Texting Yoonmin

37.

Začala se usmívat jako sluníčko. "N-no?" Řekl jsem nejistě. "Vy... No jakože spolu chodíte?" Opatrně jsem přikývl. "Jsem ráda že jsi si někoho našel. A představíš mi ho někdy?" Uchechtl jsem se. "Samozřejmě. Ale jen tak hned to asi nebude." Řeknu nejistě. Udělali jsme popcorn a začali si povídat. Koukali na telku a pak mamka řekla tak moc trapnou otázku, že jsem si myslel že se propadnu hanbou. "Měli jste už spolu něco?" řekne jakoby nic. "Mamíí!" zaupím. "To se nemohu normálně zaptat vlastního syna?" Stále mluvila jako kdyby o nic nešlo. Jí možná teda ne, ale já jsem byl červený úplně všude. O tomhle jsme nikdy moc nemluvili. "N-ne ještě jsme s-spolu nespali." řeknu potichounku. "Tak nezapomeňte.." "Ne mami! Dobrý nechci s tebou řešit tyto věci." Vyjeknu. Mamka se už nádechovala, že něco řekne, ale zazvonil zvonek. Moje záchrana, ale kdo to může být. Otevřu dveře a tam stojí naprosto udýchaný Yoongi. "Stalo se ně.." Nestihnu to doříct jelikož jsem uvězněný v pevném obejetí.  "Jsi v pořádku?" Řekne udýchaně. "Ano jsem co se stalo?" stále nic nechápu. "Volala mi Abby a říkala o tobě hnusný věci a pak něco, že ti natáhla. Musel jsem za tebou přijet." Ještě víc mě obejme. "Ehm Ehm." Uslyším mamku. "Eh no Mami to je Yoongi můj přítel. Yoongi to je moje Mamka."