude bylo ticho, protože se nikdo nechtěl vyčerpávat zbytečným tlacháním. Já byla opřená o Jacka a spolu jsme seděli pod jedním větším stromem. O kousek dál seděla Chloe opírající se o Emily, která se snažila prsty si rozplést své zacuchané vlasy. Dál jsem zahlédla Sama ležícího na spadaném jehličí., vypadal, jako by usnul. Pod dalšími stromy seděli ostatní kluci. Ti ale docela rychle doplnili chybějící energii a tak se začali bavit o nějakých superhrdinech. Vážně zajímavý téma k diskusi. U Daniela jsem dokonce zahlédla Adel opírající se o jeho rameno. Audrey jsem neviděla. Možná to vzdala. Dál už jsem se nerozhlížela a užívala si odpočinek. Jackovo rameno bylo tak pohodlný, že kdybychom tu seděli ještě chvíli, tak bych asi usnula. To mi ale nebylo dopřáno, protože z lesa vyšel Connor s Lenny v závěsu za ním. Ani jeden se netvářil moc vesele. Vypadá to, že ani oni náš úkol nezvládli. Ale pochybuju o tom, že by se u toho pohádali víc než já a Parker.když se z lesa vrátil i Thomas, nařídil nám okamžitě pokračovat v cestě, takže jsem se chtě nechtě musela vzdát Jackova pohodlného ramena. Znovu jsme se vydali na cestu. Jack odešel za klukama na konec a mě zajímalo, jak si Lenny vedla v poslední výzvě. Došla jsem tedy za holkama. Lenny mi vysvětlila, že měli naprosto stejný úkol jako já a Parker. Prý se dost snažili, ale nestihli to ve stanoveném čase.

Cesta trvala sotva pět minut a Thomas zastavil. „ další na řadě je Sam a Adel. Jděte s Terry do lesa." A tak oba odešli pryč. Proč s nimi nešel Thomas? Divný. Tady se na zem nedalo sednout, a tak jsem se opřela o strom a čekala. Jelikož se už začínalo stmívat a my byli skoro na kraji lesa a kolem už nebylo tolik jehličí, ale vystřídala ho poměrně vysoká tráva, takže se dost ochladilo a na trávu se pomalu začala snášet rosa. To mi měli říct, že tu budeme tak dlouho. Vzala bych si tu teplejší mikinu. Po chvilce se z lesa ozval Terryin hlas, za kterým se Thomas okamžitě vydal. Podle pohledu ostatních jsem usoudila, že ani ostatní netuší, co se děje.

Když se Adel se Samem vrátili, bylo na nich vidět, že jsou šťastní. Splnili to. A znovu jsme pokračovali v cestě. Les pomalu vystřídala louka s malou pěšinou uprostřed, po které jsme šli pořád dál. Další úkol jsme plnili všichni společně a zvládli jsme to skvěle. Poté následoval úkol pro Audrey, Lenny, Connora a Daniela. I oni svůj úkol splnili na výbornou. Devět úkolů už bylo za námi a poslední zbýval. Po delší cestě po pěšině jsme se dostali až k jezeru. Zastavili jsme a slova se okamžitě ujal Thomas. „ tohle je poslední úkol. Je náhradní pro případ, že jsme některý z úkolů nesplnili. Takové dvojice tu byli dvě. Parker a Katie a Lenny s Connorem. Druhá dvojice sice úkol nesplnila, ale podle mě si vedli skvěle. Dokázali se domluvit, respektovali se a spolupracovali. To se ale o první dvojici říct nedá. Proto tenhle úkol budou plnit oni. Katie, jdi teď prosím s Terry. Parkere, tobě vysvětlím, o co půjde." No skvělý. Hned jak to Thomas dořekl, tak mě Terry chytla za ruku a vedla podél jezera dál. Terry, o co jde?" zeptala jsem se. „ no, vidíš támhle ten ostrůvek?" řekla a rukou ukázala na tmavou část jezera. A opravdu. Nedaleko od tohohle břehu z vody vystupoval miniaturní ostrůvek. Pořád mi to ale nebylo jasné. „ tady máš plavky a ručník. Tvůj úkol bude zůstat na ostrově, dokud si pro tebe nepřijdu buď já, nebo Parker. A neboj. Voda je teplá." Dořekla a odešla. No pane jo. Tak já se budu v devět večer koupat v jezeře. Jestli z toho dostanu angínu. Převlekla jsem se do plavek a ostatní věci si nechala na břehu tak, abych na ně viděla. Prvně jsem do vody ponořila chodidlo a zjistila, že voda opravdu není tak studená, jak jsem si myslela. Následovalo druhé chodidlo a postupně jsem kráčela dál do jezera. Ještě jsem si svázala vlasy, abych si je nenamočila a pak už jsem plavala k ostrůvku. Bylo to zvláštní. Všechny starosti jako by ze mě najednou opadly a já se cítila skvěle. Plavat tu sama, v noci, bylo krásný. Jako relaxace. Vzpomněla jsem si na naší první společnou dovolenou s Denny, kdy jsme se spolu šli v půlnoci koupat nahý do moře. Smáli jsme se a užívali si to. Věci nám na břehu hlídal můj bratr, který se do vody neodvážil. Bylo nám dvanáct. Bylo to úžasný. No alespoň do doby, než Denny nešlápla ve vodě na mořského ježka, který se jí zabodl do nohy. Hrozně brečela. Dostali jsme se na břeh a bratr jí musel nést do hotelu. Kéž bych se tam mohla vrátit.

Doplavala jsem až k ostrůvku a vylezla z vody. Posadila jsem se na velký kořen a čekala, co se bude dít dál. Z dálky jsem slyšela písknutí a křičení mého jména. „ Tady" zakřičela jsem nazpátek. Najednou se na břehu objevil Parker. Zamávala jsem na něj, aby si mě všiml. On začal na malou pláž nosit větve a svazovat je do mě neznámého tvaru. Pozorovala jsem jeho počínání a čekala. Najednou hodil větve na vodu a já pochopila. Staví vor. Nasedl na něj a dřevem, které měl v ruce, se odstrkoval ode dna. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se ke mně dostal. Vydrápal se za mnou na ostrůvek. „ nasedni. Máme už jen chvíli." Na nic jsem nečekala a opatrně vlezla na chatrný vor. On to po mě zopakoval, odstrčil nás od pevniny a vezl ke břehu, kam jsme se po chvilce skutečně dostali. Na břehu už čekali ostatní, kteří se usmívali a křičeli, že jsme dobří. Koukla jsem na Parkera, který měl úsměv od ucha k uchu. Vlastně stejně jako já. „ super gratuluju. Katie převleč se z těch mokrých plavek. Parkere, znáš cestu zpět že? Počkej tu s ní. My ostatní se vrátíme." A sakra. Prosím, řekni, ať tu se mnou počká někdo jiný. Nebo že si cestu zpět nepamatuješ. „ v pohodě, počkám tu s ní." Ale né. Thomas kývl a s ostatními se vydali cestou zpět. Já jsem vzala svoje věci a došla za nejbližší strom, odkud mě neměl šanci vidět. Bude to v pohodě. Vždyť se ani nemusíme bavit. Prostě mě dovede zpět do tábora a je to. Nic se nestane. Když jsem byla převlečená, vzala jsem mokré plavky, zabalila je do ručníku a došla zpět za Parkerem. „ Katie?" promluvil do ticha Parker. V jeho hlase byl slyšet strach a nejistota. „ promiň."