For Me

20

,,Takže je mrtvá?" Vyhrknu, snažíc se pobrat ten šok. Nemůžu tomu uvěřit. Paní Thomasová vždycky patřila mezi ty, o kterých jsem myslela, že mě přežijou. I když, už teď žiju déle, než jsem předpokládala, takže moje "přežívající" teorie nejsou zrovna ten správný záchytný bod.

,,Bylo to rychlé." To mě má jako uklidnit?! Jsem si myslela, že Kapitán America bude dobrá podpora.

,,To mě nezajímá. Už víte, kdo to udělal?" Zeptám se rychle, sundám ze sebe Kapitánovy ruce, které mi před deseti vteřinami položil na ramena, asi ve snaze mě tím nějak uklidnit (nebo co já vím) a o kousek odstoupím, abych měla dostatek prostoru na... Nevyšilování. Nechci tu brečet. Bylo by to trapné. Ale někdo mi sakra zabil mou skoro babičku!

,,To vás ani nenapadlo, že to mohla být jenom nehoda?" Přimhouří Fury podezřívavě - zase, ten chlap má problém (a proč mi to, do pytle, v duchu zní jako znělka sitcomu?) - oči. Jasně, taky to teoreticky vzato mohla být nehoda, přece jen už to byla stará dáma, takže mohla třeba zapomenout vypnout sporák, nebo tak... až na to, že paní Thomasová už od devadesátého pátého roku nevařila.

,,Asi sotva mohla nechat zapnutý sporák, když ho už pětadvacet let nezapnula." Odbudu ho. Fakt teď nemám náladu na jeho pitomý dotazy. Ta paní umřela a očividně to má co dělat se mnou (Fury není ten typ člověka, co by prostě jenom tak vyřizoval kondolence přátel - to by u něj museli Steve s Buckym i bydlet - a tohle byl hnusnej vtip a jeden z důvodů, proč půjdu do pekla - a taky proto, že zabíjím lidi...). V prvé řadě mám co dělat, abych se tady nerozbrečela, natožpak se s ním tady dohadovat o kuchyňských spotřebičích.

,,Máme podezření na jistou skupinu." Podá mi Steve pár papírů.

,,Nová Hydra." Přečtu nahlas a srdce mi vynechá pár úderů. Nová Hydra je skupina žoldáků vysílaných Hydrou, se kterými byste se potkat vážně nechtěli. Přeju si, aby už ta sračka uvnitř mého hrudníku znovu bít nezačala, bohužel se tak nestane, takže se zhluboka nadechnu a dělám, jakože nic.

,,Není to poprvé, co je máme v hledáčku," pokračuje Fury. ,,Mají na účtě dlouhou řadu atentátů, od nějakého roku..." Nakoukne do papírů.

,,Dva deset." Doplním ho mimoděk. ,,Ten rok jsem začala." Moje dva roky v Rusku. Je mi jasný, že už to Fury ví. Steve se na mě koukne dost překvapeně, Zatímco Nick hodí "já-to-říkal" pohled a opře se hluboko do svého křesla.

,,Netvař se tak překvapeně." Prsknu po Kapitánovi. ,,Musels to vědět. Navíc," nalistuji v papírech fotku z jedné z misí, ,,až na tyhle vlasy a deset let..." Ukážu na asi čtrnáctiletou dívku s pouty na rukách i nohách, podlitinami na celém těle, vedenou dost nepříjemně - nejen - vypadajícím chlápkem, ,,musels mě poznat." Povím mu třesoucím se hlasem a ztěžka usednu na pohovku. Přemáhám se, abych se nerozbrečela.

,,Starková, jak dlouho jste s nimi spolupracovala?" Optá se Fury chladně. Ten na to jde rychle. Možná proto nemá ženskou...

,,Nespolupracovala jsem s nima." Nahmatám si na předloktí vypálenou značku a kupu jizev kolem. ,,Nebyla to spolupráce. Bylo to buď mise, nebo trest." Vysvětlím jim.

,,Vybírala jste si mise?" Ty vole, co je s tím chlapem špatně? Nejdřív že mě dělá Avengera, kamaráda, trénuje mě a nutí dodržovat Stevův jídelníček, a potom mě tady vyslíchá jako zločince.

,,Ze začátku ne."

,,Proč potom ano?"

,,Odpor bolí, Nicku." Bezděčně zatnu čelist. ,,Vážně jo."