For Me

21

Nepřítomně se posadím vedle Jamese do křesla a vezmu si hrnek s kafem, co mi Wanda podává. Steve už otevírá pusu, aby mohl začít s přednáškou o zdravém metabolismu, přiměřené hladině všemožných látek v organismu, věcech ztěžujících mi trénink právě kvůli látkám, jako jsou kofein, alkohol, nikotin a asi třech miliardách dalších blbostí, jenže po něm Nat vrhne tak ošklivý pohled, že si to radši rychle rozmyslí.

James občas zvedne pohled z papírů ke mně, jednou vyčítavě, podruhé naštvaně, párkrát možná i malinko zklamaně. Jasný, neříkám, že jsem žila jako světice, ale on taky určitě randil. Vlastně ani nevím, proč to řeším. Vždyť spolu nic nemáme. Tím nechci říct, že bych ho nebrala (brala, a všema deseti, to si pište), ale... Víte co? To je radši jedno.

Tony je pořád silně soustředěn na fotky mých kamarádek.

Celá společenská místnost je ponořená do ticha, přerušuje ho pouze klapot Ericových bot, když přechází při čtení tam a zpět.

,,Chci jet do Londýna." Přeruším tu tichou hodinku po necelých dvaceti minutách. Setřu si slzu z tváře a zvednu hlavu. Buckymu vletí do pusy pramen vlasů, když se ke mně rychle otočí, a začne se dusit. Ještě bude rád, až ho ostříhám.

,,Hele," začne Peter klidným hlasem člověka snažícího se rozmluvit kamarádovi skok z mostu, ,,jsi unavená, smutná, hrozně dlouhou dobu jsi nejedla nic normálního" zrak všech přítomných se na  ten malý okamžik přesune na Steva, ,,a tak jednáš v afektu. A meleš blbosti."

,,Ten kluk má pravdu, Sharp," odkýve Tony, ,,víš co? Zajedeme si na pizzu. Do města, co ty na to?"

,,Nebo můžeme zajít do baru!" Přidá se nadšeně Eric.

,,Do kina!" Zapojí se i Natasha.

,,Nakupovat!" Všichni přesuneme svou pozornost na Thora. ,,Co je? Baví mě to."

,,Nicméně," protáhne Tony nejistě, ,,co ty na to? Bude to sranda."

,,Jo, jet s náma všema mezi lidi... To bude paráda. Vždyť si bude připadat jak v base."

,,Killmongere!" Okřikne ho Nat. ,,Nepomáháš."

,,Nesnažte se to zlehčovat. Pokud je zabila Nová Hydra - což udělala - tak tam stejně někdo musí..." Začnu.

,,Ale ten někdo nebudeš v žádném případě ty." Založí si Anthony ruce na hrudi.

,,A to jako proč?"

,,Pokud po tobě Ada a Nová Hydra jdou - což dělají - nikam tě odjet nenechám."

,,Navíc, nemáš dokončený Avenger výcvik." Připojí se Steve.

,,To je mi u prdele." Zvednu se z křesla. ,,Asi stejně jako tvoje iracionální obavy." Prsknu na Tonyho a zamířím k sobě do ložnice. Nechci nic říkat, ale mám pocit, že začínám malinko vyšilovat.

,,Tohle je ten nejmíň iracionální strach, který jsem kdy měl!" Volá za mnou. ,,A mohla by ses laskavě vrátit?" Pokračuje. ,,Ještě jsme neskončili!"

,,Naser si!" Zařvu a prásknu dveřmi od pokoje, načež po nich sjedu k zemi. Zvednu ruku nad hlavu a poslepu otočím klíčem. Konečně si tady - sama a naštvaná na jediné lidi, kteří mi zbyli (i když to je osina Killmonger a Anthony zrádce Stark a všichni ti ostatní magoři) - uvědomím celou realitu okamžiku.

V životě jsem snad nebrečela víc.

*******

,, Sharpay Alessandro Denebolo Starková!" Buší mi Tony naštvaně na dveře. ,,Koukej ty zasraný dveře okamžitě otevřít!"

,,Jinak co?! Vřísknu mezi slzami. ,,Zakážeš mi opustit tuhle posranou základnu?! Stýkat se s přáteli?! Pozdě, už jsou všichni mrtví!"

,,Sharpay!" Kopne do dveří tak silně, až nadskočím. Odsednu si kousek vedle a pokračuji ve vyšilování opřená o postel.

,,Nevěřím, že nebyl dobrý rodič." Slyším šeptat Wandu. ,,Ale já svého tátu neznám, tak nemůžu posoudit." Očividně se snaží vykroutit.

,,Ty, Tony, a proč jí prostě nenecháš být?" Zajímá se Stevův hlas.

,,Ty vole, vždyť jí umřeli skoro všichni, koho znala. I mě došlo, že by mohla udělat bůh ví jakou blbost." Pronese Ericův hlas vševědoucně.

,,Mohl bys laskavě mluvit slušně?" Zase Kapitánův hlas.

,,Visione," zapojí se James, ,,co kdybys ses na ní šel mrknout ty. Ty otevřený dveře nepotřebuješ, ne?"

,,To jste tam jako všichni?!" Fňuknu a obejmu rukama obrovský polštář poté, co ho vztekle stáhnu dolů z postele. Možná bych měla nějakou tu blbost udělat. Třeba se podřezat, nebo předávkovat. Ale to všechno už se mnou Tony zažil (nesuďte mě, bylo lehčí snažit se umřít než se pokoušet o opak). Ještě se můžu oběsit... Ale neumím uvázat ten uzel. Do pytle, měla bych se začít snažit. Tony použil moje všechna jména a já? Brečím tady do polštáře jako malé dítě.

,,Nejsme!" Postaví se ke dveřím místo Tonyho Natasha - alespoň hádám, dost možná se tam mačkají oba, ,,Thor je v jídelně!"

,,A Peter taky!" Přisadí si Tony, protože on prostě musí mít v rozhovoru se svou světu nebezpečnou, emočně labilní dcerou to poslední slovo!

,,Ale já jsem tady, pane Starku." Ozve se Peterův hlas nejistě.

,,Ticho!" Rozpoutá se na chodbě tichá hádka.

,,Vypadněte!" Mrsknu po dveřích polštář.

,,Ale..." Ozve se Tony tiše.

,,Všichni!" Otevřu. Přede mnou stojí doslova všichni Avengers přítomní na základně. I Thor. ,,Hned!" Vřísknu, když se nikdo z nich nemá k odchodu.

,,Sandy." postaví se přede mě James s lítostivým úsměvem na tváři, mezitím co se někteří z ostatních začínají trousit pryč. Tony se akorát hnusně dívá.

,,Tony, jdeme." Chytne ho Steve za paži a odvádí jej do společenky. ,,On to zvládne." Kývne k Jamesovi hlavou, když se Anthony pořád nemá k odchodu.

,,Nechte otevřený dveře." Ukáže na nás Tony prstem a potom se konečně rozhodně přestat odporovat Kapitánově stisku na jeho rameni. Uchechtnu se.

,,Nepotřebuju tvojí lítost." Stočím svůj pohled na Jamese, jen co Steve s Tonym zajdou za roh.

,,Já vím, že ne." Podotkne tiše a následuje mě do pokoje. Dveře nechá otevřené. Protočím nad tím očima, dojdu je zavřít.

,,Tak proč jsi tady?"

,,Neměla bys teď být sama." Roztáhne ruce, připravené mě obejmout. ,,I když bys možná teď sama být chtěla," pokračuje, když tam jen tak stojím a se zvednutým obočím na něj hledím, ,,není to dobrý..."

,,Děkuju." Přeruším ho svým vpádem do jeho náruče. ,,Že tady jsi." Dodám, když mě pevně sevřou jeho paže a on si mě tím přivine ještě blíž k sobě. Hezky voní, a hřeje a má uklidňující dech a... a vůbec.

,,Není vůbec zač."