For Me

6

Nechám se vést dlouhou chodbou, přede mnou kráčí Fury, za mnou kulhá Eric (strašně to přehání), po pravé straně jde - nejspíš - naštvaný Kapitán a vlevo Peter.

,,Takže..." Přeruší Peter trapné ticho, ,,ty jsi Tonyho dcera?"

,,Ne!"

,,Jo." Fury při ani nezpomalí, pouze chladně a věčně vyvrátí mou odpověď.

,,Nejsem jeho dcera! Možná jsem jeho potomek a sdílím s ním jistou část DNA, ale nejsem jeho dcera, a on není můj otec!"

,,Hustý!" Odtuší Peter tiše, za což si vyslouží Kapitánův pohled, do té chvíle - jemně překvapeně - upřený na mě.
Dál pokračujeme zase bez mluvení.

Za pár minut dojdeme před velké dveře z masivu, které nám otevřou dva hromotluci v černých oblecích. Jestli se za těch deset let něco změnilo, teda kromě mě, S.H.I.E.L.D. to rozhodně není. Je tu pořád stejná, děsivě profesionální, atmosféra, stejný ředitel, stejně neosobní agenti.

Vejdeme do velké pracovny. Eric se odebere posadit na gauč, Peter se rozejde k baru, kde si nalije čistou sodu - nezávidím mu, žít tady a nemít možnost napít se něčeho ostřejšího - a Kapitán stále stojí vedle mě. Fury přejde k prosklené stěně.

,,Takže, kdo z vás začne?" Zeptá se, s pohledem upnutým na pozemky před budovou. Se zájmem se jdu podívat blíž, Kapitán mě následuje jako ocásek. Začíná mě štvát. Já se tu na nikoho nevrhnu! Ani nemůžu, pořád jsem spoutaná.
Postavím se až ke sklu. Podle toho, co můžu vidět, usoudím, že jsou kolem jen lesy. Jistě je to krásná podívaná, pro někoho, kdo to má rád, dle mého názoru trochu nuda.
,,Nikdo?" Položí Nick řečnickou otázku. ,,Fajn, slečno Sparrowová?"

,,Ano?"

,,Co se tam stalo?" Protočil očima. ,,A co tu vůbec děláte?"

,,Před nimi o tom mluvit nebudu."

,,Stejně by se to dozvěděli."

,,To nevíte."

,,Ale vím. Radši začněte hned, než přijde váš otec, pokud budete muset říct něco, co nechcete říkat před ním."

,,Fajn." Rezignuji. Nemám zrovna dostatek duševní síly vyvracet to s otcem. ,,Posílala jsem o tom Tonymu vzkaz. Pochybuji ale, že mu došel. Musela jsem odjet z Londýna."

,,Proč?"

,,Ona mě našla, Nicku." Ignorovala jsem zvědavé pohledy ostatních. ,,A taky jsem zastřelila člověka. Vlastně dva lidi."

,,Proč?" Zeptá se znovu.

,,Chtělo se mi." Ironicky se ušklíbnu. Fury po mě hodí ,,myslíš to vážně?" pohled, takže se radši rychle vykašlu na vtipy.
,,Chytila by mě, kdybych se jich nezbavila."

,,Jak jste se dostala na Malibu?" Přeskočí vyptávání se na mou matku.

,,Jela jsem autem."

,,Z Anglie?" Zasměje se Peter.

,,Z letiště."

,,Kde jste vzala auto, tady v USA?"

,,Ehm... půjčila jsem si ho." Teoreticky.

,,Vážně?"

,,Vážně."

,,Vím, že to není pravda."

,,Fajn, stopla jsem si ho, svedla řidiče a bez kalhot ho nechala stát tam u silnice."

,,Hustý!"

,,Sklapni!" Utrhnu se na Petera.

,,Co jste udělala panu Killmongerovi?"

,,Nic vážného." Doufám, že oba mluvíme o Ericovi

,,Nic vážného?! Vždyť jsi mě bodla!" Vystřelí Eric do stoje naštvaně. Jo, mluvíme o něm.

,,Ty sis začal!"

,,To protože jsi na mě byla hnusná!"

,,Říkal jsi mi kotě!"

,,Bylas na mě hnusná!" Zopakuje.

,,Používáš mojí S×H×A×R×P!"

,,Ale to i ostatní!" Rozhodí naštvaně rukama, načež toho pořádně nahlas zalituje, chytí se za poraněné rameno a sesune se zpět na gauč. ,,Počkat... tvojí S×H×A×R×P?" Zeptá se zmateně.

,,Já myslel, že je to Starkovo." Zapojí se Kapitán do diskuze. Peter radši mlčí, teď vypadá, že přemýšlí, a Fury se očividně musí docela dost přemáhat, aby mi jednu nevrazil.

,,A jó!" Protáhne Peter po chvíli s tváří prosycenou poznáním.

,,Slečno Starková, mohla byste mi říct, proč jste pana Killmongera bodla?" Konečně se do toho vloží Fury, a změní téma. Respektive, vrátí se k hlavnímu tématu a S×H×A×R×P hodí za hlavu.

,,Copak jsem to neříkala?"

,,To, že se neumí chovat," hodí na Erica výchovný pohled, ,,ještě není důvod k útoku!"

,,Hodil se mnou na podlahu!"

,,Ale to bylo až potom!" Obhajuje se, zmetek jeden.

,,To teda nebylo!"

,,No a?! To nic nemění na tom, žes mě bodla!"

,,No a?! Na to se neumírá!"

,,Právě, že na tyhle věci se umírá!"

,,Tak a dost!" Zavelí Fury. ,,Vypadněte, Killmongere!"

,,Cože?"

,,Zajděte si do laboratoře za Bannerem, ať vám s tím něco udělá, a vraťte se, až se budete chovat jako dospělý!"

,,Ha! Nechtěl bych!" Zasměje se Peter.

,,A Parkera vemte s sebou!" Peter něco zamručí, než se - následkem trojnásobného nepříjemného pohledu - rozhodne poslechnout a vydá se za kulhajícím Ericem.
,,Jak vás mohla najít?" Začne se Fury ptát na mámu, jen, co se za nimi zavřou dveře. Jakoby to nechtěl probírat před Peterem a Ericem. To, že tu je pořád Kapitán, mu očividně nevadí.

,,Netuším."

,,Nejspíše podle telefonu. Máte smartphone, ne?" Otočí se na mě Kapitán.

,,Měla jsem." Potvrdím. ,,Taky jsem byla uvedena na úřadech." Přiznám. ,,Nenapadlo mě, že mě ještě hledá."

,,To nikoho." Posadí se Fury konečně na židli. To jeho neustále pendlování po místnosti už mě štvalo. ,,Jak dlouho plánujete zůstat?"

,,Podle toho, jak rychle zvládnu kontaktovat profesora Xaviera. A taky, jak to půjde s Tonym."

,,Dobrá. Víte ale, že tady máte dveře vždy otevřené, že ano? Máte tu své místo." Říká to, jako by to byla nabídka. Stejná, kterou mi dává už roky. Stejná, kterou jsem vždy rovnou zamítla. Neměla jsem důvod se ,,rozvíjet". Měla jsem schopnosti, a postrádala důvody. Teď nemám schopnosti, a důvody ano.

,,Popřemýšlím o tom." Slíbím. Možná nastal ten čas.