Přiveď ho

19.kapitola

Vila Siriuse Blacka, 23. března, sobota večerJako potisícáté Severus vstoupil do Harryho pokoje. Už mu nepokládal dlaň na čelo. Navyklým pohybem zul boty a položil se vedle mladíka. Pohodlně si přes něj přehodil paži a čelem se dotkl jeho. Dnešek však byl jiný než ostatní dny. Musel cvičení na uklidnění a vyprázdnění mysli udělat dvakrát.Prošel celý Harryho život. Vzpomínky téměř od jeho narození, přes život u Dursleyových a první školní roky. Sám sobě by nafackoval, když viděl, jak chlapec vnímal jeho nespravedlivé napadání. A několikrát musel odolávat nutkání jít a proklít Dursleyovi do bezvědomí a hůř. Děr v paměti ubývalo s přibývajícím Haryho věkem. Jen vzpomínky týkající se Harryho hadího jazyka byly zastřené. Třetina chybějících vzpomínek se nakonec ukázala býti pouze čtvrtinou a ta se převážně týkala raného dětství - okamžiků, které by ze vzpomínek setřel čas tak jako tak.Jenže dnes...Severus se dozví o Harryho posledních měsících, které předcházely boji s Temným pánem. Ani po celé té době nevěděl, jestli chce ty vzpomínky zažít. Už dávno nesledoval Harryho život jako pozorovatel. Žil jeho vzpomínky stejně jako vlastní život. Příčetným jej držely lekce pana Tairo a vyučování v Bradavicích. Nejdřív to byly hádky s Blackem, ale ty časem ustaly.Vnímal teplo mladíkova těla a lehce prolnul do jeho vzpomínek.Zobí ulice 4, 30. června, pondělí...Harryho vyzvedl na nádraží King's Cross strýc Vernon. Jeli v zamračeném tichu. Harry se cítil rozmrzele, protože se netěšil na prázdniny, Vernon zase proto, že Harry přijel. Mladík nejenže byl rozmrzelý. Trucoval. Na konci školního roku se snažil Brumbála přesvědčit, aby ho poslal k Weasleyovým, ale ředitel odmítl s poukazem na to, že u příbuzných bude Harry v největším bezpečí. Sotva Harry zase uviděl obličej strýce Vernona, radši by ho proklel, než s ním jel do Zobí ulice.Uvítal ho nakyslý výraz tety Petúnie. Dudley ho okázale ignoroval - sledoval televizi a u toho se cpal popcornem."Běž nahoru se umýt, za chvíli je večeře," prskla na něj teta. Mladík si odtáhl kufry do ložnice a sešel dolů. Dostal nějaké zbytky od předchozího dne. Bez chuti je do sebe naházel, umyl nádobí a pak se mohl uklidit do soukromí a přemítat nad tím, jaké pochmurné prázdniny ho čekají...Zobí ulice 4, 1. července, úterýHarryho vzbudila boucháním na dveře teta s tím, aby šel udělat snídani. Klasika, napadlo kysele Harryho. Ve škole ho mají buď za cvoka nebo idol, což se periodicky střídá, a tady za domácího skřítka. Nelíbila se mu ani jedna z těch tří variant.Kámen úrazu přišel po snídani. Teta trvala na tom, aby šel nakoupit."Nemám opouštět dům," namítl Harry."To říká kdo?" založila si ruce Petúnie."Brumbál.""Přestaň mi odmlouvat! To si mám dojít nakoupit sama? Těch dvě stě metrů do obchodu tě nezabije!" zvýšila žena hlas."Dost dobře by mohlo!" odsekl stejně napruženě Harry. "Jde po mě vraždící maniak!" Petúnii se na tváři mihl strach."Nevymýšlej si!" křikla na něj."Nevymýšlím!""přestaň se se mnou hádat a jdi na ten nákup!""Jak chceš! Rakev budeš platit ty," zavrčel Harry a natáhl se pro lístek. Petúnie uhla."Dojdu si tam sama, ty drzý kluku. Běž do pokoje, máš domácí vězení," prskla na něj. Harry otráveně odešel do ložnice a vzal si namátkou první učebnici, kterou našel. Lektvary, no fuj. Zase ji tam vrátí. Stejně by mu ten slizoun Snape dal T, i kdyby všechno uměl. A Hermiona to stejne vysvětluje líp než učebnice.Den plynul neskutečně pomalu. O půl páté slyšel Harry cvaknutí dveří a strýcovo zavolání na Petúnii, že je doma. Bezva, teta si určitě bude stěžovat a slízne to ještě od Vernona. Já chci do Doupěte, zaúpěl Harry v duchu. Strýcovu reakci však ani zdaleka nevystihl. Asi za půl hodiny po jeho příchodu se do horního patra roznesl vzteklý křik následoaný dupáním po schodech. Vernon, rudý jako rak, rozrazil dveře."VEN!" zahulákal. "VEN! VEN! To jsem měl udělat už před lety! Sovy si tu z toho dělají sovinec, pudinky vybuchují, polovina salónu zničená, Dudleyho ocásek, teta Marge poletující u stropu a k tomu ten létající Ford Anglia - VEN! VEN! A máš to! Jsi historie! Tady nezůstaneš, rozhodně ne když po tobě jdou nějací šílenci, nebudeš ohrožovat moji ženu a syna, nebudeš nám sem zatahovat svoje problémy. Jestliže máš dopadnout stejně, jako tvoji budižkničemové rodiče, tak tě tu nechci! VEN!""Co?" nevěřil Harry svým uším."Slyšels dobře," pokračoval strýc Vernon, nakláněje se vpřed a strkaje svůj fialový obličej přímo před Harryho, takže ten cítil, jak na něj prská, "seber se a jdi! Ještě včera ses nemohl dočkat, až odsud odejdeš! Tak se seber a běž a nikdy už tě nechci vidět u našich dveří! Proč jsme si tě vůbec tehdydy nechali, to nechápu, Marge měla pravdu, měli jsme tě dát do sirotčince. Byli jsme moc měkcí, mysleli jsme si, že to z tebe budeme moct vyklepat, že z tebe uděláme normální dítě, ale teď je jasné, že jsi byl prohnilý už od začátku a já už mám toho všeho dost!"Teď vypěnil i Harry."FAJN! Tak já jdu!" vřískl. Bylo to jednoduché, ani si nevybalil. Stačilo vrátit knihu do kufru a zaklapnout ho. Sebral všechny svoje věci a s mrazivým pohledem na Petunii a Vernona odešel. Slyšel, jak za ním zamykají dveře. Co teď má dělat?Mohly by...Mohl by zavola Záchranný autobus a dojet do Londýna. Ubytovat se třeba v Děravém kotli. Kdyby chodil do mudlovského Londýna, smrtijedi by si ho přece nevšimli, no ne? Vztek z vyhazovu sice zůstal, ale plány Harrymu trochu projasnily náladu. Přece jen to nevypadá jako špatné prázdniny.Postavil se k silnici a mávl hůlkou. Do dvou minut zaskřípěly brzdy a dveře křiklavě žlitého autobusu se se skřípavým protestem otevřely."Dobrý den, jmenuji se Stan Silnička a jsem prův-!" začal Stan. Pohlél však na pasažéra a vytřeštil oči. Harry rychle naznačil, ať nekřičí. Stan se zatvářil spiklenecky a mrkl na něj se širokým úsměvem."Kam to bude?" zeptal se."Děravý kotel, Londýn," odpověděl Harry a natáhl ruku s penězi."Bude stačit autogram," rozzářily se průvodčímu oči a uhnul, aby mohl mladík nastoupit."Ehm, kam?" zeptal se Harry rozpačitě."Ernie, jedem!" zvolal Stan a zabouchal na řidiče. Autobus vyrazil svou zběsilou jízdou vpřed."Přijdu za váma na další zastávce!" houkl Stan na mladíka a Harry se vydal k volnému sedadlu. Pravda, v některých zatáčkách ho od průletu celým autobusem zachránily jen držadla přimontovaná ke stropu. Nakonec se však usadil.Stan si opravdu přišel další zastávku. Donesl brk s inkoustem a popis si nechal naškrábat na spodní stranu své čapky. Vypadal, že se štěstím nejspíš rozplyne...Děravý kotel, 1. července, úterý...Harry si domluvil s hostinským pokoj na týden a rovnou mu zaplatil. Pokojík dostal malý, ale co víc potřeboval, že? Kriticky zhodnotil zásoby peněz. Samé kouzelnické. Takže první den bude muset ke Gringottům rozměnit peníze.Padla na něj únava. Cítil se tu strašně na ráně. Možná by se mohl příští týden přestěhovat do mudlovského světa úplně a do začátku školního roku bydlet tam. Nebo by mohl poslední dva týdny strávit v Doupěti. Dřív ne. Brumbál by ho určitě poslal zpátky k Dursleyovým. Harry věřil, že podruhé by se neudržel a proklel je všechny. Vyloučili by ho ze školy. Horší osud si nedovedl aktuálně představit.Převlékl se a zalezl do postele.Příčná ulice, 2. července, středa...Harry by nikdy nehádal, že výlet do Příčné ulice by se mohl stát takovým adrenalinem. Připadal si příšerně odhalený, zranitelný. Vědomí, že by nemohl použít hůlku, kdyby jej někdo napadl, se stávalo téměř nesnesitelné. V duchu si sliboval, že mezi kouzelníky nepáchne až do výletu do Doupěte, když se teď nic nestane.Dostal se až ke Gringottovým a vyměnil peníze za mudlovské. Nazpět do Děravého kotle skoro běžel. Až v pokoji si oddechl. Snad ho nikdo nesledoval, nepoznal, neprásknul ani nic jiného. Oběd si nechal přinést na pokoj. Vzpomněl si na vtip "Sežer hrachoviu polívku dřív, než ona sežere tebe! Haha!" Hrachovku naštěstí nedostal. Jídlo vypadalo v podstatě normálně a chutnalo celkem dobře.Z nouze vytáhl zase učebnice a otráveně si jimi listoval. Přitom vždycky nervózně nadskočil, když kolem jeho pokoje přešly něčí kroky.......Večer se skoro bál usnout, ale po půlnoci už mu padaly oči a než se nadál, hluboce spal.mudlovský Londýn, 3. července, čtvrtekS nesmírnou úlevou si Harry po probuzení uvědomil, že je pořád ve svém pokoji v Děravém kotli. Naházel na sebe oblečení, do kapsy kalhot si dal hůlku a peněženku a přes kalhoty nechal volně spadat košili. Když se prohlédl v zrcadle, ušklíbl se nad tím, jak na něm oblečení plandalo. Ale kupovat nové se mu moc nechtělo.Ve výčepu jen pozdravil Toma. Nezdržel se ani na snídani, tak moc se těšil na Londýn.Zapamatoval si jméno mudlovské ulice, kde stál Děravý kotel a pak už mu nic nebránilo v průzkumu. Vydal se prostě první ulicí, která se před ním táhla. Snídani si koupil v pekárně. Na lavičce se posadil a pustil se do jídla. Pobavilo ho, jak jej začali obkružovat holubi. Nadrobil jim pár kousků ze svého crosaintu a culil se na hromadu peří, která se snažila ukořistit jídlo.Sáček od pečiva hodil do koše a pokračoval. Další věcí, která ho zaujala, bylo turistické centrum. Že by si koupit turistického průvodce Londýnem? Ta myšlenka ho nadchla. Když už je tady, projde si Londýnské pamatáky. Třeba podzemí! A chtěl vidět i Tower.Za chvíli už studoval průvodce. S nadšením vyrazil.......Do Děravého kotle se vrátil až pozdě večer, totálně vyčerpaný a šťastný....mudlovský Londýn, 4. července, pátekHarry se probudil poměrně rozlámaný. Nohy ho bolely od včerejšího celodenního chození. Dneska to viděl na něco oddechového......Výloha knihkupectví vypadala lákavě. Harryho nikdy nenapadlo koupit si nějaké knížky kromě učebnic. Teď si prohlížel obálky ve výloze a zjišťoval, že by ho zajímaly......Prohlížel si regály a pročítal recenze nějakých fantasy a sci-fi knih. Občas se usmál zkreslené představě mudlů o magii a magickém světě......Na oběd si koupil pizzu. Snědl ji na lavičce a vydal se zpět k Děravému kotli. Pod paží si nesl dvě knihy...mudlovský Londýn, 5. července, sobota...Harry procházel Londýnem a objevil knihkupectví spojené s kavárnou. Na pokoji ho sice čekaly dvě knihy, ale ty si může nechat do Bradavic. Zašel do obchodu......Fascinovaně zíral na obrázkové knihy, kde byl znázorněn sex dvou mužů. Nedolal. Dvě vzal z police a sedl si do kavárny. Dal si horkou čokoládu a......V ulici vypadlo světlo. Zrychlil, ab yji měl za sebou...Dva muži ve tmě...Strčili ho. Spadli mu knihy. Jeden z nich je sebral."Zatracená buzno," odplivl si. "My ti ukážem," hnusně se rozesmál.......Strach......Vytahuje hůlku. Najednou zezadu rána do hlavy......Bolest...šok...strach...vztek...Snažil se dosáhnout na hůlku...Jeden chlap ji odkopl ještě dál. Rozepíná si kalhoty. Cpe mu ptáka do krku. Harry kouše. Vzteklý výkřik, kopou ho. Rvou mu kalhoty...Děs, když si uvědomí, co chtějí udělat a že nedokáže udělat nic, čím by jim v tom zabránil. Výkřik a ostrá bolest. Slzy. Mají z toho legraci. Pocit vzakého tepla, které mu stéká po stehnech.......Nenávist. Temná, vražedná nenávist. Proudí bolavým a zneuctěným tělem jako uragán.......Násilníci leží nehybně u zdí, kam dopadli po zásahu divokou magií. Harry se obléká a pokouší se vstát. Bolí to, hodně to bolí. Hledá hůlku. Nemůže ji najít......Prásknutí. Bíle, kostlivé masky. Harry se pokusil utéct, ale zraněný, bez hůlky, neměl šanci."Mdloby na tebe!"...Temné sídlo, 5. července, sobotaNávrat k vědomí doprovázela sžírající bolest. První myšlenka - mučili ho? Pak se vrací vzpomínky. Bledne. Z obou stran se na něj šklebí kostlivé masky."Pane Pottere,".......Sbírá se ze země a snaží se ignorovat bolest. Nebude se před tím hadím ksichtem plazit!"Nechte ho tu a běžte!"......"Pořád máš tak rád mudly, Harry?"Nenávidím je...."Nejde o mudly, ale o moje přátele."......"Vlice zajímavý návrh. Rekapituluji. Tvoji přátelé budou v bezpečí. Přijímám. Budu tě učit," při tomhle se Voldemortovy oči lačně zaleskly, "A až ty uznáš za vhodné, máš jednu jedinou šanci vyzvat mě na férový souboj. S tebou je radost obchodovat, Harry."......Prostorný pokoj. Nechutný lektvar v ústech. Inkantace léčivého kouzla. Propadání do spánku.Temné sídlo, 7. července, neděleHarry se probudil. Vzpomínky k němu přicházely neochotně. Bránil se jim, protože je provázela úzkost, hrůza, šok a panika. Je v Temném sídle.Uzavřel dohodu s Voldemortem.U Merlina, co bude teď?!Z postele měl výhled přímo na dveře. Naštěstí, protože se otevíraly naprosto neslyšně. Stanul v nich Voldemort. Usmíval se. Harrymu se zvedal žaludek jen ze samotného toho faktu."Jak se cítíš?" sykl tichý, pobavený hlas."Proč se staráš," vtiskl se hlouběji do postele podvědomě Harry. Nepříjemný úsměv se rozšířil."Respekt, Harry. Nezapomínej na to. A navzdory tvému názoru, já se o svoje věci starám.""Nejsem věc," prskl Harry."To je ve skutečnosti diskutabilní, Harry. A odpověz mi na otázku," protáhl líně Voldemort. Vstoupil do místnosti a dveře se za ním zavřely."Odpověz mi na otázku," mizel úsměv a nahradil ho tvrdý pohled rudých očí."Dobře," odsekl Harry."Vidíš, že to jde," vrátil se úsměv. "K té druhé věci - předpokládám, že neznáš rozsah magie, kterou jsi včera evokoval.""Co?" nepochopil přesně Harry. Pocit akutního nebezpečí, který předtím lehce ustoupil, se vrátil s novou silou."Podle naší smlouvy, Harry, jsi věc. Víš, v magické společnosti se slovo učedník často překráývá s jiným. A to slovo je otrok, Harry," zkroutily se Voldemortovy rty do škodolibého úsměšku. Potter vytřeštil oči."Což znamená, že když řeknu hop, ty skočíš, Harry. Bez námitek, ochotně, poslušně. Jinak to pro tebe bude mít velmi nepříjemné následky," dokončil Pán zla.Mladíkovi se motala hlava. Jeho nervy se zřejmě rozhodly, že zátěže bylo moc. Pokoušely se vypnout. Chytil se za hlavu. Rozhodně neomdlí poté, co mu Voldemort řekl, že je otrok. Vypadal by jako naprostý slaboch. Zuby nehty se držel přítomnosti.Včera se nic nestalo. Včera se nic nestalo. Včera se nic nestalo! Včera se nic nestalo!Bledá dlaň ho pevně uchopila za bradu a zvedla, aby Harry pohlédl Voldemortovi do očí. Mladík se začal bránit. Ctěl ho odstrčit. Ten dotek vyvolal hrůzu z tamtěch doteků."Přestaň. Hned," sykl Voldemort, ale Harry už ho nevnímal. Muž musel pustit jeho obličej, aby mu zachytil ruce. Mladík se zoufale snažil probojovat z jeho sevření."Hloupý kluku," procedil Voldemort mezi zuby. Pustil Harryho a natáhl se po hůlce. Znehybnil mladíka."Strach si nech na to, až budeš mít důvod," sykl Voldemort a vynutil si vstup do Harryho myšlenek. Kdyby Harry mohl mluvit, asi by křičel. Takhle mohl jen zadržovat slzy. Naštěstí bylo všechno rychle hotovo. Voldemort vzal všechny jeho vzpomínky na znásilnění a jakýmsi trikem je zavřel do průsvitné koule. Stáhl se z Harryho vzpomínek. Mladík se třásl, ale strach a panika ustoupily."Co to bylo?" zachraptěl."Jsi mi k ničemu, když se sesypeš," zavrčel Voldemort. "Zapomněl jsi na slušné vychování?""Děkuji," sklonil pohled Harry, aby nebylo vidět, jak je z toho naštvaný. Děkovat Voldemortovi! Ale zase...Cítil se teď daleko lépe. Vzpomínky jako by byly časem vyhlazené."Protentokrát to postačí," kývl Voldemort. Pohled mu ztvrdl."Příště mě hned poslechneš, nebo tě potrestám, rozumíš?" Harry kývl...Vila Siriuse Blacka, 23. března, sobota v nociSeverus se vynořil z Harryho vzpomínek a chvíli jen tak zíral do stropu. Fázi odpoutání se myšlenkami od Harryho sice prošel, ale vztek a bezmoc v něm silně rezonovaly. Když Voldemort omezil Harryho vzpomínky a Severus už nemusel s mladíkem prožívat jeho hrůzy, byl tomu hadímu ksichtu poprvé v životě vděčný. Stejně už zemřel, takže teď už to nehrálo roli. Harryho vzpomínky byly neobvykle útržkovité. Trauma na ně mělozřejmě špatný vliv. Kéž by z těch událostí zapomněl všechno.Merline, dovol mi vrátit čas. Dovol mi napravit všechno, co se pokazilo.Seber se, Snapee. Čas nevrátí nikdo.Skulil se z postele, malátný jako obvykle. Pohlédl na hodiny. Čtyři hodiny, ani o minutu víc či míň. Na ex vypil studený čaj. Cestou po schodišti se přidržoval křečovitě zábradlí.Křik...šok...Zavrávoral. Oddělil se od Harryho mysli špatně.Ne, neoddělil, uvědomil si. Prostě s ním zažil natolik velký otřes, že se mu to vracelo. Tairo ho na to upozorňoval, když s ním probíral Harryho pokroky. Ten starý Japonec dávno odhadl Severusovu náklonost k mladíkovi, ale s taktem svému národu vlastnímu to nezmiňoval. Omezil se pouze na dobře míněné rady ohledně nitrozpytu."Jsi v pořádku?" ozvalo se zpoza schodů. Black. Netypické."Za chvíli," zachraptěl Severus. Pracně se dopracoval na konec schodiště. Sirius už dávno nedělal tu chybu, že by nějak poukazoval na jeho zjevnou slabost. Linxy už měla nachystané jídlo a pití na velmi pozdní večeři. Chutnou polévku s pečivem a sladký dezert. Snape se s povděkem posílil."Vážně jsi OK?" zeptal se Black necharakteristicky podruhé."Jsem," odsekl Severus."Během polévky jsi měl tři výpadky. Během dezertu další dva. Sám jsi říkal, že-""Vím, co jsem říkal," zavrčel Snape a mračil se. Takže se neodpoutal nakonec dost. Nabral zhluboka dech a zopakoval celý postup nejprecizněji, jak jen zvládl."Co jsi viděl?" zeptal se Sirius, který ho se zájmem pozoroval."To nechceš vědět, Blacku. V tom mi věř. Já to hodlám zapomenout hned, jak umřu," potřásl hlavou lektvarista. "A viníci už něžijí..." Zarazil se. "Žijí," zavrčel. Prudce se zvedl od stolu."Kam jdeš?""Konečně proklít Dursleyovy. Nevím, proč jsem na to čekal tak dlouho." Ze Severusova tónu naskočila Siriovi husina."Nabízím pomocnou hůlku," vzpamatoval se rychle. Dokonce se zazubil. "Nezapomínej, kletby Pobertů byly nevystopovatelné," zablýsklo se mu v očích."Jak bych mohl zapomenout?" kousavě opáčil Snape. "Stačím na to sám.""O tom nepochybuju. Chci si taky užít zábavu."