For Me

9

Čekala jsem, že se do mě Tony pustí, že jsem nezodpovědná, sebestředná, a já nevím, co ještě, nebo, že s tím začne Fury, nic z toho se však nestalo. Tony sice vypadal, že toho chce hodně říct, Kapitán i Fury na něj však pokaždé hodili tak ošklivý pohled, že radši mlčel.

,,Takže, slečno Starková," začne Fury.

,,Sparrowová."

,,Slečno Starková," ignoruje mě, ,,váš podpis, poprosím, sem, sem a," otočí papír, který přede mě položil, na druhou stranu, ,,sem." Podá mi propisku.

,,Cože?" Pokud si myslí, že se mu tady úpíšu k já nevím, čemu, tak je buď úplně mimo, nebo... Úplně, ale úplně mimo.

,,Měli jsme jistou dohodu, copak už jste zapomněla?" Připomene mi smlouvu, kterou jsem podepsala, když mi bylo asi deset. Šlo o to, že jako jeden z mých opatrovníků - bylo potřeba, aby jich bylo víc, než Tony - může rozhodovat za mě.

,,Bylo mi deset a nechala jsem se uplatit lízátkem." Ušklíbnu se. ,,Navíc, vaše opatrovnictví padlo, jakmile mi bylo osmnáct." Ten chlap je úplně mimo.

,,Prostě to podepište." Povzdechne si.

,,Ne."

,,Ne?"

,,Ne." Stojím si za svým, snažící se ignorovat Kapitánův upřený pohled, Furyho tvář zkřivenou do udivené grimasy, i Tonyho, vypadajícího, jako že to za chvilku definitivně zabalí.

,,Proč?" Ozve se Kapitán.

,,Možná tak vypadám," vstanu i se smlouvou - či co to vlastně je - od stolu, ,,ale nejsem blbá."

,,Co tím chceš naznačit?" Narovná se Tony ve svém křesle.

,,Že se chci vyspat, převléct, umýt a najíst. A potom si tu vaši nabídku možná poslechnu, tohle," ukážu na papír ve své náruči, ,,si pořádně pročtu, bez vás za zády a možná se i domluvíme." Vyjdu ven z místnosti a zavřu za sebou dveře.

Ujdu sotva deset metrů, když si uvědomím, jak jsem vlastně blbá. Nenápadně zacouvám zpět ke dveřím pracovny, načež se opět otevřu. Tony zrovna o něčem horlivě diskutuje s Kapitánem a Fury se tváří, že někoho za chvíli praští.

,,Ale potřebuju pokoj. A oblečení a jídlo." Strčím dovnitř hlavu.

****

Po tom, co se Tony málem popral s Furym kvůli tomu, že mu zakázal odvést mě do mého pokoje, a poslal Kapitána, se jím - Kapitánem, ne Tonym (naštěstí) - nechám vést do jižního křídla základny, kde by, podle všeho, měli bydlet agenti.

Nebo taky ne. Poslední dobou se nějak moc často mýlím.

Po nějakých pěti minutách chůze začne přítomnost agentů řídnout, až nakonec zmizí úplně.

,,Kapitáne?" Zeptám se, když odbočíme do vedlejší chodby a projdeme velkými železnými dveřmi do proskleného koridoru.

,,Jsem Steve." Zastaví se, až do něj málem narazím, otočí se a podá mi ruku.

,,Fajn," přijmu ji, ,,Sharpay."

,,Já vím." Usměje se, než se opět rozejde.

,,Takže, Steve," bože, to je divný, ,,kam, že to vlastně jdeme?"

,,Do jižního křídla základny."

,,No, to vím, ale co tam je?"