Přiveď ho

17.kapitola

Bradavice, 11. září, dopoledne"Ne," odmítl ledově Snape."Severusi, dokud budu žít já, bude žít i on. To je nevyhnutelné," křivě se pousmál mladík. "Je ve mně kus jeho duše.""Už proto tě nezabije, ty idiote! Nechá tě naživu, jestli se tomu bude dát život říkat!" skoro zařval mistr lektvarů. Přes Harryho tvář přelétl stín."Pokud se to stane, zabije mě někdo z vás. Už to stejně nebudu já," pokrčil rameny. Severus skoro vřísklv vzteky."Ne," stiskl místo toho čelisti. Pěsti taky, aby s Potterem nezacloumal."Už s tím nejde nic dělat. Využil jsem práva na výzvu.""Mohl ses ještě učit! Přijít na to, jak se té věci zbavit!""Pokud bych nevyhlásil výzvu, musel bych se vrátit do Temného sídla. Upřímně řečeno, v porovnání s tím, co by mi udělal, se mi smrt zdá jako ta příjemnější varianta," ušklíbl se mladík.Snape se k němu otočil zády. Chtěl odejít. Pocit zrady se do něj zahryzl hluboko jako nůž. Tak jen kvůli tomuhle celé ty roky chlapce chránil? Konečně uviděl, jaký doopravdy je a teď se má jen dívat, jak odchází na popravu? Doteď si myslel že život je svým krutým, výsměšným způsobem fér. Teď si o něm myslel, že je pěkná svině.Strnul jako socha, když jej zezadu nesměle objaly štíhlé paže."Omlouvám se," hlesl Harry. Snape už nemohl stisknout čelisti víc. Bolely ho, ale ten pocit sžírající bezmoci přebíjel fyzické nepohodlí. Neměl vůbec nic, co by na to řekl. Jen na oplátku objal Harryho paže. Ale bylo to špatně. Právě se nechával utěšit mladíkem, který si vybral smrt za ani ne dvanáct hodin.Vymanil se z objetí."Půjdu informovat Brumbála. Asi byste chtěl promluvit s panem Weasleym a slečnou Grangerovou. Dám jim vědět," prohlásil chladně. Nedokázal to jinak. Věděl, že jeho tón není na místě, ale potřeboval od všech událostí citový odstup. Jinak by asi Pottera někam zavřel a kategoricky mu zakázal cokoliv, co by ohrozilo jeho život. Severusi Snapee, jak patetické. A nejhorší bylo, že Harry se na něj usmíval. S pochopením."Děkuju, to bych rád," vzhlédly k němu zelené oči. Snape jen kývl a konečně prchl z ošetřovny.Konečně byl Harry sám se svými myšlenkami. Úsměv povadl. Nesměl dovolit strachu, aby ho ovládl. Jen tak nedokáže Voldemort ovládnout jeho mysl. Spoléhal se na to. K čemu by Voldemortovi bylo tělo, mysl a magie, které nedokáže ovládnout?Jenže nemohl doufat v okamžitou Avadu. Věděl, že Voldemort se jej bude snažit zlomit. Najednou ho polila hrůza.Co když měl Voldemort víc předmětů, jako byl ten prsten? Nebo jako on sám? Hořce se ušklíbl. Jeho úkol je zemřít. Vypadalo to, že Brumbál o těch předmětech ví a když našel jeden, najde přece i další. Mladík se položil na postel a s hlubokým výdechem se uvolnil. Bylo mu líto Severuse. Že jeho snaha udržet ho naživu přijde vniveč.***Brumbál vyslechl, co mu Severus říkal, s bolestí v srdci."Já vím, Severusi," hlesl měkce. Obsidiánový pohled ho probodl s nevěřícným šokem a pak hněvem, který hraničil s nenávistí."Vy jste věděl, že jde na smrt. Nic jste neudělal, jen jste se na to díval!" zasyčel Snape."Nenašel jsem jediný způsob, jak chlapce ochránit," povzdychl si Brumbál."Jak dlouho?" odvrátil od něj pohled lektvarista."Tušil jsem to už od jeho druhého ročníku. Ale najisto? Teprve až se před dvěma týdny vrátil a pověděl ti o tom spojení. Nedá se nic dělat, Severusi.""Tři roky jste tušil a teď jen vzdycháte, že nic nejde dělat?!" zařval muž. "Uvědomujete si vůbec, že Avada Kedavra je to POSLEDNÍ, co toho chlapce čeká?!""Jsem si toho vědom, Ale zároveň ti mohu slíbit, že udělám všechno proto, abych uchránil Harryho od veškeré bolesti.""Jak asi?" vyžadoval Snape odpověď."Jakkoliv. Zajdu za Harrym. Jestli se nepletu, nabídl jsi mu, že dovedeš jeho kamarády...?" vstal ředitel od stolu. Severus jej probodl pohledem a třískl za sebou dveřmi tak, že obrazy se zachvěly na zdi. Ustrašeně si špitaly.Albus Brumbál se rozvážným krokem vydal k ošetřovně. Na hrudi jej tížilo. Nevěděl, jestli vůbec dokáže stanout před Harrym. U Merlina, Severus nemohl tušit, jak jej pravda zasáhla. Celé ty roky dumal nad jiným řešením. Doufal, že bude mít dost času, aby něco našel. Jenže čas brzy vyprší a on měl jen jediný nápad. Ale pro Harryho to mohlo znamenat jedinou šanci. Že není úplně bez karet v ruce jeho žal mírnilo.Přivítal ho hřejivý zelený pohled."Pane řediteli," přivítal ho mladík."Jak se cítíš, chlapče?" usedl stařec na pelest jeho lůžka."No to je už teď tak trochu jedno," zazubil se nervózně Harry. "Zavoláte bystrozory?" zvážněl."Budu muset. Voldemort bez váhání využije své šance." Na to moh, mladík jen kývnout."Víte, myslel jsem, že bych mohl mít nekdy šanci. Že by prostě umřel a všechno by se vrátilo ke klidu," ušklíbl se. "A teď..." povzdychl si.Brumbálovi sklouzla do vousů slza. Stařecká dlaň pocuchala černou čupřinu."Mám pro tebe poslední úkol, chlapče můj," téměř zašeptal. Tak moc se mu svíralo hrdlo. Harry se na něj tázavě podíval."Víš, že smrtící kletba to nebude, že?" znovu ho dlaň povískala ve vlasech."Vím," zavřel na chvíli oči Harry. "Toho se bojím, pane. Co když to nezvládnu?" sevřel přikrývku v pěstích."Zvládneš, chlapče můj. Pomůžu ti, jak jen budu moct. Ale musíš udělat jednu určitou věc. Jsem si téměř jistý, že Voldemort na tebe použije kletbu Aenima Saegra. V tu chvíli musíš myslet na všechny svoje šťastné chvilky. Nebudu ti lhát, chlapče můj, ta kletba se může z toho, co vím, klidně vyrovnat Cruciatu. Ale je to naše jediná naděje, Harry.""Udělám, co říkáte," kývl vážně Harry. "Co je to za kletbu?""To budeš vědět, jamile ji provede. Dopředu se soustřeď jen na to, co je potřeba udělat, ano?" pousmál se smutně Albus. "Za chvíli tu budou slečna Grangerová a pan Weasley. Nechám tě tu s nimi o samotě." Vstal a s posledním smutným úsměvem odešel. Na chodbě se střetl s Harryho přáteli. Od nich se dozvěděl, že Severus šel do sklepení."Co chcete?" štěkl na něj lektvarista mezi dveřmi."Podělit se s tebou o způsob, který by mohl Harryho udržet naživu?" pozvedl Brumbál obočí. Snape ztuhl a ukročil, aby mohl ředitel projít."Povídejte," pokynul mu ke křeslu. sám zůstal stát. Měl založené ruce a strohý výraz. Kolikrát v něm už Albus to sebezapření a popření vlastních pocitů viděl? Brumbál neochvějně věřil ve šťastné konce. Ale blíží se konec, nebo jen etapa v dlouhých bojích? To nevěděl."Za hodinu se sejdu se členy řádu. Až začne boj - a začne rychle - musíte splnit jeden úkol. Zabít Naginiho. Jinak všechno selže. Předpokládám, že Voldemort hada vezme s sebou a nechá jej těžce střeženého za hlavním vojem smrtijedů.""Jak to udrží Pottera naživu?" odsekl Snape."Věř mi, Severusi. Věř mi," vydechl těžce Brumbál. Lektvarista jej měřil pohledem, ale ostře kývl. "Nagini zemře," procedil skrze zuby. Brumbál přikývl a návštěvu ukončil. Měl ještě spoustu organizování všeho potřebného.***Ron a Hermiona seděli na pelesti na smrt bledí. Hermiona měla mokré tváře a už jí pomalu rudly oči."Já tomu nevěřím, kámo," hlesl Ron. "Kruci, proč zrovna takhle! prostě tomu hajzlovi nakopej prdel! Nějaký zatracený duše ti přece můžou být ukradený!" složil si obličej do dlaní, protože oči mu taky zalévaly slzy."Nemůžeš po nás chtít, abychom se na to jen dívali!" vyskočila Hermiona, padla Harrymu kolem krku a rozeštkala se. Harry věděl, že má pravdu. Sám by nedokázal sledovat, jak se kdokoliv z nich vydává na smrt. Pro Rona a Hermionu může udělat jediné. Neverbálně na ni seslal hluboké uspávací kouzlo."Promiň, Rone," usmál se na kamaráda a udělal s ním to samé. Hermionu složil na vlastní postel, Ron se skulil na postel, na které předtím seděl. Narovnal mu nohy, aby neležel skrčený. Oba dva se probudí až za dvanáct hodin. Stejně musel ještě něco vyřídit. Bok ho bolel od námahy. Ještě, že se nechystá doopravdy bojovat. A Voldemort bude zraněný stejně jako on. Leda že by znal lepší léčivá kouzla než madame Pomfreyová. Ta byla naštěstí v kabinetě a nepostřehla, co se na ošetřovně stalo. Harrymu se podařilo obléci se a z místnosti tichounce vyklouznout. S sebou vzal prázdnou lahvičku od protizánětlivého lektvaru.Po namáhavé cestě do podzemí a mnoha pohledech studentů a spolužáků, které míjel, se dostal až ke dveřím Snapeova bytu. Zaklepal. Doufal, že tam lektvarista je. Neměl energii nahánět ho po hradě. Byl. Dveře se otevřely."Máte ležet," zpražil ho chladný hlas."Potřebuju vám něco," opáčil Harry neústupně. V boku ho nepříjemně bodalo."Pojďte dál," pustil ho muž a nabídl mu křeslo. Mladík s úlevou přijal. Vytáhl lahvičku a kouzlem ji vydezinfikoval."Vemte do ní trochu mé krve," podal ji Snapeovi. "Neumím to šikovné kouzlo," podotkl."Na co?" sevřel se přísně Snapeův obličej."Záruka toho, že tu nebude nový Voldemort v šestnnáctiletém těle?" zatvářil se nevinně Harry."Sakra, co si myslíte?!" vybuchl konečně Severus. "Že vás jen tak zabiju pomocí magie krve?! Nestačí vám, že se musím dívat na to, že jdete na popravu?!""Vlastně doufám, že kdyby se to pokazilo, tak mi ulevíte. Voldemort nikdy neplánoval mít mě po svém vítězství jako otroka. Použije moje tělo a moji magii, aby posílil sám sebe! Máte vůbec ponětí, jak příšerný pocit, to je?!" zvýšil hlas naoplátku i Harry. "Vždyť jste to viděl! Jestli zaváháte, vzpomeňte si na to, co jste viděl!" Rozhodným gestem mu podal lahvičku. Severus bílý jako křída mu ji vytrhl. Lehkým švihem otevřel malou ranku na mladíkove předloktí, ze které začala krev levitovat do lahvičky. Naplnil ji do poloviny. Rychle ranku ošetřil. Lahvičku zapečetil a schoval do záhybů pláště."Spokojený?" otázal se stroze."Děkuju," vydechl Harry. "Teď už se skoro nebojím," pousmál se. Najednou se k němu muž sklonil a prudce ho objal. Musel si sám kleknout, ale to vůbec nevadilo. Harry se šťastně zabořil do tuhého objetí. a složil hlavu na silné rameno. Další šťastné vzpomínky do truhličky... Věděl, že jestli je nějaký život poté, Severus mu tam určitě bude chybět. Ale počká. Na Rona, Hermionu, Brumbála, Siriuse, Remuse, i na Severuse. V jeho objetí se čas na chvíli zastavil, aby vzápětí podle zrychlil."Srdce máš po matce, ale tu tvrdou palici po otci," sykl přidušeně Severus, když jej pomalu pustil. Harry se na něho šťastně uculil."Severusi-" začal, ale ať už chtěl říct cokoliv, tvrdá ústa jej přerušila. Všechno kromě toho vjemu se z jeho mysli vypařilo, když nadšeně vyšel polibku vstříc. Pevně se přitiskl k mužskému tělu a pažím, které ho nepouštěly. Blaženě vydechl a zavřel oči. Severus mu tam na druhé straně bude chybět určitě.Když jej mistr lektvarů pustil, černé oči na chvíli odrazily jeho pocity. Proběhlo to tak rychle, že Harry ani neměl čas je všechny zaznamenat."Musím jít na poradu řádu," řekl pomalu Severus s jistou dávkou nevole, když se zvedl. Rychlým kouzlem si oprášil kalhoty."Mohl bych zůstat tady?" prosebně na něj pohlédl Harry. Snape jen kývl a krbem odletaxoval na Grimmauldovo náměstí.Harry se stulil do křesla. Nad krbem visely nástěnné hodiny. Ručička se blížila k poledni. Ještě pár hodin. Zavřel oči a nasával vůni Severusova domova. Skoro jako by muž stál vedle něj. Pousmál se a dlouhé minuty se nechal kolébat vzpomínkou na chvíle, které s odtažitým mužem strávil. Postupně upadal do dřímoty.Bradavice, 11. září, pozdení odpoledneProbudily ho laskavé ruce, které ho hladily po tváři. Zamžoural a protáhl se. Severus se vrátil."Vstávat, Šípková Růženko," broukl letvarista. Vypadal už klidněji a vyrovnaněji. Harry rychle zkontroloval hodiny. Pět odpoledne. Do soumraku zbývala necelá hodina a půl.Vlastní kručení v žaludku mu v tu chvíli přišlo až směšné. Neměl na nic chuť, o to se postarala sílící obruč kolem žaludku."Ředitel, ministr kouzel a velitel bystrozorů by s vámi rádi mluvili," sdělil mu Severus. Harry neochotně kývl. Na Popletala neměl vůbec náladu."Půjdu s vámi, použijeme letax," dodal stále stejně mírně Snape. Harry na něj překvapeně pohlédl. Severus vypadal, jako by se něčím nadopoval. Lektvarista se od něj odvrátil a vhodil letax do plamenů krbu."Bradavická ředitelna."Harry v závěsů za ním vstoupil do plamenů.Cesta krbem mu moc dobře neudělala. Bok jej bolel méně, ale prostě letax nesnášel. Zatímco ze sebe sklepával popel, postřehl, že Popletal pochoduje celý rudý po ředitelně, Brumbál projevuje známky podráždění a velitel bystrozorů stojí u dveří se založenýma rukama a stoickým výrazem. Snape se postavil za Harryho skoro jako osobní ochranka. V podstatě to tak i zamýšlel. Strávil poslední hodinu debatou s tím nechutným, nabubřelým a uječeným ministrem kouzel a jen čekal na záminku ho pořádně proklít. A na to, až se Brousek nebude dívat.Harry si zvědavě prohlédl bystrozora. Vypadal jako starý lev se žlutohnědými vlasy, hustým obočím žlutýma očima a obdivuhodným počtem jizev."Trvám na tom, že je to celé nesmysl! Co tu na nás zase hrajete, Pottere?!" přiřítil se k mladíkovi Popletal."Prosím?" pozvedl Harry obočí."Nehrajte, že nevíte! Ty Brumbálovy povídačky o návratu Vy-víte-koho!""Aha, povídačky," zkřivil rty Harry."Ministerstvo důsledně popírá něco takového! Důrazně vás žádám, abyste odvolal řeči, které mohou vyvolat všeobecnou paniku!""Když počkáte hodinu, můžete se na vlastní oči přesvědčit. A přestaňte na mě ječet," opáčil Harry s bohorovým klidem. Vlastně mu ministr přišel vtipný, jak se snažil zavřít oči před pravdou."Nebudu čekat na nějké vymyšlené spiknutí! Já vás tu zatýkám!" ječel Popletal. Harrymu ztvrdl pohled."Být vámi, nezkouším to," vrhl pohled po Brouskovi. Ten se však nejevil, že by chtěl Popletalův příkaz splnit. Ostře si mladíka měřil."Ha! Brousku, zatkněte ho!" ukázal Popletal na Harryho prstem. "A Brumbála taky za spiknutí a šíření paniky!" rozohňoval se."Počkáme do termínu, který udal pan Potter," odmítl Brousek."Cože?! Jsem váš nadřízený!" zaječel ministr."A očividně neberete dostatečně vážně potencionální ohrožení obyvatel Británie," opáčil klidně Brousek."To je vzpoura! Já vás-!" Popletal nedořekl. Kolena se mu podlomila a pomalu se složil k zemi. Brousek měl okamžitě v ruce hůlku. Podezřívavě hleděl na Brumbála. Ozval se však Potter."Za dvanáct hodin se vzbudí. Dost na to, aby mě mohl nechat zavřít," ušklíbl se Harry."Nemáte v ruce hůlku," zkonstatoval Brousek. Harry pokrčil rameny. Popletal na podlaze silně zachrápal. Brumbál si oddechl a Severus se zatvářil trochu lítostivě. Chtěl toho tlusťocha uřknout. Harry stihl svoje kouzlo dřív."Takže," vstal Brumbál, "Bradavice potřebují podporu bystrozorů. Avšak jak už jsem vysvětlil, zákony oficiálních a předem vyhlášených magických soubojů stanovují, aby ani jedna strana nezasáhla, dokud souboj neskončí.""Že jde o vás, Brumbále, tak souhlasím. Ale jediný náznak smrtijedské aktivity a pošlu svoje muže do boje.""Samozřejmě," usmál se ředitel. Harry se zatvářil mírně zmateně. Že by Brumbál řekl bystrozorům, že duelit bude on sám? Jenže až se pravda ukáže, jak zareagují? Brumbál na něj úkosem mrkl. Mladík se trochu uvolnil."Jdu povolat a rozmístit své muže," pokynul starci Brousek hlavou a odporoučel se."Severusi, je čas," zvážněl ředitel a podával lektvaristovi starou ponožku. Snape přikývl. Vrhl poslední pohled na Harryho. Touha bejmout a políbit toho mladíka skoro zvítězila. Jen přítomnost Albuse mu nakonec zabránila. Proto se spokojil jen s pohledem, než si vzal přenášedlo a zmizel. S jeho odchodem jako by se realita stala pro Harryho skutečnější."Jsi pipravený, můj chlapče," položil mu ředitel ruku na rameno. Harry kývl. Těžko se šlo nějak moc připravit. Připomněl si, proč tam jde. Proč to celé začalo a že i svou smrtí napomůže ke zničení té hadí stvůry. To ho posílilo."Pane? Co jste Brouskovi řekl?" zeptal se."Že vypiju mnoholičný lektvar, abych vypadal jako ty," usmál se ředitel. "Vážně, tak lehce obelhat bystrozora..." zavrtěl hlavou. "Půjdeme, Harry."Prošli prázdnými chodbami. Studenti měli nařízeno neopouštět koleje. Když prošli branou, těžká vrata za nimi zapadla a bylo slyšet zasouvání železných závor. Hrad se připravoval na bitvu. Obklopovala ho namodralá průhledná bublina, za kterou stáli rozmístění bystrozorové. Když se Brumbál a Harry objevili, mnoho z nich zasalutovalo a vrhlo po nich uznalé pohledy."Já musím zůstat tady, chlapče. Mysli na to, co jsem ti řekl," pošeptal Brumbál Harrymu. Mladík kývl. Srdce se mu prudce rozbušilo, zatímco tělo se automaticky pohnulo. Překvapeně pohlédl na Zapovězený les. Vypadalo to, že někdo vypálil několik desítek stromů a vytvořil tak zčernalou louku. Pohlédl na slunce. Zbýval kousek, než se dotkne obzoru. Krásný podzimní večer.Jak šel, rozeznával před stromy na mýtině něco jako kouřovou clonu. Za ní se v šeru lesa rýsovaly bledé kostlivé masky. Nervozita se zahryzla do mladíkových útrob s novou silou. Zastavil se na okraji vypáleného paloučku."Jsem tu," pronesl tichým hlasem a otočil se, aby stanul tváří v tvář Voldemortovi. Hadí tvář zdobil úsměšek."Jsem tu, jak sis určil," sykl výsměšný hlas. "Vážně, Harry, vždycky jsi byl tak zbrklý," pronesl a prošel kolem něj s pohledem upřeným na slunce."Byla to s tebou občas i zábava. Ale tvoje chování v poslední době mě rozladilo, Harry. Nejsi nepostradatelný, víš. K čemu by byl otrok, který útočí na svého pána?" zafilozofoval. "Tvoje magie i jiné zvláštnosti jsou sice zajisté lákavé a přínosné, ale došel jsem k názoru, že jen díky tomu, že máš něco mého," ztišil hlas do téměř smyslného šepotu. "Takže když si to vezmu, mohl bych vědomě provést pokus s nějakým jiným dítětem a tentokrát se postarat, aby vyrostlo se správnými názory," sdělil mladíkovi s velkým zadostiučiněním. Harrymu se udělalo nevolno. Tak tohle Vodlemort plánoval?! U Merlina, on chtěl takhle ohavně zotročit nějaké další dítě!Slunce se dotklo obzoru. Pohyb, kterým Temný pán tasil hůlku a seslal kouzlo, Harry téměř nepostřehl."Aenima Saegra!"Kolem Voldemorta se zvedla černočená temnota. Zvedla se a jako obrovský pařát se vrhla po Harrym. Ten na chvíli strnul. Ta chvilka mohla být osudná. Ozvalo se silné prásknutí a Harry vytřeštěně zíral do Brumbálova obličeje.Starcova hůlka se před ním mihla a neverbální kouzlo uhodilo mladíka v okamžiku, kdy se temné drápy prorvaly do jeho těla. Brumbálova kůže dostala namodralý odstín, jak naběhla každá žilka pod kůží. Voldemort cosi vřískl, ale Harry ho nevnímal. Viděl jen starcovo tělo, jak bezvládně klesá k zemi. Temnota se rozplynula a Vodlemort se rozesmál."Ten starý idiot konečně udělal chybu. Ale tentokrát už se před tebe žádný zachránce nepostaví. Aenima Saegra!" zvolal triumfálně Voldemort.Harry už podruhé sledoval temný spár. Jako by se v něm však všechno probudilo a zalilo hřejivým jasem. Albus Brumbál po něcm něco chtěl. Za chvíli starého pána uvidí, ale teď musí splnit jeho poslední přání! Téměř v sobě ucítil ředitelovo šibalské pousmání.Dotek temnoty...nebolel. Harry ho vnímal jen jako nepříjemný tlak v hrudi. Soustředil se jen na to pěkné....Sirius mu nabízel, aby šel bydlet k němu...Severusovy polibky a péče...Vánoce v Doupěti...Hry řachavého petra s Ronem a dvojčaty...let na koštěti a pocit euforie při chycení zlatonky...Vzpomínky mu běžely hlavou a plnily srdce štěstím a vděčností, že mohl strávit pět let s tak úžasnými lidmi. Světlo začalo nabíralo na intenzitě a pak se roztříštilo do mnoha odrazů a vytrácelo se. Tak to asi má být, pomyslel si Harry. Zdálo se mu, že slyší v dálce výkřiky. Pro sebe se usmál a popřál přátelům štěstí, než sklouzl do sametové černi. On už se nezúčastní.Severus, Kinsley, Lupin, Sirirus v převleku díky mnoholičnému lektvaru, Tonksová, Artur a Moody se tiše vraceli lesem. Bylo po Hadovi. Voldemort nenechal viteál střežit zase tak moc. Většinu sil soustředil při hranici lesa. Severus stiskl čelisti. Žije ještš Harry?Lesem se rozlehl křik, jak najednou smrtijedu spustili kletby a záblesky kouzel prosvítily les. Která strana začala? Nidko nevěděl, ale pozice v týlu nepřítele museli využít. Shodli se na tom jediným pohledem.Víc než deset smrtijedů padlo, než si ostatní všimli, že útok jde i zezadu.Severus ani nevěděl jak, ale smrtijedi jeho a Blacka odřízli od zbytku. Nenávist sem, nenávist tam, nejlepší strategie pro přežití bylo otočit se k sobě zády a proklínat všechno, co se pohne. Musel uznat, že Black rychle nabýval bývalého cviku. Prokousali se až na vypálenou mýtinu, protože většina smrtijedů se buď snažila proplížit do lesa a utéct, nebo sváděli bitvu na půl cesty k Bradavicím s bystrozory.Sirius to uviděl první. Zoufale vykřikl Harryho jména a jako smyslů zbavený se rozběhl ke třem ležícím tělům. Severus se bleskově otočil taky. Pohled na bezvládná těla Harryho i Brumbála jako by mu vrazil kůl do srdce. Rozběhl se za Blackem. Jeho dalšímu výkřiku nejprve nerozumněl. Až ten druhý mu došel."On dýchá! Sakra, musíme ho dostat do hradu, Harry dýchá!" řval na něj Black. Se Snapem se zatočil vesmír. Rychcle poklekl vedle Brumbála.Ten to štěstí neměl. Severus mu s bolestí v duši zatlačil oči."Sbohem, příteli," zašeptal a vstal. Zbývalo poslední tělo. Severus se neobtěžoval zjišťováním životních funkcí. Rychlá Avada poskytla jistotu nehvyšší. Pak se obrátil k Blackovi."Kryju tě. Pohni," štěkl na něj a oba se rychlým krokem drali k hradu. Severus neměl zase tolik práce. Smartijedy silně demotivovalo zhroucení jejich pána. Jen fanatici jako Lestrangeová se ještě drželi. Bellatrix už byla mimochodem po smrti, Pastorek se o ni postaral. Na cestě k hradu je obklopovalo čím dál víc bystrozorů, kteří tvořili ochranný kordón. Avšak teprve až za branami Bradavic si Severus oddechl.Bradavická očetřovna byla přeplněná zraněnými. Když však madame uviděla Harryho, skoro se rozplakala."Rychle ho položtě sem," vykouzlila lehátko ze židle. Sirius Harryho oparně složil. Mladík vypadal příšerně. obličej měl namodralý a rty sivé."Co se mu stalo?" zaúpěla madame. Nikdo nevěděl. Poppy mávala hůlkou čím dál rychleji, než to vzdala a zakryla si dlaněmi oči. Zhluboka se nadechla a obličej odkryla. Oči se jí leskly."Je mi líto. Pro pana Pottera nemůžu nic udělat," pronesla k hrůze všech."Vždyť žije!" vykřikl Sirius."Jen tělo. Jeho mysl je doslova roztrhaná. S tím nic nedokážu udělat. Pokud přežije následujících dvanáct hodin, pravděpodobně se stabilizuje. Ale..." Poppy vytáhla kapesník a vysmrkala se, "Podle mě je poškození jeho mysli příliš velké. Horší než po Total Obliviate."Severus s každým jejím slovem cítil, jak z něj vyškerá naděje vyprchá. Copak to všechno skončí takhle? S Harrym jako bezduchým tělem?