For Me

15

Přišli jsme pozdě. Nejdřív jsem nemohla najít tričko, potom ponožky a nakonec jsem potřebovala tři pokusy k tomu, abych si správně obula boty. Prostě štěstí.

Mezitím co na mě Bucky čekal, našel v kuchyňce sáček kukuřičných křupek. Radši nebudu řešit, proč se Avengers zásobují kukuřičnými křupkami.

Takže jsem sice úplně blbá, neumím si obout boty a z vlasů mi ještě pořád kape voda, ale aspoň neumřu hlady.

,,Dáš mi alespoň jednu?" Přeruší Bucky ticho chodby.

,,No to jo, ty srando." Udělám pár kroků dozadu a schovám si křupky mezi paže.

,,Kolik, že ti to je?" Zasměje se.

,,Zkus hádat." S úsměvem si hodím další kousek do pusy. A netrefím se.

,,Tipoval bych tak pět, maximálně šest."

,,Jo, jasně." Ušklíbnu se. ,,To je stejná blbost jako říct, že tobě je třeba sedmdesát."

James po mě hodí krátký "to bolelo" pohled.
,,Proč je to podle tebe taková blbost?" Zeptá se.

,,Na pětiletou mám moc velký prsa. Navíc, copak tobě je sedmdesát?"

,,Zaprvé, neřekl bych..."

,,Hej!"

,,A zadruhé, ještě pár let přidej."

,,Jak to myslíš?" V hlavě mi to šrotuje o sto šest.

,,Tak, jak to říkám." Pokrčí rameny.

,,Jo počkat!" Zastavím se. ,,Ty jseš ten seržant Barnes? Z Kapitánovy jednotky?"

,,Už to tak bude."

,,Ale... já myslela, žes umřel."

,,Kéž by."

*************

Se smíchem rozrazím dveře od zasedací místnosti a vpadnu dovnitř. James mi právě předváděl patnáctiletého Steva a já jemu na oplátku umírajícího lachtana - i když ne úmyslně.

Všichni přítomní se na nás otočí, Tony se zatváří tak hnusně, až se ho skoro leknu a Furyho se leknu určitě.

,,Starková," kývne Fury hlavou na pozdrav, ,,Seržante," podívá se na Jamese, ,,jdete pozdě."

,,My víme." Usměju se na ředitele sladce - doufám.

,,Jaká je vaše omluva?" Protočí nade mnou okem.

,,Zdrželo nás oblékání se." Pokrčím rameny. Fury si frustrovaně povzdechne, jedna polovina přítomných vyvalí oči a ta druhá se uchechtne. V Tonyho hlavě už je Bucky mrtvý a já zamčená na Malibu s katolickou jeptiškou.
Tony je sice kurevník (vím, o čem mluvím, když mi bylo deset, měla jsem každý druhý den novou "tetu", kterou už jsem potom nikdy neviděla), ale já si kluky vodit domů nemohla. Dokonce jsem to měla napsané na obrovském plakátě, který byl přilepený na dveřích mé tehdejší ložnice.

,,Tohle si ještě odskáčeš." Zašeptá mi u ucha James než si odejde sednout si na své místo mezi Kapitánem a Ericem. Ten z něj nespouští pobavený pohled, zatímco Steve se tváří, jako by ho nejradši na místě vykastroval.

Všechny ostatní oči jsou otočené na mou maličkost.

,,Ehm, ahojte?" Mávnu na ně nervózně rukou.