Texting Yoonmin

80.

"Tak na to zapomeň." Vyjekl jsem. "Tady jsem já ten, kdo určuje co chce a ty jsi moje malá kurvička, tak poslouchej." Chtěl jsem někam utéct, ale než jsem se vůbec zvedl on mě chytl za ruku a táhl do nějakého pokoje. "Oslovovat mě budeš pane a obleč si tohle. Až budeš hotový, půjdeš do ložnice, kde budeš prosit o to, abych si tě tvrdé vzal." Hodil po mě tašku a zavřel mě tu. Věděl jsem jen jedno a to, že můj zadeček nedostane. Otevřel jsem neslyšitelně okno a i přesto, že to bylo druhé patro jsem skočil do nějakého keře, který mi spomalil pád. Dopadl jsem na břicho, ale hrozně mě bolela ruka. Musel jsem se na to vykašlat a zkusit se co nejrychleji dostat pryč. Brána ve předu byla na elektriku takže to bylo beznadějné, ale na druhé straně zahrady byly dřevěná vrátka. Utíkal jsem tedy zahradou, jak nejrychleji jsem mohl. Proběhl jsem vrátkama a utíkal co nejdál od jeho sídla. Uslyšel jsem auta takže jsem zamířil k silnici. Bylo tam malé bistro u dálnice. Zamířil jsem tedy tam. Celý udýchaný, špinavý a pravděpodobně se zloumenou rukou jsem otevřel dveře a všichni na mě upřeli oči. Já šel až k pultu. "D-dobrý den. M-mohl bych si zavolat?" Prodavačka pozdvyhla obočí. "Tohle je bistro a né telefonika." Někdo mi poklepal na rameno. "Vy jste Park Jimin?"