Princezna na útěku

1. Útěk

-Král Morrganstamu-

Roky plynuly a Karin rostla jako z vody. Vzhled podědila po mně, ale jinak je to celá Mad a toho se bojím. Už od pěti let začala střílet z luku a musím říct, že ji to šlo úžasně. V tu dobu jsme to měli s Madison těžké a tak jsme ji nechali ať si klidně střílí. Madison po porodě Karin ještě dvakrát potratila. Oba jsme z toho byli hrozně zničení.

Než jsme si to uvědomili, Karin uměla jezdit na koni. Vždy byla tak roztržitá jako její matka. Utíkává do lesa a vracívá se až za soumraku. Problém je v tom, že má za pár dní šestnáct a podle dohody si bude muset vzít mladšího syna krále Essenu. Nejdříve si měla vzít Edwarda IV. staršího syna královského, ale nakonec se rozhodlo, že půjde o Jamese I.

Madison ji to nechce říct. Já však věřím, že by to měla vědět. Jde o její život, musí se dozvědět co jí čeká. Večer ji to řeknu, to je to jediné co pro ni můžu udělat.

-Princezna-

"Princezno! Kde jste?! Madam!" volali na mě mé služky. Jako vždy jsem se jim schovala, tentokrát na strom. Hledají mě po celé zahradě už hodně dlouhou dobu. Já si v pohodě jím jablko a kopu nohama.
Tak to je život. Nemůžu říct, že jsem nevychovaná. Mamka měla vždy nějaké problémy a tak mi věnovala čas jenom večer a taťka měl zase kralování. Nemám jim to za zlé, chápu to. Ale že bych byla nevychovaná? Ne to ne, všechny příkazy poslouchám, teda snažím se. Ale co? Proč bych nemohla mít vlastní názor?

"Karin už bude večeře! Slez dolů!" řekla matka nezaujatě, ale vlastně se i dobře bavila. Má vždy tak dobrou náladu, pokud se netrápí.

Seskočila jsem ze stromu a uhladila si šaty. "Dámy." řekla jsem, když jsem procházela kolem mých služek. Zamračili se a zakroutili hlavou. 

Taky vás mám ráda. Pomyslela jsem si.

Vešla jsem do velkého sálu, kde už na mě čekali rodiče spolu s tetou, strýcem a mým bratrancem. Sedla jsem si vedle bratrance a poplácala ho po rameni.

"Zdravím všechny, omlouvám se za mé zpoždění, ale měla jsem práci." opáčila jsem a mrkla na mamku. Úšklíbla se a pak už se věnovala jenom veličenstvem z Anglie.

"Tak co Deňo, jak to jde v království?" zeptala jsem se mého bratrance Denise.

"Furt stejný, už mi domlouvají sňatek s nějakou královskou dcerou. Co tobě? Kdy se máš vdávat?" Zarazila jsem se.

"Já se vdávat nebudu." odpověděla jsem rozhodně. Začal se smát. Otec na něj hodil přísný pohled a Denis jako by něco pochopil. Začal se snažit změnit téma hovoru.

"Ehm. Tak co Madison mladší? Jak se vůbec má?" opáčil nervózně.

"Tati, mami, můžu s vámi prosím mluvit? Osamotě?" Přešla jsem Denisovi otázky a začala se věnovat mým rodičům. Ať mi tají cokoliv, tak mi to teď řeknou.

...

Proč že jsem to chtěla vědět? Co mě k tomu vedlo? A co budu dělat? To byli otázky, které jsem si pokládala v hlavě od doby co mi otec řekl ty tři osudná slova. Budeš se vdávat.

A co dělám teď? To co je zapotřebí. Prchám z mého zámku, pryč od mé rodiny. Utíkám tam kde mi je nejlépe. Do lesa. Nikdo mě nikdy nenajde a tím pádem se nikdy nebudu muset vdávat. Nikdy.

pokračování příště

Ahojte! Tak je to tu. Dočkali jste se pokračování Trochu jiná princezna. Snad se vám to líbí.
S láskou.....
Vaše Toro