Texting Yoonmin

73.

Bál jsem se té večeře. Nevěděl jsem co od toho mám čekat, ale společně s tím debilem jsem se vydal za tou, s kterou mám dnes večeřet. Vešli jsme do místnosti, kde byl stůl a mnoho svíček. Posadil jsem se na jednu stranu stolu a vyčkával co se bude dít. Zanedlouho přišla do místnosti ona slečna, se kterou mám večeřet. "Jsem  ráda, že tátovi děláš radost." Řekla se smíchem a posadila se naproti mě. "Ale chci tě mít jen pro sebe." Úšklíbl se. "Už jsem to domluvila s tatínkem. Budeš jen a jen můj." Začala mi chodidlem jezdit po stehně. "Ale nebudeš nosit šaty." Luskla prsty a někdo Přinesl tašku, kterou mi následně podal a ona mě donutila si to obléct před ní! Měl jsem na sobě černé, úzké, roztrhané džíny a bílou košili. "Vypadáš úchvatně, ale ta barva vlasů půjde brzo dolů. Vypadáš jako buzerant s tou růžovou." Nemohl jsem proti tomu říct jediné slovo, protože už takhle jsem jen, tak stal. Řekl bych jen, že nechci a zmlatili by mě. Už jsem si to jednou vyzkoušel. "Pojď jíst." Přikývl jsem a začal jíst kuřecí salát. Byl opravdu dobrý. Musím na tom vidět, alespoň něco pozitivního.