Přiveď ho

1.kapitola

Bradavice, 28. srpna, večerTu zprávu se Brumbál dozvěděl až od Severuse. Po událostech na konci školního roku měli oba jen velmi málo času na to, aby se rozhodli, zda půjde Snape jako špeh k Voldemortovi. Šel. Kvůli zpoždění se však vrátil v takovém stavu, že jej na bradavické ošetřovně dávali dohromady tři dny. Ale uspěl a během měsíce byl na stejné, ne-li lepší pozici než před čtrnácti lety. Proto to byl právě on, kdo přinesl strašlivé zprávy.Ten den bylo moc hezky. Svítilo slunce, ale nepálilo. Vál jemný větřík, nikde ani mráček. Do začátku školního roku zbývaly tři dny. A právě tenhle den si Snape (ne)vybral na to, aby uříceně vtrhnul do ředitelny. V ruce dokonce pořád ještě nesl smrtijedskou masku. Brumbál se ho skoro lekl."Co se děje, Severusi?" zeptal se ostře a znepokojeně, když viděl, jak Snape rozráží dveře."Má Pottera," zasípal udýchaně muž. Brumbálovi vypadl z dlaní šálek čaje a roztříštil se o kamennou podlahu. Jeho obsah se rozstříkl a oba je zašpinil. Ani jeden z nich tomu nevěnoval pozornost."Jak se to stalo?!""Nejsem si jistý. Asi šel ven z domu těch jeho příbuzných a oni ho přepadli. Myslím tím Malfoye a Lestrangeovou.""Jak je Harrymu teď a kde je?""Je naživu. A něco daleko horšího," Snape se zhroutil do křesla a vypadalo to, že asi začne zvracet. To nejhorší se chystal teprve říct. Brumbál se pomalu posadil."Mluv už, Severusi," zachraptěl připraven na nejhorší. Jenže to, co přišlo vzápětí, to nečekal ani on."On s ním uzavřel dohodu..." Snape vypadal necharakteristicky téměř zoufale, když skryl obličej do dlaní.Brumbál zůstal neschopen slova na skoro půl minuty."Jakou dohodu?" zachraptěl nakonec. "pověz mi to celé, Severusi," požádal ho tiše. Albusi Brumálovi se právě teď chvělo nitro tak, jako ještě snad nikdy."Já nevím, Albusi. Nevím. Svolal nás, tak jsem šel. A tam, vedle Pána zla stál Potter. Jen tak. Neočarovaný, nehlídaný, nespoutaný. A Temný pán nám řekl že... že odteď nikdo z nás nevztáhne na Pottera ruku ani hůlku.... že uzavřeli dohodu a odteď máme Harryho naprosto ignorovat. A naznačoval, že on....já nevím, jak to říct, Albusi. Osobně mi to přišlo, že se Harry stal jeho učedníkem."Albusovi vybuchla v hrudi ostrá bolest. Zalapal po dechu."Řediteli?!" vyskočil Snape z křesla a vrhl se k němu. Přitom rychle mávnul hůlkou a stříbrná laň vyrazila na bradavickou ošetřovnu.Brumbál rudl v obličeji a lapal po dechu. Severus mu rychle uvolňoval hábit u krku. Mířil na něj hůlkou a skoro křičel kouzla první pomoci. Krb zažhnul a z něj vyběhla madame Pomfreyová. Nezdržovala se zděšenými výkřiky. Místo toho pohledem naznačila Snapeovi, ať uhne. Pod kouzly z její hůlky se Brumbálovi vrátila normální barva. Jenže pak začal blednout. Jeho dech byl mělký a zrychlený."Pomozte mi ho dostat na ošetřovnu," obrátila se lékouzelnice na profesora lektvarů. Když starý ředitel ležel v nemocniční posteli, Poppy se ustaraně posadila vedle něj a vnutila bezvědomému muži lektvar. Pak si povzdychla."Je to špatné, Severusi. Nevím, co ho tak rozrušilo, ale Albusovo srdce už není, co bývalo. Je slabé. Co se stalo?" otočila se na ředitele Zmijozelu, který byl skoro tak bledý jako Brumbál. Ten však mlčel. Jen odmítavě zavrtěl hlavou."Merlin nám pomoz," povzdychla se znovu Poppy.Bradavická ošetřovna, 29. srpna, dopoledneSeverus si připadal ztracený. Nejdřív Potter...sám z toho měl infarkt! Utíkal do hradu jak jen rychle to šlo. A způsobil ten infarkt řediteli. Seděl hodiny u jeho postele, aniž by se vůbec převlékl, a rozjímal, co má ksakru dělat. Co se stalo, Proč Potter tak obrátil? Ještě před necelými dvěma měsíci byl zuřivě proti Pánu zla. Nemohl snést, že zemřel Cedrik Diggory. A teď tohle. Snape se nemohl rozhodnout, jestli by dřív chtěl na toho spratka použít Legillimens, nebo z něj vymlátit duši za to, co se stalo Brumbálovi.Po dvanácti hodinách upoutal klimbajícího muže slabý sten z postele."Jak vám je, Albusi?" zeptal se tiše a nadzvedl mu hlavu, aby mu mohl dát napít."Už bylo i líp. Tady jsem dlouho nebyl," slabě odpověděl ředitel. Upřel na něj modré oči."Severusi, přiveď ho. Přiveď Harryho zpátky," zaprosil zoufale."Brumbále, jestli je to jeho svobodná volba..." zamračil se Severus. ...Tak už ho zbývá leda zabít... dokončil myšlenku pro sebe."Nevěřím, že se k němu Harry přidal. Severusi, spoléhám na tebe," zasípal Brumbál. Oči se mu zavřely a stařec zase usnul.Snape vstal. Kolem srdce a žaludku cítil ledovou obruč. Co může vůbec dělat? Bez předvolání před Temného pána bez nějaké důležité informace - to je jen pro masochisty. Patologické masochisty, možná i sebevrahy. A pozítří začíná škola! Severuse vůbec nenapadlo, že by se v Bradavicích Potter objevil. Zvlášť, jestli se opravdu stal Voldemortovým spojencem. Ale téhle variantě nechtěl věřit ani sám Severus Snape. Znal toho idiotského kluka moc dobře, nebo si to alespoň myslel.U sebe v pokoji konečně svlékl smrtijedské šaty a nalil si pořádného panáka. Zabouchl se v koupelně a myšlenky mu jely na plné obrátky. Jenže mu pořád tolik věcí nesedělo. Zvlášť to, proč se Pán zla rozhodl dohodnout se s Potterem, místo aby ho okamžitě zabil.On chtěl zabít Pottera. To se mu honilo hlavou, když uléhal do postele. Převaloval se a nemohl usnout. Napadla ho jen jedna jediná potměšilá myšlenka. Brumbál přes léto reorganizoval Fénixův řád. Vzal tam ke Snapeově znechucení i Siriuse Blacka. Co třeba tomu prašivému psisku střelit, že jeho kmotřenec se kamarádíčkuje s Voledmortem? Třeba by měl Black infarkt takyJenže kdyby Blakovi opravdu napsal, ten idiot by to všechno hned vyslepičil Potterovi. A Severus by mohl spáchat sebevraždu rovnou, aby unikl mučení Pána zla. Kdyby vyhmátl Pottera on a zmáčkl ho, jednal by v přímém rozporu s rozkazy. To by bylo další mučení. Kruci, zasranej Potter! Severus měl svázané ruce! Bez ohrožení vlastního zdraví nebo příčetnosti neměl šanci se k Potterovi dostat nebo ho zmáčknout. Nebo zabít. To poslední by udělal nejraději.Zase vstal a přešel ke kouzlem zamčenému šuplíku. Vytáhl odtamtud zlatý galeon. Jednoduché kouzlo mu umožnilo nastavit na něm datum a čas. Další jej rozpálilo a zároveň se tak stalo u všech ostatních mincí všech členů řádu. Právě svolal na zítra poradu a modlil se, aby to nebyla poslední akce jeho života.Grimmauldovo náměstí č.12, 30. srpna, odpoledneSnape byl na minutu přesný, když klepal na dveře starého domu. Zachmuřil se, když viděl, jak málo jich pořád je. Lupin, Black...na prvního se ušklíbl znechuceně, na druhého hodil jedovatý pohled. Tonksová, Pastorek, Weasley, Moody.Snape si s přemáháním sedl. Netěšil se na následující konverzaci."Myslel jsem, že s tebou přijde Brumbál, Severusi," ozval se Arthur Weasley mírně. Ten Snapeovi skoro nevadil. Jen jeho ratolesti."Ředitel měl infarkt. Nějakou dobu se k nám nebude schopen připojit," opáčil chladně. Sbor rozrušených výkřiků naplnil jídelnu."Ty bastarde," zasyčel Sirius. "Nevěřím ti! Cos mu provedl, ty zrádče?" tasil hůlku. Snape už mu však mířil do obličeje."Jsi pomalý, ty prašivý psisko," zasyčel. "Kdybych zradil já, je Brumbál mrtvý a vy všichni v tuhle dobu taky," vyplivnul."Siriusi, klid. Můžete oba schovat hůlky?" zasáhl Pastorek. Sirius drtil mezi zuby kletby, když si sedal. Snape hůlku pouze sklonil, neschoval."Proč jsi nás sem zavolal? Kvůli Albusovi?" zeptal se znepokojeně Lupin. Severus na chvíli zadržel dech. Musí to říct rychle a pak se bránit, protože Black se ho pokusí nejspíš zabít."Ne. Je to kvůli Potterovi," vyplivnul jedovatě. To jméno mu hořklo na jazyku víc než kdykoliv předtím."Opustil Zobí ulici a byl chycen smrtijedy...." Severus nenavázal dost rychle, protože tentokrát Sirius zavyl a jen díky Lupinovi, který jej briskně přišpendlil ke stolu, právě nedělal ze Severuse kaši. Nebo Severus z něj, že?"Nechcte mě domluvit!" štěkl. "Žije!" zavrčel. "A musím dodat, že bohužel!" neudržel vztek na uzdě."Co si to dovoluješ o Harrym, ty umaštěnej hajzle!" zařval Black."Ten tvůj zasranej kmotřenec uzavřel s Pánem zla dohodu!" zařval na něj Severus na oplátku. Jídelna jako by zamrzla."Jakou dohodu?" vzpamatoval se první Kingsley."Neznám znění. Ale vzápětí přikázal Voldemort všem svým smrtijedům držet se dál od Pottera, jeho přátel, rodiny, Bradavic...prostě všeho, co s ním má něco společného!" prskal Snape. "Stál vedle něj! Aniž by byl spoutaný nebo očarovaný? Co to asi může znamenat? Rozhodně si nedávali šálek čaje!!!" Snapeova slova vzala dech i barvu z tváře všem kolem stolu. Jen Sirius na něj hleděl nenávistně a zarputile."Nevěřím ti, Srabusi," zasyčel na něj."Ani nemusíš, ale na realitě to nic nemění. Ten 'Zlatý chlapec' nás všechny zradil!" Ze Severusova hlasu odkapávala koncentrovaná zášť."Musel pro to mít důvod," uhnul Black očima a zatnul pěsti."To by mě zajímalo, jaké asi," zavrčel Snape. "Možná zachránit si ten svůj rozmazlenej krček.""Není rozmazlenej, ty, ty slizká pijavice!" Lupin musel zase zasáhnout."Uklidni se, Sirie, nebo tě zakleju. Tohle je vážné," zašeptal mu. "To jsou dost... nečekané a vážné zprávy. Neuraz se, Severusi, ale jsi si naprosto jistý, že nebyl očarovaný?" řekl nahlas."Naprosto. Kdyby byl pod Imperiem nebo lektvary, poznám to. Navíc by rozhodně nestál vedle Pána zla jako rovnocenný partner, kdyby byl podroben silou," odpověděl náhle vyčerpaně Severus. "Brumbála ta zpráva složila," přiznal ignorujíc mumlané poznámky z Blackovy strany.Všichni na sebe konsternovaně zírali."Má někdo nějaký nápad?" ozval se do ticha Arthur. Další ticho."Měli bychom zjistit, co k tomu Harryho vedlo," ozval se po chvíli Lupin. "Třeba začít návštěvou jeho příbuzných."Jakmile byl první nápad vyřčen, ostatní ožili. Návrh byl přijat. Severus trval na tom, že se musí vrátit do školy. K Dursleyovým se vypraví Lupin a Weasley. Arthur už tam i byl, takže nedojde k žádné mýlce.Zobí ulice 4, 30. srpna, o hodinu pozdějiArthur Weasley zaklepal na dveře upraveného domku. Otevřela jim Petúnie Dursleyová a vytřeštila oči v šoku nad dvěma kouzleníky. Arthur si vzpomněl na to, jak přehnaně lidé v tom domě reagují."Co chcete?" vyprskla Petunie."Promluvit si. Nepozvete nás dál?" usmál se studeně Lupin. Petúnie se rychle rozhlédla po okolí. Weasley skoro viděl, jak přemýšlí, co nechce víc. Jestli mít je v domě a nebo aby sousedi viděli, že jí před domem stojí podivná individua v pláštích. Druhá obava byla silnější. Sykla na ně, aby šli dovnitř a rychle za nimi zavřela."Petúnie, kdo klepal?" ozval se z obýváku hlas Vernona Dursleyho. Sotva se však otočil, zblednul. Z obýváku bylo vidět do předsíně a on právě uviděl ty lidi. Zvednul se a zamířil k nim jako rozzuřený býk."Co chcete v mém domě?" zahřměl. Ale měl strach. Jeho oči bloudily mimoděk po kouzelnících, jak hledaly hůlku."Rádi bychom si promluvili o Harrym," odpověděl mu bez pozdravu Arthur. Lupin zatím jen mlčel a nasával pachy. Harryho tu vůbec necítil. Naprosto a vůbec žádná pachová stopa. Ten chlapec tu nebyl týdny."Není o čem mluvit!" prskl Vernon a Petúnie vystrašeně přikyvovala."Ale je. Jak je to dlouho, co tu není?" ozval se konečně vlkodlak."Nebudu vám na nic odpovídat! Vypadněte z mého domu!" zbrunátněl Dursley. Vzápětí mu mířila špička Lupinovy hůlky do obličeje."Odpovězte," zazněl z úst bývalého profesora strohý rozkaz."Vernone!" vyjekla Petúnie. "Řekni jim to!" Vyváděla zbytečně, Vernon Dursley zkrotl před hůlkou jako beránek."Odešel hned na začátku prázdnin," vybreptl. Začal se potit strachy."Odešel, nebo jste ho vyhodili?" zavrčel Lupin."Ne, odešel sám! Přísahám, že je to pravda!" bránila se ohnivě Petúnie. "Ten nevděčník přišel, řekl nám, že už sem v životě nevkročí a zase odešel! To je všechno! Nevíme, kam šel a je nám to fuk!" skoro ječela."Jestli lžete, budete litovat," zamračil se hrozivě vlkodlak. Kývli na sebe s Arthurem a oba se přemístili k branám Bradavic. Brumbála našli na ošetřovně."Jak vám je, Albusi?" zeptal se starostlivě Weasley."Za chvíli budu běhat jako mladík," pousmál se smutně ředitel. "Severus mě zpravil, že svolal schůzi. Jak to dopadlo?" V jeho očích bylo víc nadějí, než bylo příchozím milé vidět."Harry odešel od Dursleyových hned na začátku prázdnin. Nikdo z nás o tom neměl nejmenší tušení," přiznal Lupin."Kam šel?""Dursleyovi to nevěděli. Nemáme se čeho chytit," odpověděl sklesle Arthur. Brumbál bolestně sevřel oční víčka."Tak to nezbývá než čekat, až si Severuse zase zavolá Voldemort," prohlásil těžce.Vůbec nemusel čekat dlouho.