For Me

18

Sama pro sebe tiše zakleju, když se moje čelist setká s Jamesovou hrudí. On má pod tím tričkem snad brnění, do Prčic. Využije mojí chvilkové nepozornosti způsobenou bolestí, způsobenou předchozí kolizí s jeho nečekaně svalnatým tělem, a pevně mě předloktím chytí pod krkem do kravaty.

To, co se teď chystám udělat, se v souboji nesmí. Jsem si skoro jistá, že mi to Steve říkal. Konkrétně o téhle jedné věci mluvil, zatímco si dezinfikoval pokousané zápěstí. Hysterka. Přesto však teď otevřu ústa a zahryznu se do Buckyho předloktí. Toho lidského, samozřejmě. Na tom druhém bych si vylámala zuby. A s největší pravděpodobností i čelist. Bucky hlasitě zanadává, až ho skoro lituji, a sevření kolem mého krku povolí. Trvá mu však jen necelé dvě vteřiny, než se vzpamatuje a tvrdě se mnou hodí na zem. Nohy mi sjedou z hrany zdi, na které oba stojíme. Už se vidím v té nechutné vodě dole, takže se radši rychle vyškrábu zpět nahoru a tak, jak to mám ve zvyku (protože jsem prostě úplně blbá, nebo co já vím), podle zbrklého úsudku mu skočím na záda. James to nečeká, jen, co je pravda, což je plus pro mě, zavrávorá a já z něj jen tak tak stačím slézt, než se zřítí dolů. Jakože doslova.

Beztak je nalitej. Vždyť je to super voják, pro Krista, nemělo by to jít takhle snadno.

,,Do hajzlu!" Zakřičím, když se ozve hlasité šplouchnutí, potvrzující můj "úspěch". I kdyby byl opilej jak duha, největší debil pod sluncem, ještě pořád je to někdo... Koho jsem dost možná zabila. Rychle si kleknu, abych viděla dolů a nakloním se přes okraj. Sice jen kousek, protože, co si budeme povídat, je to celkem výška, ale přesto. Spatřím jeho tělo ležící obličejem ve vodě a na okamžik zpanikařím. ,,Jamesi?!" Zavolám jeho směrem. ,,Jsi v pohodě?" V duchu si nafackuju. Jsem blbá. Ale úplně!
,,No tak, já vím, že jsi. Musíš být, je to jen pár metrů!" Snažím se uklidnit. Muž dole se však ani nepohne.
,,Hlavně mi neříkej, že jsem tě teď zabila!" Rozmáchnu rukama. ,,Teda, řekni mi, že jsem tě teď nezabila!" Zakřičím poněkud zoufaleji, než jsem měla v plánu a zase se pevně chytnu okraje zdi. O vteřinu později se k mému štěstí James vynoří.

,,Starková!" Zařve mým směrem, jen co trhavě popadne dech. ,,Děláš si, kurva, prdel?!"

,,Mluv slušně! Nikdy nevíš, jestli tu náhodou není Steve!" Zakřičím nazpátek. S tím, jak mě pořád hlídá, bych se ani nedivila, kdyby se schovával v křoví, jenom aby věděl, jestli náhodou nepiju něco jiného, než vodu. Třeba čaj, nebo, nedej Bože, kafe! Které bych si teď ale sakra dala.

,,To je mi u prdele, sakra!" Ječí dál. ,,Tys mě kousla! A shodila ze zdi!" Zní dost naštvaně.

,,Ale koukni se, žiješ!" Argumentuju. ,,Tak vstávej, já počkám tady!"

,,Tak to ani náhodou! Pojď sem dolů, ještě jsme neskončili!" Vyškrábe se ven z vody a sundá si tričko.

,,Nesnáším tě, Barnesi!" Ukážu mu vztyčený prostředník a rozejdu se ke schodům, přičemž se po cestě málem rozbiju - nemůžu přestat myslet na jeho břicho. Sakra, potřebuju chlapa. Pokud to takhle půjde dál, tak po Jamesovi ještě i vyjedu.

,,Tak aby bylo jasno-" začnu, jakmile vyjdu ven na plácek, kde by se měl nacházet polonahý a mokrý James (a ne, vůbec nic to se mnou nedělá...). Bohužel, nebylo mi z hůry dáno, abych tu větu dokončila, takže jen co se stihnu rozhlédnout kolem a zjistit, že tady Bucky není, vyskočí na mě zpoza rohu a tvrdě mě přitiskne ke zdi. Hlasitě zaječím leknutím a zároveň bolestí, když se moje hlava, ne zrovna přátelsky, setká s betonovou plochou za mnou.
,,Co blbneš?!" Vyjedu na něj.

,,Bojuj." Usměje se.

,,Ale no tak!" Protáhnu, mezitím co na opasku hledám nůž a psychicky se připravuju na tomu, že se moje noha chystá ublížit tomu hezkýmu obličeji.
Ještě předtím mi ale koleno vyletí k jeho rozkroku, doufám, že ne moc silně, přičemž jeho naprosto nepřiměřená reakce skládající se ze spousty nadávek na mou osobu a uvolnění stisku kolem mého těla mi umožní definitivě vymanit se z jeho sevření a zaútočit jako plnohodnotný protivník. Teda, skoro. Já mám nůž a on ne. On má nakopnutý koule, já ne.

Jak říkám, skoro vyrovnaný boj. Který vyhraju, protože on prostě nebude mít lepší vlasy než já, sakra!

*********

,,Ó můj zkurvený Bože!" Zaječím nadšeně snad na celou základnu. Sedím obkročmo na Buckyho hrudníku, ke krku mu tisknu nůž a nemůžu tomu uvěřit! ,,Já vyhrála! Já vyhrála!" Slezu z něj možná až přehnaně prudce a omylem ho přitom sejmu kolenem do slabin.
,,Promiň?" Sklidním se a s omluvou mu pomůžu na nohy.

,,V pohodě." Zaskuhrá s jemným úsměvem na tváři. ,,A vidíš, měl jsem pravdu. Stačila ti jenom dostatečná motivace."

,,Víš, co to znamená, že jo?" Vykřiknu až příliš energicky a změním tak téma.

,,Jó, tohle." Povadne mu úsměv a poškrábe se na zadní straně krku. ,,Hele, Sandro, co kdybys to ještě přehodnotila?" Se strachem v očích si rukama promne vlasy.

,,Tak to ani náhodou!"

,,Ale no tak! Já bych tě taky nenechal bojovat s Natashou."

,,To jako, že na ní nemám?" Založím si naštvaně ruce na hrudi. ,,A neříkej mi Sandro, do pytle!"

,,To jako, že na ní nemá nikdo." Ustoupí o krok dozadu. ,,Prosím, alespoň o tom přemýšlej." Zní skoro zoufale. ,,Sandy, prosím!"

,,Uvidím." Usměju se na něj a rozejdu se směrem, kde tak nějak tuším normální vchod do budovy. Předpokládám, že to budou ty obrovský automatický dveře pod nápisem 'Avengers'. Zajímalo by mě, kdo byl tak kreativní, že tam lihovkou dopsal 'ne SHIELD'. Tipla bych si, že Fury. Zatím sice nemám moc z čeho posuzovat, ale podle všeho je na kecy o SHIELDu dost háklivý. Nejsem úplný asociál, jsem na netu, tak vím, co se s tou organizací stalo. Sama pro sebe se uchechtnu, když si představím Nicka stojícího na štaflích s Centropenkou v ruce, snažícího se, aby jeho "vzkaz" pěkně vynikl. O vteřinu později můj úsměv vystřídá naštvaný výraz, když mi na skoro holých zádech přistane něco ledově mokrého. Jak jsem očekávala, sundám si z lopatek Jamesovo mokré tričko.

,,Ty si koleduješ, Barnesi!" Otočím se na něj, načež po něm již dříve zmiňovaný svršek naštvaně mrsknu.

,,Já?!" Chytí letící předmět do ruky, čímž se přesto bohužel nevyhne tomu, aby schytal další ledovou sprchu. ,,Pořád ještě jsem tvůj trenér!"

,,Pořád ještě jen na pár dalších dnů, to zaprvé. A za druhé, vzpomeň si, kdo porazil koho."

,,To byla naprostá náhoda!"

,,Začni přemýšlet, co uděláš s těma ostříhanýma vlasama, Lociko!" Zasměju se a vběhnu dovnitř budovy.

Dobrá nálada se mě drží ještě asi pět sekund, než si uvědomím, že vlastně nevím, kam jdu.