Přiveď ho

21.kapitola

Vila Siriuse Blacka, 26. března, pondělí, večerSeverus cítil nekonečnou únavu až v kostech. Dlouhé desítky minut jen seděl na Harryho posteli a hladil mladíka po vlasech. Sbíral odvahu pokračovat v Harryho vzpomínkách. Vina ho sžírala už jen kvůli tomu, že se odvážil na něj sáhnout. Teď i předtím.Odpusť, Harry, pronesl svou mantru a přilehl k němu.Temné sídlo, 20. července, odpoledneTýden se Harry potácel v horečkách a nevolnostech. Maximálně ho vyčerpávaly pouhé cesty do koupelny a zpět. Skřítkové ho zásobovali spoustou čaje a lektvarů. Lektvary však téměř neúčinkovaly. Mladík doufal, že by mohl umřít. Nevytrpěl toho dost? Nezasloužil si konečně klid?Voldemort se za ním stavoval každý den. Celý týden se ho však nedotkl. Na tváři se mu střídalo znechucení, pohrdání, výsměch i neutrální zájem. Harry vypadal jako nemocné štěně.Sedmý den však černokněžníkovi došla trpělivost. Vynutil si přístup do Harryho mysli, aby zjistil, co se děje.Harryho mysl nezvládala přetížení. Fyzické symptomy ho jednoduše vyřadily z provozu, aby měl čas se zregenerovat. Voldemort se ušklíbl. Pro ty slabé cítil jen pohrdání. Harry pro něj však ani tak nebyl bez ceny. Ušklíbl se podruhé. Objekty jeho zájmu nikdy dlouho nevydržely, s tím počítal. Chlapce by však nechtěl ztratit tak rychle.Opustil Harryho pokoj. Mladík se s úlevou zavrtal hlouběji do peřin.Temné sídlo, 21. července, dopoledneHarryho probudilo zatřesení."Posaď se," přikázal mu Voldemort. Harry se vytáhl do sedu. Musel se opřít o čelo postele."Náš společný známý mi pro tebe namíchal úžasnou směs, drahý," sykl Voldemort, když si přivolal ze stolu pohár s vodou. "Zaručeně ti po tomhle bude lépe. Když se pak budeš správně chovat. dostaneš dárek." Z kapsy hábitu vytáhl lahvičku a půlku jejího obsahu smísil s vodou. Pohár podal mladíkovi.Harry rezignovaně tekutinu vypil. Oči se mu překvapením rozšířily. Chutnalo to...příjemně. Mysl se mu rozjasnila. Nevolnost zmizela, horečka ji následovala. Strach, odpor, bezmoc, úzkost, deprese...všechno zmizelo. Harryho prostoupila rozmazaná spokojenost. Zíral na Voldemorta a ten pohled v něm nevyvolával...nic. Jen slabé zaujetí. Jistě, poznával ho. Věděl, co se stalo, co se děje, co se nejspíš bude dít. Jen v něm to uvědomnění nevyvolávalo žádnou reakci. Cítil se poklidně spokojený, jakoby vzdálený dění kolem sebe. Jediné, co tím klidem lehce prorůstalo, byly počínající pacičky vzrušení plazící se mu žilami.Voldemort na něho shlížel s pohrdavým pobavením. Harry na něho bez zachvění hleděl. Klidný, vyrovnaný. Nezachvěl se ani při jeho doteku. Mužův obličej se rozšířil do vypočítavého úsměvu."Co takhle si konečně užít pořádnou zábavu, Harry? Začneme třeba s iniciativou ze tvé strany," zaleskly se mu lačně oči. Harry na něj klidně hleděl. Skoro se usmíval. Pak si klekl, aby byl výš, a natáhl ruce. Za ním do ložnice nosil Voldemort jen lehký plášť a v podstatě nic pod ním. Harry vláčně rozepínal knoflíčky hábitu, aby ho mohl shrnout z bledých ramen a nechat sjet k zemi. Mladíkovo tělo se přitisklo k mužovu. Harry měl jen spodky, nic víc.Přejel po Voldemortově hrdle tváří. Sesunul se trohu níž a náznakem ho kousnul pod klíční kost. Zastavil, když se Pán zla napjal k reakci."Tohle už nikdy nedělej," šlehl po něm tvrdý hlas. Mladík se odtáhl a mechanicky kývl. Nemohl si ovšem nevšimnout, že chování, za které dostal pokárání, vyvolalo velmi určitou reakci. Harry se posadil. Voldemort stál. Mladík tak měl jeho naběhlé mužství přímo proti obličeje. Bez zaváhání jej vzal do úst.......Harry sténal pod mužovými přírazy. Klečel na kolenou jako předtím.......Prudce oddechoval. Přesto když dostal příkaz, zase se vzchopil k uspokojení svého pána....Temné sídlo, 22. července, ránoHarry se po vzácně hlubokém spánku probudil bolavý a dezorientovaný. Pozadí ho tupě bolelo při každém pohybu a v ústech měl jako v pohřebním ústavu. Co se stalo? Nevolnost i horečka zmizely. Únava a malátnost zůstaly.Den předtím mu Voldemort přinesl nějaký nový lektvar...Harrymu se rozšířily oči a srdce na vynechalo dva tepy. Ten lektvar! U Merlina, ne lektvar, ale to, co dělal po něm! Klesl zpět do postele.Tohle ne. To se přece nestalo. Nemohlo. Bylo to prostě tím lektvarem. LEKTVAREM!Už neměl slzy, kterými by si mohl ulevit. Zbyl jen vztek, který tlumil strach. Jak tak seděl na posteli, uvažoval. Nedalo se čekat, že tím lektvarem by ho Voldemort dopoval často. Harry neměl žádné modřiny, kousnutí ani jiné stopy uplynulého dne. Možná proto, že bolest by ho mohla vytrhnout ze stavu navozeného lektvarem? Kdyby to tak bylo, Voldemortovi by to nestačilo. Harry si vzpomínal na jeho reakci na kousnutí, které bylo ve skutečnosti jen letmým stiskem zubů.Voldemort ho bolestí nutí k tomu, aby mu nabídl svou mysl. Bolest pak odeznívá ve vzrušení. Harry možná nebyl nejchytřejší člověk na planetě, ale konečně pochopil, o co v téhle hře jde. Voldemort si v sexu užíval nejen cizí bolesti - ale i své vlastní. Ale nikomu nemohl dovolit, aby to věděl. Pán zla masochista? Haha. Harry se málem rozřehtal nahlas.Předchozí den měl v tom případě sloužit ne k ukojení Voldemortových zvrácených potřeb, ale k tomu, aby udělal mladíka povolnějším. Harry si s hanbou uvědomil, že cítí vzrušení i při pouhé vzpomínce. Poprvé zažil sex bez bolesti a líbilo se mu to. Lektvar nelektvar, chtěl se jít někam hluboko pohřbít. Nebo někoho pohřbít. Vztek v něm vzplanul s novou intezitou.Náš společný známý.SNAPE! Ten HAJZL! Harry vztekle mrštil polštářem o stěnu. Myslí mu letěla ještě horší slova. Polštář létal se stejnou intenzitou. Představoval si, že je to hlava toho bastarda.Když se zase uklidnil, uvědomil si, že jednu výhodu ten lektvar měl. Ukázal mu způsob, jak by se s tím snad mohl vyrovnat. Připomnělo mu to léta u Dursleyových. Jak strávit dva měsíce s lidmi, kteří vámi opovrhují víc, než špínou na vlastních botách? Vypnout, nevnímat je a přitom pozorně sledovat, co dělají a co po vás chtějí.Všim si, že někdy během jeho záchvatu vzteku se na stolku objevil tác se snídaní. Poprvé za týden pocítil pořádný hlad. Na tácku ležel i pergamen se vzkazem: V jedenáct hodin v knihovně.A jak mám asi tak poznat, kolik je hodin? zavrčel pro sebe Harry. Nakvašeně zvedl hůlku a z truchu zakouzlil Tempus. Magické znaky probleskly...a ukázaly se hodiny. Mladík na ně chvíli jen nadšeně zíral, než si přečetl, že je půl jedenácté. Ze snídaně se vyklubl spíš brzký oběd. Zhltal jídlo a pomalým krokem se vydal do knihovny. Následky minulého dne pořád citelně vnímal při každém pohybu.Na Voldemorta musel čekat jen pár minut. Objevil se podrážděný a nevrlý. Posadil se do měkkého vysokého křesla a razantně pokynul Harrymu, aby došel k němu. Doslova si ho strhnul na klín. Harrymu proudil v žilách koncentrovaný adrenalin, když ty téměř kostnaté prsty přejížděly po jeho hrdle. Když se pak najednou prudce hnuly a strhly mu brýle, nadskočil. Voldemort uchopil hůlku."Nenos přede mnou ty mudlovské zbytečnosti. Kouzlo na zlepšení zraku je Occulum Revitalis. Vydrží 48 hodin." V mužových prstech se objevila hůlka, jak předvedl názorně pohyb potřebný pro zaklínadlo."Zopakuj," přikázal stručně. Harry se pokusil ho napodobit, ale napoprvé byl tak překvapený, že ho nevnímal přesně."Zacházíš s hůlkou jako s hadrem," strčil ho Voldemort na nohy. "Co nějaký švih, energie? Znova!" štěkl."Occulum Revitalis!" naštval se mladík a švihl moc. Oči ho okamžitě začaly štípat a slzet."Co vás v té škole učí, u Salazara!" vymrštil se muž na nohy. "Švih hůlkou a vložená magická energie i záměr musí odpovídat požadované síle kouzla, schopnostem kouzelníka a energii očarovávaného předmetu. Kouzlení v afektu si nech pro pouťové atrakce! Hněv nabourává úsudek i odhad síly. Pokud ses hodlal na půl hodily oslepit, gratuluji, povedlo se. Jinak to bylo naprosto mizerně zpackané kouzlo," soptil a přecházel přes knihovnu. Harry na něj jen skrze slzící oči mžoural. Ten chlap právě shrnul učivo magické teorie prvního ročníku do pár vět."Půlhodinová ztráta času," zasyčel podrážděně Pán zla. "Sedni se. Zatím mi povíš, co se v Bradavicích vůbec učí. U Slazara, ta škola musela upadnout."Mladík se vykuleně posadil a vyprávěl. Nepotřeboval ani pořádně vidět, aby vnímal Voldemortovo rostoucí podráždění."Lektvary jsi vynechal," pobídl ho muž, když Harry přestal. V mladíkovi vzkypěl hněv, jen si vzpomněl na Snapea."Učí je Snape, toho znáte," vyprsknul. Jeho drobné vystrčení drápků zastavilo Voldemortův podrážděný pochod knihovnou. Ústa se mu roztáhla do šklebu."Tady někdo nemá lektvary rád," sykl pobaveně. "Severus je velmi talentovaný. V mnoha věcech. Pedagogické nadání k nim ovšem, obávám se, nepatří," dodal výsměšně. Harry odmítl interpretovat mnohoznačnost toho výroku. Představit si Snape, jak má sex s kýmkoliv...Rychle se od té představy odtrhl, když si uvědomil, kolikrát mu v lektvarech zíral na zadek. Zrudl."Snape je nenávistnej mizera," prskl. Vysloužil si tím pobavené uchechtnutí. Oči mu konečně přestaly slzet. Samozřejmě to neušlo Voldemortově pozornosti."Oprav si konečně zrak. Správně tentokrát," nařídil mladíkovi. Harry se pokusil. Snažil se švihnout tak akorát. Vidění se mu na chvíli rozmazalo a pak zostřilo. Rozdíl ve vidění se zdál podstatný, ovšem přes brýle viděl líp."Snažíš se rozumově řídit, jak kouzlo provést. Kouzelníci mají pro magii cit. To je odlišuje mimo jiné od motáků. Kouzlo musíš cítit až v kostech. Podle toho poznáš, jestli ho děláš správně, ne podle výsledku.""Když ho udělám správně, bude mít přece výsledek," namítl Harry."Asi jako když jsi na mě zkoušel Expulso?" ušklíbl se muž. "Připadám si stále v jednom kuse. Diskutovat spolu o magii můžeme, až jí budeš rozumět, mladíku."Harry ho nepoznával. Ve chvílích, kdy mu Voldemort vysvětloval magii a učil ho kouzla se zdál tak...příčetný a normální. Dokázal učit. A dělal to zatraceně dobře. Po pěti hodinách, když mladík dostal konečně pauzu na jídlo, mu hlava zvonila znalostmi, které se zdály tak samozřejmé. Přesto si je až doteď neuvědomoval.Skoro mohl říct, že si ten den užil. Nebýt jistých okolností a toho, že mu Voldemort "slíbil", že za ním večer přijde. Pokoušel se na to nemyslet. Stejně však skončil tím, že seděl na posteli a nervózně pozoroval dveře, dokud jeho se jeho nemesis neobjevila."Výuka dnes ještě nekončí, Harry," pozoroval ho pár lačných rudých očí. Harry dělal co mohl, aby se neschoulil do sebe. Snažil se vnímat stejně jako pod vlivem toho lektvaru. Moc mu to nešlo."Svlékni se."......"Chceš víc. Přiznej to," syčel vzrušením drsný hlas. "Pro tebe nejsou lektvary ani kouzla potřeba, Harry. Hluboko uvnitř jsi tak jako tak děvka," zachraptěl Voldemort a znovu se ponořil do těla mladíka pod sebou."Nejsem! Nenávidím tě!" vřískl Harry a snažil se mu vykroutit."Přesvědč se sám," zachechtal se muž a převrátil se na záda. Harryho tak vyhodil "na koníčka"."Hýbej se sám," přikázal mu. Harry nutil svoje údy poslechnout. Nenáviděl toho plaza pod sebou tak jako ty mudly v Londýně. Zvedal a spouštěl boky a nenáviděl vzrušení, které mu to působilo. Jeho tělo si samo hledalo ten nejslastnější úhel. Jeho nasedání nabíralo na intenzitě."Neuděláš se, dokud ti to nedovolím. Jinak tě potrestám," zasmál se ošklivě muž. Samozřejmě, že to Harry nezvládl. Jak by se mohl v šestnácti vyrovnat výdrží dospělému muži?"Erecte."......"Čím dřív si to přiznáš, tím snadněji se ti tu bude žít," pohladil ho horký dech po uchu. Mladík ležel vysílený v uválené a špinavé posteli. O noční stolek klapla lahvička."Tady máš dárek. Abys věděl, že svoje sliby plním. Myslánka je v knihovně. Čekám, že se mi za mou péči a starostlivost náležitě odvděčíš, až se podíváš," zachechtal se Pán zla na odchodu.Temné sídlo, 23. července, ránoHned po probuzení, sprše a snídani se Harry vydal do knihovny. Myslánku našel ve vestavěné skříni. Vyklopil do ní lahvičku a ponořil se do vzpomínek...Noční Londýn. Poznal ho hned. Před ním se stíny plížili dva smrtijedi. Bellatrix se neobtěžovala s maskou. Muže, který šel s ní, Harry nepoznal. Smrtijedi následovali stopovací kouzlo. Alespoň to Harryho napadlo.Jejich kroky vedly k uličce, kterou by mladík poznal kdekoliv a kdykoliv. Místo, kde ho napadli mudlové. Kroky smrtijedů vedly ještě dál. Do výčepu o kus dál. Bellatrix se před ním zastavila."Vážně tam musíme?" zeptala se muže s koncentrovanou záští nad tím, že má vstoupit do tak špinavé mudlovské díry."Pán to nařídil.Vytáhneme je ven," uklidnil ji muž. Přitom jí položil dlaň na paži v uklidňujícím gestu. Že by její manžel? napadlo Harryho. Matně tušil něco o muži jménem Rodolphus Lestrange.Dovnitř je nesledoval. Nemusel. Za chvíli utichl hluk vycházející z hospody. Pak se ozval zkuv prásknutí. Vzpomínka se rozmazala. Harry najednou stál v té osudné uličce. Ti muži, kterí ho znásilnili, leželi svázaní jako podsvinčata, hrůzu v očích. Harrymu se rozbušilo srdce. Cosi, o čem netušil, že v něm je, se vzepjalo a zařvalo mohutné ANO!, když spokojeně se šklebící Bellatrix použila Kostidrtící kletbu. jen na jednoho samozřejmě. Aby se ostatní mohli dívat. Muž hlídal ulici. Nejspíš i nastavil asonická kouzla. Harry však příliž fascinovaně zíral na agonii svázaného muže.Je to špatné. Měl by řvát, ať Bellatrix přestane. Je to špatné.Harry nedokázal utrpení obětí litovat. Věděl, že sám by tohle nikdy nezvládl. Poprvé a zřejmě i naposled v životě pocítil k Voldemortovi náznak vděku.Bellatrix kouzlem muže rozpárala. Další temná kletba zabezpečila, že muž žil ještě dlouho poté, co mu vnitřnosti začala rozežírat Kyslinová kletba. Jeden z mužových kompliců se pomočil strachy. Druhý nepřetržitě řval. Oproti vřískotu mučeného násilníka to však byl slabý odvar. Dokud k němu Bella neobrátila svou milou pozornost. Když skončila s posledním, Harry nevolností stěží stál na nohách.Myslánka ho vystrčila. Zvracel. Kouzlo na vyčištění podlahy mu prošlo. Pak se do vzpomínky ponořil znovu.Jeho sny byly té noci plné křiku mučených obětí. Nočními můrami by je však Harry nenazval.Temné sídlo, 24. července, ránoHarry se cítil malátný. To jej však rychle přešlo, když se podíval na tác se snídaní a uviděl tam lístek se vzkazem: Několik dní budu mimo sídlo. Využij svůj čas konstruktivně.Totální blaho se mu rozlilo celým tělem. Několik dní!......Konečně mu začínala docházet hrůznost toho, co viděl v myslánce. Harry ítil, jak se do něj zatínají hladné spáry úzkosti. On se radoval z brutálního mučení jiných lidí. Tu myšlenku okamžitě přebíjela jiná - zasloužili si to! T bastradi ho znásilnili. Nebýt jich, třeba by ho smrtijedi neobjevili. Třeba...Ale ty chceš lidi chránit, připomnělo mu svědomí.Nejsem si jistý, jestli lidi jako byli tamti.Mezi nimi a smrtijedy není žádný rozdíl, odsekl sám sobě Harry.Byli bezmocní...To já bez hůlky taky a je to nezastavilo......Harry se oklepal. Dělá z něj ten fakt, že si užil potrestání mizerů, kteří mu zle ublížili, někoho horšího?Co když nakonec skončím jako ON? Stejně šílený, nebezpečný a nepříčetný?Já nechci...Vybavily se mu tváře. Sirius, Hermiona, Ron, Brumbál, paní Weasleyová a její manžel, dvojčata...Vhrkly mu slzy do očí. Jako by cítil planoucí výčitky v jejich očích.Ale já si nemůžu pomoct! NENÁVIDÍM ty parchanty a i kdybych mohl...nic bych pro ně neudělal, uvědomil si mladík. Odpusťe mi to, pochopte mě!Kéž by mohl vzít všechny jejich obličeje a uschovat si je. Tak jako Voldemort uzavřel jeho vzpomínky na trauma. Schoval by si svoje šťastné chvilky ne do skleněné koule, ale to něčeho bytelnějšího. Každou šťastnou vzpomínku. Aby je ochránil před tím jedem, kterého se bál.Poháněn tou myšlenkou se znovu pustil do studia nitrobrany.Temné sídlo, 29. července, odpoledneMladík relaxoval na měkkém koberci knihovny s rukama založenýma v týle. Hluboké uspokojení čerpal ze skutečnosti, že s motivací se nitrobrana stala přístupnější. Každý den vnímal, že zvládne o trochu víc než den předchozí.Čel o mnoha způsobech, jak vystužit a ochránit svou mysl před vpády, manipulacemi, paměťovými i nátlakovými kouzly. Pochyboval však, že cesta přímého vzdoru by zůstala nepovšimnutá, nepotrestaná a nerozbitá.U Merlina, jak mo chtěl, aby se ten hadí ksicht do jeho myšlenek už nikdy nedostal! Za to riziko to stálo. Zatím jej Voldemort trestal jen sexem. Oč horší to může být?Až přijde na to, že je těžší se ti dostat do hlavy, bude to ještě víc bolet, napověděl mu vtíravý hlásek. Vždyť se na sebe podívej! Jsi tu sám pět dní a ani jsi nezkusil utéct, zkontaktovat Řád, Brumbála, kohokoliv.To by bylo porušení dohody... oponoval si Harry. Nevezmu svým přátelům jedinou ochranu, kterou jim mohu nabídnout. Ať mě to bude stát cokoliv. Ale tu nitrobranu chci umět...Temné sídlo, 31. července, ránoMám narozeniny, napadlo Harryho hned po probuzení. Co takhle si nadělit narozeninové cvičení nitrobrany? zavtipkoval v duchu. Začínalo mu být divné, že je v sílde tak dlouho sám. Napadla ho vtipná myšlenka - co když Voldmeort zemřel. Hledal by tu Harryho někdo? Ví vůbec někdo, že zmizel od Dursleyových? Potichu se uchichtl. Hádám, že dokud by mě skřítci zásobovali jídlem, nebylo by to tak zlé. Postupně tu sám zcvokávat...Znovu se zasmál. Tentokrát to znělo méně příčetně."Moje nepřítomnost ti zřejmě dodává dobré nálady," ozval se po týdnu jiný hlas, než jeho vlastní. Harry vyjekl a nadskočil. Vyškrábal se z postele."Jste zpátky," zkonstatoval ne moc inteligentně očividný fakt."To má být pořádn uvítání?" zasyčel podrážděně rudooký muž. Harry ztuhl. Pak se mu konečně povedlo to, co s ním svedl ten lektvar. Vypnul. Jeho tělo se uvolnilo. Trénink nitrobrany měl pro něj překvapivá pozitiva. Dokázal se oddělit od bezedné jámy pocitů, které ho předtím doháněly k zoufalství. Volně svěsil ruce podél těla. Mimoděk naklonil hlavu lehounce na stranu."Jaké přivítání by bylo dostačující?" zeptal se mírně. Voldemortovo podráždění vystřídalo pobavení. Lehce zkroutil rty do úsměšku. Panovačně pokynul mladíkovi, aby k němu přišel. Prudce si ho k sobě přitáhl a majetnicky ho uchopil za bradu."Jak se ti líbil dárek?" změnil téma. Zelené oči potemněly emocí, která se mu zamlouvala. Štěkavě se zasmál."Vida, i Harry Potter může najít potěšení v utrpení mudlů," zašklebil se. Harry si ani neuvědomil, že jeho výraz zkopíroval."Děkuji za dárek," odpověděl. Tentokrát daleko upřímněji....Vila Siriuse Blacka, 26. března, pondělí, nocSeverus se toporně zvedl z Harryho lůžka. Vina ho rozežírala jako kyselina. Myslel si, že se všemi hronými věcmi, které udělal, se už vyrovnal. Jenže tohle... Vůbec se Harrymu nedivil, že by ho rád přidal k těm umučeným mudlům. Posadil se do křesla a po velkých doušcích zapíjel studeným čajem hořkou pachuť v ústech.Na ten lektvar si vzpomínal. Pán zla si občas pořídil nějakou "hračku", nezřídka dokonce mudlu. Nevydržely však dlouho. Proto po něm Voldemort chtěl, aby namíchal lektvar, který by oběti jeho praktik uvolnil, vzrušil a zbavil zábran. Takových receptů měl Severus plno, ale cítil jistý soucit s černokněžníkovými oběťmi, proto jeden recept pozměnil. Zkombinoval mírné afrodiziakum s euforizujícím tonikem, svalovým relaxantem, psychorelaxantem a slabým odvarem pro utišení bolesti. Pán zla tím byl velice potěšený. Ještě víc po jeho použití.Snape sevřel rty. Viděl působení své práce na vlastní oči - nebo myšlenky? - a z profesionálního hlediska si neměl co vytknout. Lektvar udělal z Harryho ochotnou panenku pro sex. Přesně, jak to být mělo. Nic ho nebolelo, netrápilo... Přesto Severus věděl, že zítra ho bude stát ještě víc energie, aby přemohl znechucení nad sebou samým a mohl pokračovat v Harryho uzdravování.U Merlina, doufal, že on a Harry by mohli mít třeba...částečně...společnosčnou budoucnost.Po tomhle se ta iluze rozplynula jako pára nad kotlíkem. Severus netušil, jak by se ještě někdy mohl podívat do těch dvou smaragdů a nevidět všechny vlastní omyly a chyby, které mladíka přiměly trpět.