For Me

14

,,Děláte si ze mě legraci, Starková?!" Vtrhne Fury do laboratoře.

,,To záleží."

,,Nemůžete je tak někoho zranit a odejít pryč!"

,,Očividně můžu."

,,Kde jsem udělal chybu?" Skrčí Tony zamyšleně obočí.

,,Vážně to chceš vědět?" Usměju se na něj. ,,Mám celej seznam věcí, ve kterých si udělal chybu."

,,To chci slyšet." Opře se Eric o futra dveří, kterými se právě chystal odejít pryč.

,,Nikdo to nebude poslouchat." Přeruší to Fury. ,,A vy," ukáže na mě, ,,teď jdete do zasedačky."

,,Proč?"

,,Protože další 'hele Tony, ta tvoje dcera dcera se mě pokusila zabít' už nesnesu. Takže tě představím, ty konečně podepíšeš tu posranou smlouvu, abychom mohli začít s výcvikem a všem vysvětlíš, co se tu sakra děje!" Vmísí se do toho Tony.

,,Fajn, ale přestaň na mě ječet!"

,,Já neječím!"

,,Hysterko." Otočím se směrem ke dveřím. ,,Ale," obrátím se zpět na všechny přítomné, ,,mám hlad. Tři dny jsem nic nejedla."

,,Někoho zavolám, aby vás dovedl do jídelny." Odfrkne si Fury a projde kolem mě pryč z laboratoře.

********

Fury mě asi nemá rád. Bůh mě taky nemá rád. Tony mě za chvíli přestane mít rád. A ten agent, který mě má zavést do kantýny, mě nemá rád určitě. Z nějakého důvodu je to ten stejný agent jako ten, kterého jsem potkala večer na záchodech. Plus, když mě "vyzvedával" v laboratoři, práskla jsem ho dveřmi. Dvakrát. Ale jednou to bylo omylem, přísahám! Podruhé proto, že mě štval jeho pohled.

Nicméně, za doprovodu jeho nepříjemných pohledů a tichých nadávek na můj účet byl nakonec Roberto - jak jsem si ho pojmenovala (doufám, že nikdy nebudu mít děti, nebo psa, nebo cokoliv, čemu se musí vymýšlet jméno) - schopný dopravit mě až ke kantýně.

,,Teď už to snad zvládnete." Pokyne mi rukou ke dveřím. Opatrně nakouknu dovnitř. Jsou tři odpoledne, tudíž tam skoro nikdo není.

,,Jo, asi jo." Kývnu a uměju se. Roberto si něco zámumlá sám pro sebe a rozejde se pryč. ,,Děkuji za pomoc!" Zavolám za ním ještě a potom konečně vyjdu vstříc jídlu.

Malinko mě znepokojuje ta podobnost se školní jídelnou. Je tu výdejní okénko, stojany na odevzdané tácy a spousta stolů. Akorát v rohu místnosti nestojí nepříjemná stará uklízečka, ale agent. Pokrčím nad tím rameny, stejně to nezměním, i když mě to děsí, a vydám se po směru výdeje.

********

Tak jo, tohle byla chyba. Fury má dost peněz na to, aby měl v garážích zaparkováno sto osmdesát letounů, mohl platit všechny ty stračky v laboratoři a osm set agentů, ale nemůže nechat vařit dobrý jídlo. I to nejlepší jídlo co tady mají - zelený těstoviny s omáčkou (nejsem si jistá, jestli je ta zelená úplně v pohodě) - chutná jako starý ponožky.

,,Máš tady volno?" Ozve se přede mnou, zrovna když pečlivě zkoumám jednu z těch pochybných těstovin na mém talíři a na stole přede mnou se objeví kovová ruka a tác s ještě nechutnějším jídlem. Tady si ani netroufnu hádat, co to je.