For Me

19

,,Petere! Hej, Petere!" Zavolám snad přes celou chodbu na toho kluka.

,,Agentko Starková!" Ozve se z druhé strany chodby James výhružně ještě než stihne Peter odpovědět na moje volání.

,,Sakra! Petře, Petříčku!" Rychle doběhnu zmiňovaného a schovám se za jeho zády. Sice je minimálně o pět let mladší než já, to však nic nemění na tom, že mě pořád skoro o hlavu převyšuje.

Svůj pohled oba zaměříme na blížícího se stále mokrého a polonahého Buckyho se svým tričkem přes rameno, nechávajícího na podlaze mokrou stopu.

,,Co to má jako být?" Zasměje se Peter tiše.

,,Skoro nic. Mimochodem, díky za nabídnutí se jako štítu." Poplácám ho po rameni a chystám se vyhnout Jamesovu zlomyslnému pohledu a blížící se ráně tričkem. Jenomže, jak už mi mohlo dojít, super voják (navíc naštvaný) proti naprosto vyřízené mojí maličkosti, neschopné se soustředit na nic jiného, než na jeho břicho, přičemž ani myšlenka na to, že je mu asi sto let nepomáhá - je zkrátka předem jasné, jak to dopadne.

Už už jsem se začala psychicky připravovat na to, že skončím rozmáznutá na podlaze, s kudlou v břiše, nebo tak něco, jenomže on mě prostě popadl za pas, přendal mě přes Peterovo rameno (možná jsem toho chudáka kopla) a přehodil si mě přes to své. Křičela jsem a kopala, jako kdyby mě na nože brali, s ním to však ani nehnulo a mě bylo líto použít na něj svoje schopnosti. Tak jsem se jím prostě nechala nést ven z budovy, raději se nezamýšlejíc nad tím proč, a místo toho po cestě zamávám pár známým tvářím, mezi něž patří i Roberto. Zatváří se, jako by mnou silně pohrdal, otočí se na podpatku a odejde někam pryč.
Dala bych ruku do ohně za to, že šel podat výpověď s tím, že s blázny tu pracovat nehodlá.

,,Zavři oči a zhluboka se nadechni." Ozve se mi vedle zadku.
Než se stačím zeptat, proč bych měla, nebo nebo než mi dojde o co tu jde, pohltí mě ledová voda.

,,Ty ses asi posral!" Zařvu naštvaně, jen co se vynořím. Odhodím si vlasy z obličeje.
Odpovědí mi je pouze jeho podezřele rychle se vzdalující smích.

Pokud jsem do teď byť i malinko přemýšlela nad tím, že mu ty vlasy stříhat nebudu, tímto okamžikem se tyto myšlenky vytratily kamsi na dno nádrže, stejně jako moje náušnice (naštěstí ne diamantové... Tohle je lekce pro Kim Kardashian... Lepší šunt z trhu na fesťáku, než... Víte co, to sem vlastně ani nepatří)

*****

,,Já tě nechápu." Zavrtí nade mnou Tony hlavou, když mi čistí rozseknuté koleno. Nechala jsem se trochu unést emocemi a se snahou Buckymu maximálně ublížit jsem se za ním rychle vydala, nehledě na to, že mokré tenisky a kachlová podlaha nejsou kamarádi. Takže jsem skončila rozpláclá o ceduli "pozor, mokrá podlaha" s rozseknutým kolenem, a James to naštěstí schytal jenom dveřmi do nosu. Od Roberta.

Docela vtipná náhoda. Nicméně, pomohl mi dostat se sem na ošetřovnu, nebo co to vlastně je, za což jsem mu vděčná. Muselo to vypadat neskutečně komicky. Dvojice na kost promáčených, smějících se šílenců, kdy jednomu z nich tečou litry krve z nosu a druhému z nohy.

,,Proč?" Usměju se na Tonyho.

,,Vždyť ti muselo být jasný, že proti Barnesovi nemáš žádnou šanci." Řekne to, jako by šlo o naprosto jasnou věc.
Vlastně by byl rád, kdybych prohrála. Včera u večeře si na nás ostatní sázeli. Jediný, kdo nesázel na Jamese, byl Thor. Protože nerozumí "midgardským platidlům". A taky JARVIS. Ten vsadil na mě. Bohužel, nemá peníze a není to člověk (nebo cokoliv musíte být, abyste mohli vsázet na své přátele), takže jediný, kdo vsadil na mě, jsem byla já, tudíž mám teď nechutně moc peněz.

,,Ale já vyhrála." Odporuji Tonymu naštvaně. Zasekne se v pohybu, zvedne ke mě hlavu a potom se rozesměje.

,,Fakt vyhrála, Starku." Poplácá mě James při vstupu do místnosti po rameni, krví nasáklý kapesník držící si u nosu. Tonymu zmrzne úsměv na tváři.

,,A deset dolarů je v hajzlu!" Zakleje ode dveří Eric. Pomalu se začínám cítit blbě za to, že jsem mu ten měsíc zpátky udělala to, co jsem mu udělala. Možná jsem totiž sekla s tím, že o nic nejde a on teď možná... tak trochu... očividně docela dost trpí. A pořád se vtírá do laborky a má blbý kecy.

,,Jo, pěkně si postěžuj, Killmongere, protože ty na to máš naprosté právo!"
Poukáže Anthony na svých šest tisíc, které včera tak nadšeně na Buckyho vsadil se slovy: ,,Ber to jako takovou motivaci". Vlastně, ani já nechápu jejich systém sázek. Jeden vsadí tři dolary (Sam - jak jinak, že jo) druhý šest tisíc, a všem to je jedno.

,,Chybami se člověk učí." Poučí nás Steve stojící ve dveřích. Hej ale fakt už, co tu všichni dělají, do pytle?

,,Jak říkávala paní Thomasová, moje sousedka přes chodbu a skoro babička, každé hloupé rozhodnutí, které kdy uděláš, tě posouvá dál a dává ti vědět, že jsi byl debil, že jím pořád jsi a že jím také zůstaneš." Seskočím s úsměvem z lékařského lehátka, načež mi opět podklouzne noha a já sebou s hlasitou ránou mrsknu na podlahu.

,,Jak říkávala paní Thomasová..." Začne James, smíchy se popadajíc za břicho.

,,Sharp? Mohla bys jít, prosím, na chvíli se mnou?" Přeruší ho podezřele rychle Steve s podezřele vážným výrazem a pomůže mi na nohy.

,,Jo, jasně, že jo."

,,Ale asi se předtím obleč."

*******

Starková," začne Fury, jen co za sebou zavřu dveře jeho kanceláře, ,,jak to vypadáte, proboha?" Pozastaví se nad mými mokrými vlasy, bosýma nohama a Tonyho obrovským tričkem s potiskem "přežil jsem výlet do New Yorku", přes které prosvítá moje oblíbená - a zároveň jediná, kterou jsem si přivezla z Londýna - sportovní podprsenka.

,,Vyhrála jsem." Usměju se na něj.

,,Dvacet babek v prdeli." Zanadává sám pro sebe. ,,Ale teď jste tu kvůli něčemu jinýmu." Přestane se divit mému vítězství - ono se hlavně není čemu divit, protože jsem prostě dobrá, takže už by toho mohli všichni nechat - a podá mi nově vypadající složku.

,,Čí to je?" Zeptám se ho.

,,Francesca Madison Thomas." Odpoví Kapitán stojící u dveří. Spojím si zmiňované jméno s obličejem své sousedky, paní Thomasové. Nevěděla jsem, že její druhé jméno je Madison. ,,Znáš ji?" Optá se Steve.

,,Co se jí stalo?" Vždyť jsem o ní před asi deseti minutami mluvila! Takže přejdu rovnou k věci. Jsem si jistá, že je něco špatně. Přece by si mě sem Fury nevolal, aby se mě za Kapitánova doprovodu zeptal, jestli bude příliš hrubé žádat po té paní, aby mu upekla sušenky. Paní Thomasová totiž nepeče.

,,Podle všeho šlo o výbuch plynu v bytě."

Tak a je to v prdeli.