Přiveď ho

25.kapitola

Vila Siriuse Blacka, 16. dubna, brzké ránoHarry nedokázal dospat. Když se ručička nástěnných hodin přehoupla přes tři hodiny ráno, přepadla ho nevolnost. Uklidňující lektvar mu sice dopomohl ještě ke třem hodinám spánku, ale víc to prostě nešlo.Uvidí Severuse.Nechce ho vidět.Umírá touhou ho vidět.Převaloval se v posteli a spřádal chmurné scénáře, jak by podle jeho mínění mohlo to setkání dopadnout. Pro Merlina, jak může vůbec dneska vylézt z pokoje a jít do Doupěte?! Složí se, jen co Severuse uvidí! Schoval se pod peřinu a ležel pod ní až do osmi. Skoro přeslechl tiché vrznutí dveří."Je ti dobře, Harry?" lehce přes peřinu ucítil dotyk na zádech. Sirius strategicky vyslal Remuse. Harry v duchu zaúpěl. Vlkodlak měl snad šestý smysl pro cokoliv emočního. Horší jako Hermiona. Jen zavrtěl hlavou. Matrace se prohnula pod váhou navíc, jak se Lupin posadil na okraj."Něco pro tebe mám." Starost v Remově hlase Harrymu zakroutila vnitřnostmi. Zhluboka si povzdechl a vzdal se relativního bezpečí světa pod peřinou."Brý ráno," zamrmlal mdle. Vlkodlak se na něj usmál."Na , tu máš," podal mu hrneček s dýňovou sťávou. Aspoň to byla ona, podle vůně."Je v tom kapka povzbuzovacího lektvaru," mrkl na něj Remus."Díky," převzal od něj mladík hrneček a na jeden ráz ho vypil. Hned se cítil trochu líp. Dost na to, aby ho muž vytáhl z postele a Harry do sebe vsoukal trochu jídla. Vaflím s čokoládou šlo tak jako tak odolat těžce."Brý ráno," ozvalo se zívnutí ode dveří, když se vynořil ospalý Sirius. Dopadl na židli a hned se před ním objevil hrnek příjemně vonící kávy."Skvělí skřítci," zamumlal, zase zívl a upil. "Jak jsi na tom, Harry?""No...ujde to," nervózně se zašklebil mladík."Co takhle rychlá návštěva Příčné ulice? Zapomněl jsem něco pořídit pro hostitelku," protáhl se jeho kmotr. Nejdřív chtěl Harry odmítnout...ale nakonec - rozptýlení je rozptýlení. Navíc ho napadlo, že by mohl taky pořídit nějaké dárky. Byl vděčný všem svým přátelům, že ho neodepsali. Navíc zmeškal spoustu narozenin.Když ale všem pořídí dárek, bude muset dát něco i Severusovi. Žaludek se mu sevřel.Ne, nic nekoupí...raději.Nebude to hrubé vůči hostitelce?Ale Sirius dárek kupuje, takže se to vyrovná ne?Přiznej si to, chceš mu něco koupit. Chceš na vlastní oči vidět, jestli přijde a něco od tebe přijme, protože nevěříš, že to udělá.Harry jen tak tak odolal nutkání utéct nahoru a schovat se pod peřinu.Příčná ulice, 16. dubna, dopoledneDavy kouzelníků zafungovaly. Mladík měl najednou mnohem reálnější podněty k úzkosti. Držel se v Siriově zákrytu jako klíště. Člověk by řekl, že v sobotu dopoledne by mohli lidé vyspávat doma a ne se přetlačovat u obchodů!"Asi taky něco koupím. Promeškal jsem tolik narozenin..." zamumlal do kmotrových zad."Kam chceš jít?""Krucánky a kaňoury, Kratochvilné kouzelnické kejkle a zbytek musím ještě vymyslet," povzdychl si mladík."Taky pořád nevím, co pořídit Molly," přiznal Sirius. "Tak nejdřív obejdeme tvoje pochůzky a zatím si to rozmyslím," navrhl. Netušil, že Harry se chystal říct to samé. Co má k čertu koupit Snapeovi? Vždyť tápal u všech ostatních a nevěděl! Netušil, jestli Ron ocení čokoládové žabky nebo nějakou srandičku i po pěti letech. Nevěděl, jestli se Hermiona netopí v nových očarovaných brcích a jaké knihy má a nemá. Netušil, jestli má Ginny pořád ráda čokoládu a zda paní Weasleyová pořád plete svetry... Zkrátka a dobře netušil, jestli si může dovolit pořídit něco praktického, o čem věděl, že by z toho jeho přátelé měli radost. Zbývaly neosobní univerzálnosti. Harry si připadal prostě jako cizinec.V Krucáncích a kaňourech chvíli nerozhodně přešlapoval, než mu padl do oka brk pro děti. Živě si vybavoval, jak měla Hemriona ještě ve škole sklony si při nervozitě u písemky přejíždět brkem po rtech. Vybral jí tři brky, které konce natřené něčím sladkým v různých příchutích - vzal mátový, jahodový a borůvkový. Když měl alespoň ten první dárek, ulevilo se mu. Začal v paměti pátrat po podobných detailech.Když Ginny viděl naposledy, pořád si odhazovala vlasy z očí. Ne že by se Harry odvážil koupit nějaké dívce módní doplněk, ale ve vedlejším obchodě s kouzelnickou galanterií měli za sklem vystavené čelenky očarované tak, aby měnily barvu a vzor podle aktuálního oblečení. Hádal, že to by se mohlo hodit. Druhý dárek vyřešen.Hermiona se mezi řečí zmínila (aby nenápadně zaryla do Rona, který stál vedle), že famfrpálové suvenáry se neustále válejí po celém jejich bytě. Harry tedy chvíli pátral a po poradě se Siriem konečně našel - magickou truhlu, která byla zdánlivě bezedná a ze všeho, co se do ní dalo, vytvářela uspořádaný náhodný výběr, když se otevřela. To jsou skoro dva dárky pro Hermionu, uchechtl se mladík pro sebe.Dál už to šlo snadno. Zvlášť když Sirius radil, co by se asi tak mohlo hodit Billovi a Fleur nebo Charliemu. Paní Weasleyové nakonec pořídili společný dárek. Sirius koupil soudek vína a Harry téměř gigantické balení cukrovinek.Dvojčatům chtěl pořídit něco žertovného, ale co vymyslet někomu, kdo se výrobou šprýmů živí? Nakonec se odhodlal i do mudlovského Londýna. Když tam byl...tehdy...prošel i kolem mudlovského obchodu s žertovnými suvenýry. Doufal, že tam i po pěti letech bude. Naštěstí to bylo po jiné trase než to knihkupectví. I tak se mu dělalo nevolno a mimoděk se tiskl k Siriovi. Muselo to u dvou dospělých mužů vypadat divně, ale Harrymu to bylo srdečně jedno. Nakonec to za to stálo. Sice nevěděl, kolik znalostí mají dvojčata z mudlovské chemie, ale kvetoucí krystaly by je mohly nadchnout. Rovnou tam pořídil i dárek pro pana Weasleyho. S úlevou pak prchl do kouzelnické části Londýna.Zbyla jediná osoba. Severus. Harry nešťastně postával před cukrářstvím a netušil, co s ním. Balancoval s balíčky a snažil se něco vymyslet. Sirius se ohromně bavil, když dělal návrhy."Co takhle maxibalení Bertíkových fazolek?""To ne," zakuckal se Harry."Dávivé dortíčky, aby měl čím trápit studenty?""To by asi neocenil.""Pravda, má zvrácenější metody. Něco na kuchání žab?""Kdyby tak žáby byly to nejodpornější na kuchání. A svoje nástroje má.""Tak mu slib, že se vrátíš do školy a vyvedeš něco, za co bude moct nebelvíru odebrat aspoň dvě stě bodů."Harry se začal smát tak, že málem pustil balíčky."To si nechám v zásobě," pokoušel si otřít slzy smíchu."Tak nějaký pěkný klobouk s vycpaným supem," zamrkal na něj Sirius očividně si užívající další výbuch smíchu."To by pak vykuchal mě místo žab," potřásl hlavou mladík. Sirius si ho chvíli měřil pohledem."Tak to už mě napadá jen darovací kámen," usmál se mírně."Co to je?""To je...," Sirius zaváhal, jestli má pokračovat," Je to slabá magický artefakt, který nese nějaké jednoduché sdělení. Používal se mezi čistokrevnými rodinami například k urovnání sporů. Poklud byl přijat, byly staré spory zapomenuty. Ale může nést jakoukoliv zprávu. Když ji druhá osoba přijme, dává tím najevo, že přijímá to, že jí chceš něco sdělit. Pokud se ho dotkne a pak si ho nechá, přijímá tvé poselství. Když ne, vrátí ho a dělá se, že nic takového ani nebylo," vysvětlil."Aha...to nezní...špatně," kývl Harry hlavou. "A kde se dá pořídit?" zeptal se. Mohl by Severusovi dát tohle? Není to moc osobní? A jakou zprávu mu vlastně chce předat?"Ukážu ti ten obchod."Šli téměř až na konec Příčné ulice a pak odbočili do malé postranní uličky. Stál tam obchod se šprerky. Nápis nad vchodem hlásal ŠPERKY, KLENOTY, ARTEFAKTY, TALISMANY I AMULETY: vítejte v obchodě Chelsea & dcera.Vešli dovnitř. Ohlásil je ihned zvuk jemného zvonečku. Ve vitrínách se skvěly prsteny, náramky, náhrdelníky, brože, přívesky, medailonky... Oči z toho přecházely. Za pultem byly dveře do zadních prostorů obchodu se stříbrným řetízkovým závěsem. Ten se rozhrnul a vešla rusovlasá žena, která se blížila střednímu věku. Na sobě měla vkusný zelený hábit s květinovou broží."Dobrý den, jsem Tessa. Co pro vás mohu udělat?" otázala se příjemným hlasem."Vedete darovací kameny?" otázal se Sirius"Ano. Moment, přinesu je," usmála se žena a zmizela na chvíli za závěsem. Vrátila se se čtyřmi prosklenými boxy. Vypadaly těžce, přesto je nesla namísto levitace hůlkou."Počkejte, pomůžu vám," přiskočil Sirius na pomoc. Tessa na něj vrhla vděčný pohled. Složili boxy na pult a prodavačka je rozložila. Harry zvědavě nakoukl dovnitř."Tady jsou jednoduché darovací kameny," ukázala žena na první box. "Tady jsou kameny zasazené do stříbra, zlata či platiny ve formě přívěsku. V dalším boxu jsou prsteny a v posledním sošky," uvedla očividné. "Ty samostatné kameny lze do ostatních forem kdykoliv vytvarovat či zasadit. Zákazníci si je hned po prstenech berou nejčastěji." Harry zaujatě pozorval kameny, tak ho ani nenapadlo se zeptat, proč si lidé nejčastěji kupují prsteny s darovacími kameny.Krásné byly všechny. Vyleštěné drahokamy i polodrahokamy. Jeden mu padl do očí ihned. Byl lesklý a černý tak, že připomněl Harrymu Severusovy oči. Měl ihned jasno."Tenhle," ukázal."Takže hematit," usmála se Tessa a sundala víko boxu. "Vytáhněte si jej, prosím. Předpokládám, že vy jej chcete darovat?""Ano," přikývl Harry."Darovacích kamenů se smí dotknout jen ten, kdo daruje a kdo přijímá, jinak se naprosto znehodnotí. Ani magie na něj nesmí být aplikována. Až do něj budete chtít vložit zprávu, je třeba jej zahřát v obou dlaních, soustředit se na zprávu a dýchnout na něj," vysvětlila mu žena a Harry pochopil, proč se s těmi těžkými boxy tahala ručně. "Budete si přát krabičku?"Mladík kývl. Vybral stříbrnou ozdobnou krabičku a pečlivě do ní hematit uložil. Zaplatil prodavačce a s nervózní spokojeností konečně mohl domů. Nakupování ho úplně zmohlo. S povděkem přijal od domácí skřítky čaj. Musel dárky ještě pozabalovat. Oběd se měl konat už v Doupěti.Remus si za ním přisedl a ukázal mu šikovné balící kouzlo. Harrymu jej stačilo jednou předvést. Na chvíli to mladíka přivedlo ke vzpomínkám. Kdysi, před šesti lety, by se s učením takového kouzla trápil snad i tři dny. Jenže Voldemort nebyl při učení schovívaví tak jako školní učitelé. Harry se otřásl a užíval si ulehčenou práci. Severusův dárek dlouho převaloval v dlaních, než si promyslel, na co se soustředit, a opatrně na něj dýchl. Povrch hematitu se zamžil a zase vyčistil. Teplo Harryho dlaní neztratil. Harry ho pečlivě uložil do krabičky a převázal.A pak přišel čas se přemístit. Harry si zase a opět musel uvědomit těch pět let bezvědomí. Nejen že neměl složené OVCE, ale ani zkoušku z přemisťování. Musel se s prudce bušícím srdcem spolehnout na Siria. Remus se samozřejmě přemisťoval sám.Bradavice, 16. dubna, dopoledneSeverus sice ležel v posteli, ale nespal. Vznášel se v takovém tom stavu, kdy ani nebdíte, ani nespíte a vzbudíte se víc unavení, než když jste šli spát. V tom polospánku mu nedala pokoje jediná myšlenka. Harry Potter. Jaké to překvapení. Obával se mladíkovy reakce na oslavě. Nemohl si být jistý, zda Harry ví, že přijde. Dokonce zvažoval, buď že za ním přijde dřív, nebo že naopak přijde na oslavu později. Všechny varianty měly své klady a zápory. Předně přemýšlel, co udělat, aby nezpůsobil Harrymu zbytečný stres.Aby byl k sobě upřímný, od doby, kdy přestala mladíkova terapie, si Severus chvílemi myslel, že se asi zblázní. A to uběhlo osm dní. Tairo jej před tím varoval. Severus ho poslouchal velmi pozorně a snažil se na tu možnost připravit. Jako by to šlo. Ta hluboká bolest z odloučení se vyrovnala jedinému a Severus se bránil nad tím přemýšlet.Připomínalo mu to, jak se cítil, když zemřela Lily. A ty pocity si přísahal už nikdy neprožít znovu. Každý má hranici, na které se jednoduše zblázní a když Lily zemřela, Severus k ní měl zatraceně blízko. Pomohlo to, že mohl alespoň vrazit nůž do zad kreatuře, která za to byla nejvíce zodpovědná a ulevit tak vlastní vině.Mohl racionalizovat jakkoliv, zdůvodňovat si, že Harry není mrtvý a že záležitosti mezi nimi se snad časem urovnají...Přesto mu dotek Harryho energie citelně chyběl. V noci se budil s pocitem nezměrné prázdnoty a tápal rukou po chladné půlce postele. Když už usnul, zdálo se mu o strachu a úzkosti, ke kterým nedokáže dosáhnout a utišit je. Ve dne fungoval pouze na zajetých principech, dokonce bral jen třetinu bodů co obyčejně.Jsi hlupák, Snape. Věděl jsi, že to skončí. Zvykl sis na dotek spícího těla a zmrzačené mysli. Ale to Harry už není a, dej Merlin, už nikdy nebude. Je ubohé, že nejdelší vztah sis udržel s pacientem v komatu. Takové a podobné myšlenky mu běžely hlavou téměř neustále.Racionálně věděl, že je to podobné odvykání silné závislosti. Proto se snažil vyplnit svůj volný čas konstruktivními úvahami. Třeba těmi, jak se s Harrym setkat, aniž by ho vyplašil nebo přivedl k hysterii. Bohužel, moc toho nevymyslel. Chtě nechtě musel uznat, že musí nechat věcem volný průběh.Možná... Věděl, že všichni chystají Harrymu dárky. Osobně neměl moc rád dávání dárků, ale možná by se mohl přemoct a dát Harrymu něco, co by jej snad i...uklidnilo? Takových věcí jej moc nenapadlo. Jen dvě. Samozřejmě - mohl by Harrymu poskytnout kompenzaci za narušení sourkomí vlastními vzpomínkami. Nicméně si nebyl jistý, že mladík po něčem takovém touží. Odvažoval se odhadnout, že Harry spíš chce zapomenout a hodit všechno zlé za hlavu. Prostě pokračovat dál. Alespoň v to doufal.Takže zbýval ten druhý dárek.Když jej budík přitáhl k plnému vědomí, první pohled věnoval malé krabičce na nočním stolku. Stále si nebyl jistý, jestli je vhodný.Nebyl si tím jistý ani když si ho vložil do kapsy a opustil Bradavice směrem k Doupěti.Doupě, 16. dubna, poledneHarry nedostal ani příležitost se po přemístění vzpamatovat a už byl v náručí Molly Weasleyové."Harry! Jsem tak šťastná, že jsi tady!" dojatě jej k sobě korpulentní žena tiskla."Já taky, paní Weasleyová," usmíval se Harry a objal ji nazpět. Nechal se vtáhnout do kuchyně. Byla prázdná. Takže oslava se bude konat na zahradě. Koneckonců proč ne - dnešné počasí slibovalo příjemnou teplotu a sluníčko."Něco jsme vám přivezli," usmál se Sirius na hostitelku a s Harrym jí předali dary. Lupin se vytasil s velkou a krásnou kyticí."Nemuseli jste si dělat škodu," dojatě odlevitovala dárky Molly. "Pojďte honem na zaharadu, skoro všichni už tu jsou!" popoháněla je.Harrymu se málem tmělo před očima, když procházel na zahradu. Až asi za tři tepy srdce mu došlo, že nikdo z přítomných nemá černé vlasy. Severus tu nebyl. To bude dobré, hlavně dýchej. Severus nesnáší zpoždění, takže do tří minut tu bude..."Harry!""Ahoj, Harry!""Nazdar!"Různé pozdravy k němu dolétly spolu se záplavou zrzků. Všichni se nadšeně objímali a poplácavali. Teda - Charlieho poplácání Harrymu skoro vyrazilo dech. Ginny ho objala také, stejně jako Fleur a Hermiona. Pan Weasley ho jen dojatě poplácal po zádech."Dobré poledne," popřál všem hluboký hlas. Harrymu zmrazil krev a přitom rozehrál tep rychlostí allegra. Nezmohl se ani na slovo, když zíral na tmavovlasou postavu v profesorském hábitu.Přišel...On přišel... U Merlina, vážně přišel...! běželo mu hlavou zatímco vnímal údiv nad tím, jak přátelsky Snapea Weasleyovic klan zdraví."Výřečný jako vždy, pane Pottere," neodpustil si muž rýpnutí. Harry by přísahal, že se přitom Severus nepatrně usmál, když napřáhl ruku k pozdravu."Já...ehm...," zakoktal se a vůbec nebyl připravený na šok z toho příjemného elektirzujícího tepla, když se dotkl Severusovy dlaně."Podstatu jsem z vašeho sdělení zřejmě pochopil," suše zkonstatoval muž, ale černé oči zůstávaly téměř laskavé, přetože ostražité. Harry v nich ty emoce mohl číst, ale bouře vlastních pocitů mu bránila je plně vnímat. Naštěstí ho zezadu přepadla dvojčata,"Hele, Harry, máme pro-""-tebe super dárek!" spustil Fred s Georgem unisono. Pokud se někdo snad vůbec nezměnil, byla to dvojčata. Harry napůl s úlevou, napůl s nevolí, pustil Severusovu ruku a jen tak mimochodem zaznamenal, že muž se zdraví s panem Weasleym. Jen tak, jako by se nechumelilo!"Tady," strčil mu Fred - nebo to byl George? - pod nos velkou pestrobarevně přebalenou krabici."Mám se bát?" uculil se trochu křečovitě mladík."No dovol, copak bychom ti dali něco nebezpečného?" zahrála dvojčata dotčenost. "Všechno naše zboží je prvnotřídní-""- a životu bezpečné.""Tak jo, ale máte mě na svědomí," zašklebil se Harry a dárek otevřel. Naštěstí ho nevytáhl z krabice. I tak zrudl jako ředkvička a dvojčata se začala lámat smíchy v pase."Frede, mám u tebe galeon! Říkal jsem ti, že se doopravdy začervená!" zajíkl se George. Harry rychle krabici zase zavřel."Díky, to nebylo nutný, fakt-!" nevěděl, jestli se má strašlivě smát s nimi, nebo rozčílit."To víš, neměli jsme šanci pořádně oslavit tvou plnoletost-""- tak aby sis nepřipadal, že jsi o něco důležitého přišel," mrkl na něj George."No to s tímhle určitě nebudu," zamumlal potichu Harry. Rudá z tváří se mu vytratila až při dalším dárku od Molly a Artura. Když uviděl krásný pletený svetr, málem mu zaslzely oči. Na něco se můžete spolehnout vždycky a svetry paní Weasleyové patřily mezi takové věci. Rozhodně si zase připadal jako doma. Od Artura dostal láhev vína. Chvíli na ni rozpačitě zíral, dokud na něj pan Weasley nemrkl a neporadil mu, ať začíná pomalu. Harry se v odpověď uculil. Holt, mezi šestnácti a jedenadvaceti je přece jen rozdíl, že?Ani Hermiona se nijak zásadně nezměnila. Dostal od ní kouzelnickou lékarničku i s příručkou. Začal se smát až ve chvíli, kdy v ní objevil pripašovanou placatku s máslovým ležákem. Hermiona se zapřísahala, že netuší, kde se tam vzala. Ron podezřele nevinně sledoval nebe a dělal, že o ničem neví. Sám dal Harrymu obrovskou knihu. Mladík na to chvíli třeštil oči. Ron a knihy? Jenže když otevřel, pochopil. Pět let famfrpálové dokumentace, věstníků, časopisů i fotek z několika mistrovství. Dokonalý dárek! Další dárky tenhle vpravdě už nepřekonaly. Než přišel Severus. Už jen fakt, že i on donesl dárek byla...Harry si chtěl myslet, že úžasné, ale cítil se tak vykolejený, že víc nevnímal."Doporučuji si tento dárek nechat spíše pro soukromí," řekl mu tiše Severus, když mu předával malou zelenou, zdobenou krabičku."No já tu pro tebe taky něco mám," zřervenal Harry. "A taky...asi...no, asi by to bylo lepší nechat na soukromí," přiznal, když lektvaristovi na oplátku předal svůj dárek. Aby neupadl ještě do větších rozpaků, začal rozdávat dárky i ostatním. Zdálo se, že všechny potěšil. Hermionina reakce ho pobavila nejvíc."Ale ne, Harry! Já už se toho zlozvyku skoro zbavila, ale teď bude všechna snaha v koncích," zanaříkala v legraci lékouzelnice.Charlie mu naopak slíbil, že mu jeho dárek ukáže později, až bude víc času a místa. To rozhodně navnadilo Harryho zvědavost.Když skončili s dárky, všem už pořádně kručelo v žaludku. Nakonec to ale bylo jenom dobře, protože paní Weasleyová navařila jako pro regiment. A všechno bylo neskutečně dobré. Harry šťastně zíral na všechny kolem stolu a užíval si, že tu s nimi může být. Jedno místo přitahovalo jeho oči nejčastěji. Severus vypadal rozhodně zvláštně obklopen Weasleyovými. Nestěžoval si však. Harry si všiml, že při zákusku se mu pokusila dvojčata něco podstrčit. Asi něco nového, protože to nepoznal. Přemýšlel, jestli Severuse varovat, než si všiml nenápadného švihnutí hůlkou pod stolem. Pak se dozvěděl, co to bylo za cukrovinku, protože jedno z dvojčat vylekaně vyjeklo, když mu vyrašil sloní chobot, peří na hlavě a obličej zrůžověl. Děsivá kombinace. Severus potměšile sledoval, jak totéž v mžiku následovalo u druhého dvojčete.Harry se tak smál, že si vůbec nevšiml, že to samé na talíři má taky. Až když z něj místo smíchu vyšlo lví zařvání, uvědomil si, že mu raší hříva a když si sáhl na obličej, nahmátl chlupy, čenich a vousky. Přinejlepším to ale nebylo tak zlé, jak dvojčata plánovala pro Severuse. Aspoň se Harry dozvěděl, jak zní slon a lev při smíchu. Pak už si dalo osazenstvo stolu pozor, takže se Harry nedozvěděl, v co by se proměnili ostatní. Efekt naštěstí po půl hodině vyprchal.Po jídle se Harry musel vytrati na toaletu. Když se vracel, v kuchyni stál Severus. Sám. Klidně tam na něj čekal. Ovšem klidně jen navenek."Otevřeš si dárek?" zeptal se ho muž mírně. Harry kývl, aby ho zase nezradil hlas. Sáhl do hábitu pro krabičku."A ty?" vymáčkl ze sebe. V Severusově dlani se blýskla stříbrná krabička. Harrymu připadaly nějaké podobné. Když svou otevřel, poznal, že se nemýlí. V krabičce ležel smaragdový darovací kámen. Mladík věděl, že ruka se mu viditelně chvěje, když si jej vzal. Jenže v okamžiku, kdy se ho dotkl, měl rázem úplně jiné starosti. Smaragd hřál do prstů a Harry poznal, jak je "zpráva" cítit. Bylo to jako jemné pohlazení po čele a nekonečný pocit bezpečí.A tohle se nikdy nezmění, dýchl na něj šeptaný hlas. Harry ucítil, jak se mu svírá hrdlo.Severus otevřel svou krabičku ve stejné chvíli jako Harry. Jemně vzal lesklý hematit do dlaně. Téměř pálil. Ucítil smíšené pocity. Obavy, úzkost, touhu a nesmělý záchvěv....lásky. Stejně jasné a zářivé jako tehdy. Ani všechen strach ji nemohl zakrýt. Zakrýt Harryho touhu překonat vlastní hrůzu a odpor a sdílet to, co sdíleli před pěti lety.Severus... dýchl na něj nesmělý šepot. Tohohle kamene by se Severus nevzdal za nic na světě. Jediné, co v tu chvíli dokázal, bylo mlčky rozpřáhnout ruce. Vzápětí měl náruč plnou jednadvacetiletého mladíka potlačujícího slzy."Děkuju," špitl Harry."I já, Harry," broukl Severus. Neodvažoval se uvěřit svému štěstí. Dlouhou chvíli jen tak mlčky stáli a zvykali si oba na ten zvláštní pocit - konečně držet někoho, koho strašně chtěli a přitom se ho tak strašně báli. Harry sbíral odvahu zeptat se na otázku, která ho pálila."Severusi?" donutil se začít, protože věděl, že pak už to nebude moct vzít zpět. Trochu se odtáhl, aby staršímu muži viděl do obličeje."Ano?""Můžeš se na mě dívat a..." Harry se zadrhl, ale zarputile se donutil pokračovat, "A nevidět věci, co se staly?""Můžu, pokud můžeš i ty," pousmál se křivě Severus."Tak jo," usmál se trochu uvolněněji Harry. "A co bude teď dál?""Předpokládám, že začneš žít vlastní život a doženeš těch ztracených pět let. Mezitím máš samozřejmě mé svolení mě kdykoliv navštívit," odpověděl Severus s větší lehkostí, než cítil. Zdálo se však, že Harryho to upokojilo a spokojeně zabořil obličej zpátky do mužova ramene."Fajn," vydechl. Za chvíli nakrčil nos. "Divím se, že sem nikdo ještě nepřišel," nadhodil."Hotová kouzla," opáčil sarkasticky Severus. "Nicméně je opravdu čas vrátit se na oslavu."Doupě, 16. dubna, večerOslava se protáhla až do tmy. Nikomu se nechtělo končit, ale únava z celodenního veselí si vybírala svou daň v zívání a protírání očí. Ten čas si vybral Charlie, aby Harrymu předvedl svůj dárek. Vytáhl ho stranou a spolu se přemístili neznámo kam. Bylo tam horko a ten pach Harrymu něco živě připomínal. Jenže Charlie měl ruce přes jeho oči."Víš, říkal jsem si, že doma by ses asi nudil přes školní rok. Tak jsem přesvědčil vedení britské dračí rezervace, kde teď pracuju, aby mi tě dovolili zaměstnat. jestli teda budeš chtít," zakřenil se zrzek a spustil oči. Harry zíral přímo dolů z kopce na kračí kotce."Tohle jsou karanténní výběhy. Na nich bys začínal," vysvětloval Charlie. "Co ty na to? Plat za to není špatný a nudit se určitě nebudeš. Dokonce rezervace poskytuje zaměstnanců i vlastní bydlení a dost často cestujeme po celém světě," uculil se."No že váháš!" vydechl ohromeně Harry. "Díky, Charlie!""Rádo se stalo. Myslím, že do naší party zapadneš jako nic. V pondělí se za tebou stavím a vrátíme se sem zařídit formality,""Dobře," kývl nadšeně mladík.Zrzek mu nabídl ruku, aby se mohli přemístit zpět. Zrovna včas, aby zastihli Severuse na odchodu. Harry za ním vyběhl na cestu."Říkal jsi, že tě můžu navštívit kdykoliv," vyhrkl."Cestu do sklepení znáš," sklonil se Severus, aby mu vtiskl lehký polibek do vlasů, než se přemístil. Harry se křenil jako šťastný idiot. Vrátil se na oslavu, aby se se všemi rozloučil."Ehm, Sirie," zarazil se u kmotra. "Nebudeš mít nic proti tomu, když...půjdu ještě za...Severusem?" Sirius si povzdychl."Harry, tvoje štěstí je teď už jenom ve tvých rukou," usoudil filozoficky pod mírným vlivem dobrého vína. Mladík to vzal jako souhlas. Rozhodl se, že neslyšel, jak Siruus vzápětí zamumlal, že nikdy něvěřil, že tohle řekne. Začervenal se, když na něj Remus povzbudivě mrknul.