For Me

17

Ne, že bych si chtěla stěžovat, nebo tak něco, ale upřímně, tohle mě za chvíli zabije. Už je to asi tři týdny ode dne, kdy mi začaly tréninky a podobné blbosti a mám pocit, že to za chvíli zabalím vyčerpáním. Mám neskutečně nabitý program, neustále po mě někdo něco háže, střílí, nebo na mě prostě jenom ječí. Jsem nucena jíst zdravě, nesmím pít alkohol a Steve mi pořád stojí za zády, aby mě kontroloval. Dokonce mi zabavil i krabičku cigaret, kterou jsem ukradla uklízeči. I přesto, že nekouřím.

Moje fyzička, která byla - jak jsem zjistila - naprosto příšerná se sice rapidně zlepšuje, ale neskutečně to bolí. Mimo jiné totiž, při vyvíjení větší fyzické zátěže dochází k výbojům vycházejícím z mého těla, což znamená, že nemám šanci svoje schopnosti krotit. Ale pracuju na tom. Wanda a Vision - jehož jméno je podle mě málo výstižné (já bych mu říkala spíš "neumím používat dveře a ctít zdi chlápek")  mi v téhle oblasti dost pomáhají. Tak třeba včera jsem se s Wandou srazila na chodbě a jenom to s ní kapánek cuklo...
Se Stevem a Buckym střídavě trénuju souboj na blízko. Bohužel, díky mé zálibě v bodání do cizích lidí oba dost trpí a Steve se tomu tudíž snaží co nejvíc vyhýbat. Naopak James se tváří, jako by ho bavilo si každý druhý den obvazovat rány. Navíc, začínám mít podezření, že s tím souhlasil jenom proto, aby mnou mohl házet po podlaze, což dělá velmi - jakože vážně, vážně velmi - často.

********

,,Zase jsem vyhrál!" Usměje se Bucky vítězoslavně a sleze že mě. Pomalu se vyškrábu na nohy. Bohužel, při tomhle konkrétním druhu souboje nesmím používat svoje schopnosti. Což je na pytel.

,,Tak protože já proti tobě nemám absolutně žádnou šanci, víš? Tohle není fér." Postěžuju si.

,,Spíš nemáš motivaci."

,,Není důvod k tomu mě motivovat. Dostatečná motivace pro mě neexistuje." Seberu mu z ruky jeho flašku s vodou a napiju se.

,,Tak půjdeme běhat okruhy."

,,Cože? Proč?" Zaskuhrám vyčerpaně.

,,A budeme běhat tak dlouho, dokud si nevymyslíš něco, co tě dostatečně namotivuje." Usměje se na mě. Tam chlap nedává logiku...

,,Hajzle." Hodím po něm láhev a začnu si zavazovat tkaničky. ,,Vím, kam se mi díváš, prasáku." Zasměju se, pociťující jeho pohled ve svém výstřihu.

,,Co?" Jemně zrudne. ,,Do očí se ti dívám." Odtrhne se od mého dekoltu a najednou ho začne hrozně zajímat les za oknem.

,,Jo, jasně." Poplácám ho po rameni a vydám se směrem k východu z budovy.

*******

,,Asi... asi budu zvracet." Opřu se o strom za sebou a snažím se popadnout dech.

,,Nebudeš, věř mi. Tuhle fázi už máš za sebou." Zasměje se Bucky.

,,Tím bych si nebyla tak jistá." Hnusně se na něj podívám a pak obrátím svůj zrak na jednotvárnou oblohu, abych jim tady nenechala svou snídani - což byly mimochodem ty nejzdravější a nejhnusnější cereálie na planetě.

,,Tak si vymysli tu motivaci. Čím rychleji to zvládneš, tím dřív přestaneme běhat. A teď pojď, pokračujeme." Nabídne mi James ruku, aby mi pomohl zpět na nohy.

,,A to má být jako nějakej zvrácenej způsob tvojí motivace?"

,,Možná." Znovu se rozeběhne.
Pár vteřin se kochám jeho zadkem - nesuďte mě, prosím - a potom ho následuju, přičemž se vší silou snažím vymyslet něco, co by mě bylo schopno dostatečně povzbudit, a není to jeho zadek (ale sakra, já mám vážně problém).

,,Počkej," těžce ho doběhnu, ,,Jamesi, počkej. Já... Už to asi mám!" Zasměju se nad svou genialitou.

,,No? Poslouchám." Usměje se James, a běží dál.

,,Ty vole, Barnesi." Zakleju. ,,Když vyhraju, ostříhám ti vlasy." Vybalím na něj radši rychle svůj skvělý nápad.

,,Cože?!" Zastaví se tak prudce, až je to těžko uvěřitelné.

,,Slyšels. Ostříhám ti vlasy." Usměju se.

James vypadá, že přemýšlí, než zahraje svůj tah: ,,Fajn," přistoupí na to malinko vystrašeně, ,,ale když vyhraju já, tak si dáš souboj na blízko s Tashou." Ušklíbne se James vítězně.

,,Budeme bojovat se zbraněma, nebo bez?" Přimhouřím oči.

,,To se rozhodnu potom."

,,Tak to ani náhodou. Buď dej všechna pravidla hned, nebo se se mnou můžeš rovnou rozloučit." Založím si ruce na hrudi.

,,I kdybys odmítla, tak nikam neodejdeš."

,,Jak si tím můžeš bejt tak jistej?"

,,Protože netrefíš ani do jídelny, natož někam pryč. Navíc, máš podepsanou smlouvu a mě nedělá problém tě popadnout do náruče a odnést zpátky dovnitř. Teda, v případě, že bys předtím trefila ven z areálu." Zasměje se.

,,Fajn, vyhráls." Zvednu ruce nad hlavu. ,,Souhlasím. Já vyhraju, tvoje vlasy půjdou tam, kam patří. Kamkoliv pryč."

,,Ale pokud vyhraju já..." sebevědomý úsměv stále neopouští jeho obličej.

,,Což se nestane."

,,Pokud vyhraju já," zdůrazní znovu, ,,utkáš se s Nat v souboji na blízko. Beze zbraní."

*******

,,Tak to ne!" Udělám několik kroků zpět. Stojíme na asi tři metry široké zídce necelých pět metrů nad vodní nádrží u základny.

,,Tak to jo." Odbude mě James prostě a hodí po mě opasek.

,,Tohle jsme si nedomluvili."

,,A vadí ti to?" Usměje se. ,,Takhle budeš mít větší šance na výhru."

,,A taky na utopení." Hodím nejistý pohled na vodní hladinu pod sebou.

,,Neříkej mi, že se bojíš." Uchechtne se Bucky.

,,Nebojím! Jenom je mi to nepříjemný, chápeš?" Rozhodím rukama, načež si zapnu opasek, i přesto, že s tím nesouhlasím. ,,Asi jako kdybych tě nutila mluvit se mnou rusky."

,,Na opasku máš kdyžtak lanko s trojnožkou." Ignoruje druhou polovinu toho, co jsem řekla. ,,Pro případ, že bys byla tak blbá a padala."

Povzdechnu si, pokřižuju se a potom se postavím pár metrů od něj, připravená na to cokoliv, co se může stát. Nesnáším ho, debila. Jestli mě tu dneska utopí, přísahám, že ho budu chodit strašit až do konce jeho ubohýho života.