Texting Yoonmin

81.

"Vy mě znáte?" Přeměřil jsem si ho očima. "Vídám vás každý den v novinách a různých stránkách na internetu. Takže jsem si tu tvář celkem zapamatoval." "Půjčite mi prosím telefon?" On s úsměvem přikývl a podal mi mobil. Okamžitě jsem vytočil Yoongiho číslo. Poměrně dlouho to zvonilo, ale pak se ozval jeho hlas. Do očí se mi hrnuli slzy. "Haló? Je tam někdo? Proč nic ne říkáte?" První slza se dostala ven. "Yoongie." Vydechl jsem šťastně. "J-Jim-jimine?" Začal jsem naplno plakat. "K-kde jsi?" Optal se a já popotáhl jsem. "Já nevím. Zeptám se." Obrátil jsem se na toho kluka. "Kde jsem?"  On mi nadiktoval vše potřebné a já to řekl Yoongimu. Típl to a já doufal, že tu brzo bude. Odešel jsem s bistra a sedl si na zem. Začal jsem naplno plakat a nemohl uvěřit tomu, že jsem to zvládl nevím, jak dlouho  jsem tady seděl, ale přede mnou zastavilo černé auto s tmavými skly a z něj vystoupil můj princ. Urychleně jsem vstal ale hned zase spadnul. Yoongie ke mě hned přiběhl, vzal mě do náruče a pevně přitiskl na sebe. Já jen bolestně zakňučel. "Co tě bolí Minnie?" Zeptal se starostlivě. "Ruka a teď i zadek." Fňukl jsem a nasával jeho vůni, která mi, tak dlouho chyběla. Yoongi mě posadil do auta, sedl si vedle mě a řídiči oznámil, že chceme jet do nejbližší nemocnice. Já se během jízdy odpoutal a přitulil se k němu. "Políbíš mě?" Udělal jsem na něj psí očka a on si mě přitáhl do jemného polibku.